Častým jevem spojující nositele nejvyššího amerického vyznamenání – Medaile cti – je fakt, že při svých hrdinských činech (a obvykle ani později), stateční vojáci neměli vůbec tušení, že si dané ocenění zaslouží. Prostě se vydali plnit svou povinnost tak, jak to považovali za správné, což popisuje i následující příběh Cecila Boltona. Když nadporučík Cecil Bolton zjistil, že jsou jeho muži sevřeni hustou kulometnou a minometnou nepřátelskou palbou, jednoduše udělal to, co považoval za svou velitelskou povinnost – Vrhl se do plnění svého úkolu a nemyslel na to, že se dopouští jednoho z nejpozoruhodnějších hrdinských činů ve válce.

Když byli jeho muži v noční tmě pod těžkou palbou, Bolton se pokoušel koordinovat podpůrnou palbu vlastních minometů, dokud ho německý dělostřelecký granát nezranil do nohy a důstojník neupadl do bezvědomí. Když se pak probral, pocítil hněv a odhodlání hrozbu co nejrychleji eliminovat. Brodil se ledovou vodou s dvoučlenným týmem dobrovolníků a společně pak zaútočili na kulometná postavení, kdy všechny Němce pobili. Během útoku zlikvidovali také nepřátelského odstřelovače. Když si pak Bolton všiml, že na jeho muže pálí také obávaný německý kanón ráže 88 mm, rozhodl se zlikvidovat i ten.

Foto: Bazooka byla moderní a účinnou protitankovou zbraní | US Army / Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:MiG-29 v íránských službách – USA v devadesátkách dokázaly ovlivňovat export ruských zbraní

Cestou zpět byl opět zraněn a nemohl chodit, proto Bolton nařídil svým mužům, aby ho nechali za sebou, aby je nezdržoval a neriskovali zajetí či smrt. Když jeho muži zamířili do bezpečí, začal se pomalu plazit k vlastním liniím. Když dorazil na místo, omdlel. Probudil se jako nejnovější nositel Medaile cti.

Cecil Bolton se narodil v roce 1908 v Crawfordville na Floridě. Přestože ve 20. letech dosáhl věku pro vojenskou službu, dal ale přednost civilnímu životu a snažil se vydělávat na živobytí jako každý Američan. Svět byl uprostřed hospodářské krize. Když se však jeho země ocitla v ohrožení, Bolton, přestože mu bylo už hodně přes třicet let, neváhal. V červenci 1942 vstoupil do Armády Spojených států, aniž by samozřejmě tušil, že z války vyjde jako národní hrdina.

Díky přirozené vyspělosti a svému věku se Bolton v moři osmnáctiletých rekrutů rychle prosadil jako schopný vůdce. V listopadu 1944 se ocitl na pozici 1. poručíka u roty E 413. pěšího pluku 104. pěší divize. Zatímco se Spojenci blížili k Německu, 413. pluk se nacházel v Nizozemsku poblíž řeky Mark. Němci nadále kladli tuhý odpor a večer 2. listopadu se o tom Bolton a muži roty E přesvědčili na vlastní kůži.

Cecil Bolton právě vedl své muže za temné noci přes řeku Mark v Nizozemsku, když jejich pozici lokalizovaly obsluhy dvou německých kulometů. Nepřátelská palba byla pozoruhodně přesná a začala si mezi muži roty E vybírat svou daň. Situaci dále zhoršovala skutečnost, že na oblast, v níž byli sevřeni, začala dopadat přesná a předem zaměřená dělostřelecká palba. Bolton se ze všech sil snažil navést vlastní minometnou palbu na nepřátelské kulomety, které bránily jednotce v dalším postupu. Noční tma zakrývala jejich pozici a k orientaci mu pomáhaly pouze záblesky z jejich hlavní.

Psali jsme:Templáři a děsivé proroctví: Tajemství zámku Blatná

Při pokusu zaměřit nepřítele dopadl nedaleko německý granát a srazil Boltona k zemi. Měl těžce zraněné nohy, a když se probral, musel se plazit do předsunutých pozic. Nějakým způsobem se mu podařilo znovu nabrat sílu k chůzi a byl pevně odhodlán nepříteli rány vrátit. Zorganizoval dvoučlenný tým vojáků s bazookami. S ohledem na rizikovost akce šlo o dobrovolníky. Poté se vydali brodit ledovou vodou, aby se k nepříteli dostali nepozorovaně.

