Novodobé „bratrovraždy“ - Groznyj
Groznyj byl založen v 1818, původně se jednalo o ruskou vojenskou pevnost, která sloužila ruským vojákům během dobývání Kavkazu. Takto byla ostatně založena většina čečenských měst. Rusové v dobytém, ale v nepokořeném Kavkaze vystavěli řetězec pevností, které tam tvořily pilíř jejich moci a v průběhu let se z nich stala města. Groznyj s každým rokem rostl, přicházely do něj rodiny ruských vojáků, řemeslníci, obchodníci a noví osadníci. Počet ruských obyvatel tak rychle rostl a v roce 1869 byl povýšen na město. Příchod ruských osadníků pokračoval, kdy většina z nich se usazovala ve městech. Když pak v roce 1991 vyhlásilo Čečensko nezávislost, v zemi tehdy žilo přes 300 000 etnických Rusů, což byla třetina obyvatel, jejíž drtivá většina bydlela v Grozném.
Přes dvě třetiny obyvatel Grozného byly ruského původu, kdy většina z nich žila v obytných čtvrtích města, které představovaly výkladní skříň Kavkazu. Čečenci, kteří byli občané druhé kategorie, pak bydleli převážně na předměstí, v okolí centra jich žilo jen pár tisíc. Zbytek Čečenců žil na vesnicích a v horských vískách.
Foto: Rusové prostřednictvím houfnic a raketometů srovnali celé čtvrti Grozného se zemí | Shutterstock
S vyhlášením nezávislosti Čečenské republiky tehdy odešlo 50 000 Rusů do Ruska a zbytek se stal občany druhé kategorie. Ekonomika, pro kterou pracovali, se zhroutila a Rusové se stali skupinou, které se nejvíce dotýkala obrovská zločinnost, která novou republiku rychle zachvátila. V Čečensku došlo k obrovskému nárůstu krádeží, loupežných přepadení a vražd. Mafiáni nutili se zbraní v ruce Rusy, aby za pár rublů prodali svůj byt, nebo je rovnou unášeli a požadovali za ně výkupné. Neschopná a nefunkční čečenská vláda nechtěla a ani nemohla na nárůst násilí vůči Rusům reagovat, protože celá země se hroutila a připomínala všechno možné, jen ne fungující stát. Státní zaměstnanci nedostávali plat, nefungovalo topení a někoho okrádal. Země se živila pašováním zboží a připomínala jeden velký bazar, kde se dalo sehnat prakticky cokoliv.
Rusko si nezávislého Čečenska dlouho nevšímalo, protože se topilo ve vlastních problémech, nebylo schopno vyplácet mzdy a důchody, lidé hladověli a celá země se požírala zevnitř. Rusové se začali o Čečensko zajímat teprve v roce 1994, kdy příčinou zájmu byly ropovody, které vedly přes čečenské území, kterí bylo samotné velkým nalezištěm ropy. Předmětem zájmu byla i skutečnost, že samostatné Čečensko představovalo velkou ránu pro ruskou pýchu a v Rusku se blížily prezidentské volby, kdy byl problém nezávislého Čečenska v rámci voleb horká karta. Rusové se nejdříve snažili Dudajevův režim svrhnout financováním a vojenskou podporou opozice, ale i když byl Dudajevův zkorumpovaný režim mezi lidmi krajně neoblíbený, jeho opozice byla strašně slabá a nedokázala proti němu účinně zasáhnout. Pokus o následný vojenský převrat byl rozdrcen a byly zajaty desítky ruských vojáků, které Jelcin poslal podpořit pučisty jako osádky tanků.
