Norská obrana Osla: Dva zásahy z německých děl a tři rakousko-uherská torpéda a těžký křižník Blücher šel ke dnu
Byl chladný dubnový den roku 1940 a pro Norsko začala naplno druhá světová válka. Na kopcích kolem průlivu Drøbak jižně od Osla stále ležel sníh. Hned na úvod německé agrese Norsko dosáhlo nad svým prvním velkým nepřítelem po více než 100 letech dramatického vítězství.
8. duben začal v pevnosti Oscarsborg v Drøbaku jako obvykle, i když v napjaté atmosféře - 2. dubna byli přijati noví odvedenci. Jejich den začal ranní rozcvičkou, po níž následoval výcvik a instruktáž. Rekrutů pociťovali určitou nervozitu – věděli, že se blíží válka, ale nikdo nevěděl kdy začne. Objevily se zvěsti o invazní flotile, ačkoli vláda vyhlásila neutralitu. Norská armáda komunikovala jen omezeně a fámy se jen šířily.
Foto: Těžký křižník Blücher vyfotografovaný cestou do Norska z paluby lehkého křižníku Emden | Bundesarchiv / Bild 101II-MO-0683-07 / Zinnecker / CC-BY-SA 3.0
V noci přišla zpráva o neidentifikované lodi, která se probila v Oslofjordu vnější obranou. Plukovník Birger Eriksen, velitel Oscarsborgu, věděl, že se něco děje. Nemohl zahájit boj jako první, ale nehodlal se nechat zastihnout nepřipravený. Zavolal si komandér-kapitána Andrease Anderssena a požádal starého námořníka, aby přijel do pevnosti. Anderssen byl námořní důstojník ve výslužbě, který žil v Drøbaku a mnoho let svého života strávil velením pobřežní torpédové baterie v Oscarsborgu.
Kolem čtvrté hodiny ranní 9. dubna se na obzoru objevilo šest lodí. Plukovník Eriksen dal povel k nabití tří děl hlavní baterie. Do kanónů ráže 280 mm německé konstrukce byly nabity tříštivo-trhavé granáty o hmotnosti 240 kg. Každý střelec, připravený k výstřelu, stál na svém stanovišti a čekal na rozkaz. Děla pocházela původně z německých predreadnoughtů třídy Kurfürst Friedrich Wilhelm. Když byly tyto bitevní lodě po první světové válce odzbrojeny, měla být čtyři z jejich děl ráže 28 cm/35 použita k ochraně Dardanel, ale opevnění nebyla dokončena a tři děla zakoupilo Norsko pro pobřežní obrannou baterii umístěnou v pevnosti Oscarsborg chránící Oslo.
Eriksen věděl, že jeho jednání může mít vážné následky. Lodě, které se k němu blížily, sice doložitelně napadly norská plavidla, ale jeho země byla stále oficiálně neutrální. Pokud by na loď vystřelil, aniž by předtím byl sám napaden, mohl by být postaven před válečný soud nebo nechtěně vyvolat válku; což bylo přesně to, čemu se Norsko snažilo vyhnout. A na druhou stranu, pokud by se rozhodl nestřílet a blížící se lodě by se dostaly blízko a napadly pevnost, mohlo by to stát život jeho muže. Ve 4:21 se rozhodl. Vedoucí loď byla již velmi blízko, když klidně vydal rozkaz k palbě. Hlavně zaburácely.
Bez ohledu na legálnost útoku střely zasáhly svůj cíl. Pobřežní baterie jsou mimořádně nebezpečný soupeř – své okolí mají dokonale zmapované a jsou schopné střílet mimořádně přesně. První střela zasáhla těsně před zadním stěžněm a druhá vyřadila přední věž lodi. Oba způsobily požáry, které se začaly šířit po celé válečné lodi. To byly jediné střely, které tato děla vypálila. Nebyly obsluhovány dělostřeleckými obsluhami, ale směsicí vycvičených dělostřelců, nevojáků a branců. Nebyl čas vystřelit ze třetího děla, které stálo nabité, ale bez obsluhy.
Jejich cíl, dosud neidentifikovaný, stále směřoval na sever k Oslu. Další dvě baterie menších 57mm kanónů, zahájily palbu a potlačily nepřátelské lehké dělostřelectvo, dokud se kulometná palba z válečné lodi nezačala přelévat přímo do pevnostních dělostřeleckých stanovišť. Náhle, zatímco zuřily požáry a duněla děla, bylo přes hluk slyšet píseň. Posádka nepřátelské lodi zpívala „Deutschlandlied“, německou hymnu. Signály z minolovky Otra potvrdily, že jde o lodě německé invazní flotily. Zvěsti se potvrdily.
Vedoucí loď skupiny, identifikovaná nyní jako těžký křižník Blücher třídy Admiral Hipper, pokračovala a dostala se do zaměřovače torpéd 61letého komandér-kapitána Anderssena. Torpéda byla přibližně 40 let stará a byla vyrobena v Rakousku-Uhersku. Dosud byla vystřelována jen při cvičeních. Nyní Anderssen třemi torpédy udělal do boku Blücheru, který neměl šanci manévrem uniknout, obrovské díry, vyřadil jeho motory a podpalubí se rychle plnilo vodou. Když se loď potopila, vrhli se muži z její posádky do chladných vod fjordu a zoufale plavali ke břehu. Když ostatní německé lodě, jak jejich vedoucí křižník vybuchuje a potápí se, obrátily k ústupu.
Norům se podařilo nemožné. S pouhým týdnem výcviku se posádka pevnosti ubránila jedné z nejmodernějších válečných lodí německého námořnictva. Aby bylo vítězství ještě sladší, neutrpěli žádné ztráty. Němci naopak přišli o těžký křižník, 650–800 mrtvých, přibližně 50 zraněných a kolem 1000 mužů bylo zajato. Norské vítězství nemělo dlouhého trvání, protože, jak Eriksen nevěděl – i když tušil, Blücher byl pouze předvojem invazních sil. Pevnost Oscarsborg byla toho dne ve 12:00 silně bombardována, přičemž mnoho dřevěných budov lehlo popelem. Německé jednotky byly dopraveny letecky a přistály na nedalekém letišti. Německá pěchota se přehnala přes kopce kolem fjordu a rychle obsadila Oslo.
Druhý den ráno, 10. dubna, byl Eriksen nucen kapitulovat, protože věděl, že další boj by znamenal jen zbytečné ztráty na životech. Ale díky jeho statečné obraně unikla norská královská rodina a vláda z Osla ještě před jeho pádem. V dějinách je jen málo okamžiků, kdy se skupině lidí podařilo dosáhnout byť dílčího vítězství proti takové zdrcující přesile. Norsko brzy poté padlo a jejich příběh je tak do jisté míry opomíjen. Skutečností ale je, že efektivní obrana průlivu zasadila německým invazním silám mocný úder. Němci kvůli své arogantní neopatrnosti a podcenění protivníka zaplatili za vítězství velmi vysokou cenu.
Zdroj: warhistoryonline.com