S dvoučlenným týmem pak Bolton zaútočil na nepřátelské postavení. Díky ručním granátům vrženým s obdivuhodnou přesností rychle zlikvidoval první kulomet sám. Poté vedl zbylé dva muže v bleskovém přepadu druhého hnízda. Jejich postupu se pokusil zabránit nepřátelský odstřelovač, ale i s ním si rychle poradili. Když byl vyřazen odstřelovač, Bolton zabil prvního kulometčíka svou karabinou, zatímco zbylí dva muži pobili zbytek Němců.

Poté si všimli, že na americké postavení pálí také 88mm protitankové dělo a neváhali jednat. Znovu se brodili ledovým kanálem, aby se dostali do výhodné pozice pro použití bazooky. Vodítkem jim byla temná silueta mohutné německé zbraně. Bolton pomohl oběma vojákům zamířit a nebezpečný kanón zlikvidovali a jeho palbu umlčeli.

Při návratu se ovšem Bolton opět stal terčem nepřátelské palby, a znovu byl zasažen do nohou. Nyní již nebyl schopen chodit vůbec, ale odmítl připustit, aby byl příčinou smrti svých mužů. Přes jejich námitky jim nařídil, aby se vrátili bez něj, a oni ho neochotně opustili. Bolton sice nemohl chodit, ale sil a odhodlání měl stále dost. Sám a pod palbou se doplazil zpět k vlastním liniím. Když dosáhl relativního bezpečí, omdlel.

Je pozoruhodné, že Bolton svá zranění přežil. Za své činy toho dne pod intenzivní palbou a s velkým rizikem pro sebe obdržel Cecil Bolton nejvyšší vojenské vyznamenání. Utrpěná zranění jeho nasazení ve druhé světové válce ukončila, ale po vyléčení pokračoval ve službě. Před odchodem z armády dosáhl hodnosti plukovníka. Zemřel ve věku 56 let a byl pohřben na Národním hřbitově Fort Sam Houston v San Antoniu v Texasu.

Citace k Medaili cti Cecila Boltona:

Jako velitel čety zbraní roty E 413. pěšího pluku v noci 2. listopadu 1944 statečně bojoval v bitvě, která následovala po překročení řeky Mark v Nizozemsku. Když 2 kulomety přišpendlily jeho rotu k zemi, snažil se minometnou palbou eliminovat jejich pastevní palbu, která způsobovala vážné ztráty a bránila rotě v postupu z oblasti ostřelované dělostřeleckou palbou. V měsíčním světle pro něj bylo nemožné přesně lokalizovat maskované pozice nepřítele, ale pokračoval v řízení palby, dokud ho německý granát těžce nezranil do nohy a on neztratil vědomí. Když se probral z bezvědomí, instruoval svou jednotku a poté se odplazil do předsunutých pozic střelecké čety. S dvoučlenným týmem bazook na své dobrovolné misi postupoval po prsa v chladné vodě podél kanálu směrem k nepřátelskému kulometu. Zatímco ho tým kryl, přiblížil se sám na vzdálenost 15 metrů od nepřátelského stanoviště v domě. Zbývající vzdálenost překonal a 2 střelce zabil ručními granáty. Vrátil se ke svým mužům a vedl je přes intenzivní palbu po otevřeném terénu k útoku na druhý německý kulomet. Nepřátelský odstřelovač, který se jim snažil zablokovat cestu, byl zlikvidován a trojice pokračovala dál. Když je osádka kulometu objevila a vystavila je přímé palbě, 1. poručík Bolton zabil jednoho ze tří střelců palbou z karabiny a jeho dva kamarádi zastřelili ostatní. Nadále nedbaje na svá zranění vedl tým k 88mm kusu dělostřelectva, jehož palba měla na americké řady značný účinek, a znovu se přiblížil ledovou vodou kanálu, až mohl matně rozeznat siluetu děla. Pod jeho vedením oba vojáci bazookami vyřadili nepřátelskou zbraň. Cestou zpět do vlastních linií byl opět zraněn. Aby své muže nevystavil delší smrtící palbě, odmítl pomoc a nařídil jim, aby se vrátili do bezpečí, a v bolestech se za nimi plazil, dokud se nedostal ke svým liniím, kde se zhroutil. Hrdinský výpad 1. poručíka Boltona tváří v tvář kruté palbě, jeho inspirativní velení a neustálá agresivita i přes utrpěná těžká zranění přispěly velkou měrou k překonání silného nepřátelského odporu a umožnily jeho praporu dosáhnout cíle.

Zdroj: warhistoryonline