Tehdejší záležitost se zajatci byla neskutečná až absurdní. Rusové totiž přítomnost svých vojáků na pokusu o převrat popřeli a řekli, že se jedná o žoldnéře. Toho okamžitě využil Dudajev, který nechal 18leté záklaďáky vystoupit v televizi, kde mladíci vypověděli, že mají jen několik měsíců výcviku a že ani neví, kde jsou. Dudajev potom Rusy varoval, že když se k zajatcům nepřihlásí, nebude je považovat za válečné zajatce, ale za žoldnéře, jak Rusko tvrdí, a dá je tak popravit. Tehdejší ruský ministr obrany Gračov se od zajatců distancoval a prohlásil, ať si s nimi Čečenci dělají, co chtějí. K popravě ruských vojáků nakonec naštěstí nedošlo a Dudajev je všechny propustil.
Když Rusové pochopili, že tudy cesta nevede, rozhodl se Jelcin pro vojenskou invazi. V zimě 1994 tak došlo k útoku a v prosinci byl Groznyj obklíčen ruskými vojsky. I když Čečenci disponovali jen 250 profesionálními vojáky prezidentské gardy, město bránilo dalších 2 500 čečenských dobrovolníků, kteří měli výcvik v sovětské armádě a mnozí z nich byli veteráni z Afghánistánu, kteří měli obrovskou morálku. Dudajevův režim byl sice mezi Čečenci neoblíbený, avšak ruská invaze národ spojila a všichni se tak chtěli Rusům postavit.
31. prosince začal samotný ruský útok na město. Tento útok je dnes ukázkovou neschopností s katastrofálním výsledkem. Operace se tehdy mělo zúčastnit 6 až 10 tisíc ruských vojáků a obrovský počet obrněné techniky. Rusové vjeli do města jako na přehlídce, kdy po čase byli v ulicích města obklíčeni a zmasakrováni. Obrněné formace byly bez podpory pěchoty Čečenci zcela odříznuty a následně nemilosrdně zničeny. Ruské velení nevědělo, co má dělat, jak odříznutým oddílům pomoct, a tak posílalo do města další tanky, které tam čekalo podobné peklo. Přesné ztráty Rusů nejsou známé, protože je Rusové nikdy nepřiznali, avšak odhaduje se, že Rusové v této bitvě přišli o více tanků, než přišli Sověti v bitvě o Berlín za 2. světové války. Rusové také údajně přišli o polovinu mužů. Silvestrovská bitva o Groznyj tak byla jedna z nejhanebnějších porážek v ruské historii. Čečencům po bitvě obrovsky narostla morálka, v bitvě totiž získali bezpočet zbraní a munice a rozjásaní čečenští bojovníci se tak projížděli v ukořistěných tancích ulicemi města.
Šokované ruské vedení si uvědomilo, že musí změnit taktiku, jinak jim Čečenci vyhladí veškerou pěchotu a následně prostřednictvím houfnic a raketometů srovnali celé čtvrti se zemí. Připomeňme, že ve městě byla drtivá většina civilního obyvatelstva ruského původu. Každý Rus, který mohl Groznyj a Čečensko opustit, to již udělal, ostatní Rusové neměli kam jít a museli ve městě zůstat. Čečenci, kteří před válkou v Grozném žili, většinou město opustili a odešli ke svým příbuzným na venkově. V rámci ostřelování Grozného se ke slovu velké míře dostala munice s bílým fosforem, termobarické zbraně a plamenomety a ruské letectvo zasypávalo město každý den nákladem bomb. Ruští vojáci pak za výše uvedené podpory dělostřelectva a letadel čistili město dům od domu a prakticky likvidovali vše živé, co jim stálo v cestě.
18. ledna 1995 byl dobyt prezidentský palác a 8. února uzavřely obě strany příměří a čečenští bojovníci opustili město. Odhaduje se, že během bojů o Groznyj tehdy zemřelo 27 000 civilistů, v drtivé míře etnických Rusů, dalších 270 000 lidí přišlo o střechu nad hlavou. Nejednalo se však o jedinou bitvu války či o jediné město, které Rusové museli dobýt. Za celou první válku v Čečensku zemřelo 80 000 civilistů a velkou většinu těchto ztrát tvořili etničtí Rusové, kteří neměli kam odejít a stali se tak obětí dělostřelecké palby a bombardování.
Zdroj: bbc.com, npr.org