EXCALIBUR
CZUB
CZUB

Očitý svědek bombardování Drážďan v roce 1945: Byl to válečný zločin

 16. 02. 2020      kategorie: Vojenská historie      9 komentářů

Nedávno uplynulo 75 let od zahájení americko-britského bombardování Drážďan, které trvalo od 13. do 15. února 1945. Podle oficiální statistiky si vyžádalo životy 25 tisíc civilistů. Christoph Adam je jedním z očitých svědků tohoto bombardování.

Podle slov devadesátiletého muže se tyto nálety mají považovat za skutečný válečný zločin a nikoliv za "odvetu" za válečné zločiny spáchané nacistickým Německem.

drazdany_01
Foto: Christoph Adam s matkou a mladším bratrem Gerhardem v roce 1943 na lavičce na Dürerově náměstí | rodinný archiv Christopha Adama

Psali jsme: SAS - vznik legendy

V roce 1945 bylo Christophovi Adamovi 14 let. Spolu s rodiči a tříletým bratrem bydlel v drážďanské čtvrti Johannstadt na náměstí Dürerplatz 25. V noci na 14. února začala letadla Velké Británie a USA bombardovat město. 15. února viděl na vlastní oči poslední vlnu tohoto bombardování. Nyní v interview promluvil o tom, co v těchto dnech zažil a jak hodnotí výše uvedené události.

Vysídlenci v Drážďanech

Ráno jsem byl jako obvykle ve škole, pak jsem šel vypomáhat na Hlavní nádraží, protože jsem byl členem organizace, která pomáhala uprchlíkům. Na stanici přijížděly stále další a další vlaky s vysídlenci z východu, zpravidla z Východního Pruska a Slezska. Ve štábu na nádraží jsme dostali adresy, kam jsme měli uprchlíky ubytovat, avšak obvykle se příchozí ubytovávali přímo u svých známých či příbuzných. Na dané adresy jsme zpravidla cestovali tramvají. Měl jsem školní jízdenku. Pamatuji si, že poslední vysídlenci, které jsem stihl ubytovat, se vydali do čtvrti Klein-Schachwitz na nábřeží Labe.

drazdany_02
Foto: Měsíční lístek na tramvaj (1944/45) | rodinný archiv Christopha Adama

Psali jsme: Incident v Gliwicích

Masopust a sirény

Následně jsme oslavili doma, stejně jako každý rok, masopustní svátek. Oblékli jsme si kostýmy myslivců a Indiánů. Náš dům na Dürerplatz byl ozdoben barevnými papírovými lucernami a hady. Večer jsme šli spát, avšak v noci začaly houkat sirény. Utíkali jsme tedy do sklepa. V Drážďanech jsme neměli speciální kryty, proto jsme se schovávali do sklepů. Celkově nás v baráku bylo asi 60.

Následně jsme ze všech stran slyšeli hrozný hluk a když bombardéry letěly přímo nad naší čtvrtí, jejich motory příšerně hučely. Toto jsme už nikdy nezažili. Téměř současně s hlukem motorů začaly svištět padající bomby a následně jsme slyšeli nevídaně hlučné výbuchy. Ve celém sklepě bylo cítit spáleninu a u sousedního domu se částečně zhroutila obvodová zeď. Zdi se otřásaly, ze stropu padala omítka, všude se ozýval křik a sténání.

drazdany_03
Foto: V karnevalových kostýmech na Dürerově náměstí s kamarády Lindou a Siegfriedem v roce 1942 | rodinný archiv Christopha Adama

Hořící budovy

Poté, co výbuchy přestaly, jsme museli rychle opustit sklep a utíkali jsme na Dürerovo náměstí (Dürerplatz), které byl oasi dvakrát větší než Staré tržní náměstí. Tam však všude hořelo. Dodnes si pamatuji na ten obraz: budovy byly celé v plamenech. Byly tam hasiči, kteří však byli bezmocní, nehledě na fakt, že díky ruským válečným zajatcům (kteří před tím vykopali požární nádrž) měli dostatek vody. Prostě to nešlo. Pokusili jsme se opustit náměstí, avšak ulice již byly částečně zablokované troskami padajících domů.

Pohlcení ohněm

Rozhodli jsme se dostat do Velké zahrady (Großer Garten) a utíkali jsme na bývalou ulici Fürstenstraße. Na náměstí Fürstenplatz (nyní Fetscherplatz) jsme se však dostali do opravdové ohnivé bouře. Byla tak silná, že se celá naše rodina ocitla na zemi a dlouho tam ležela. Myslím, že síla větru dosahovala 150 km za hodinu. Jedna z příčných ulic sehrála roli "komínu" a vytvořila tak obrovský tah směrem k centru města, takže jsme se jednoduše nedokázali udržet na nohou. Jak mi později vyprávěl jeden přítel, v centru města činila rychlost větru více než 200 km za hodinu a lidé tam doslova létali ve vzduchu v horizontální poloze: viděl jednu ženu s kočárkem a raněného muže s berlemi, jak je to doslova vtáhlo do plamenů.

Mokré přikrývky

Sloupy plamenů dosahovaly výšku až 500 metrů. Po čase jsme si pomohli navzájem vstát ze země, podpírali jsme se rukama a utíkali dál. Urazili jsme asi 300 metrů, když začal druhý útok. Bylo to už 14. února. Tento útok jsme přežili přímo na ulici. Sirény už nekvílely, bomby prostě padaly, všude byl hrozný hluk. Lehli jsme si na zem pod strom na ulici. Otec nás ještě stihl všechny schovat pod vlhký ručník (který měl stále při sobě ještě z domova). Za ten čas v ručníku vznikly díry velké asi jako pěst, takže místy nás to hodně pálilo. Zcela bezmocní jsme takto leželi asi 45 minut. Kam jsem dohlédl, každých 5-10 metrů něco hořelo. Celá ulice se v podstatě proměnila v jeden velký plamen.

Přátelé mi pak oznámili, že v Johannstadte byly budovy, které se podařilo uhasit po prvním bombardování, cíleně podrobeny bombardování opětovnému. Během tří vln bombardování byl na město shozen asi jeden milion bomb, převážně zápalných. Po nějakém čase se nám podařilo dorazit do Velké zahrady. Tam jsem si s rodinou lehl pod strom a probudil se až následující den.

Podařilo se nám tenkrát dojít až k příbuzným do domu, ve kterém bydlím dosud. V jejich sklepě jsme pak přežili třetí vlnu bombardování. Moji rodiče se po náletech rozhodli opustit město, a tak nás naložili do vojenských nákladních aut a vydali jsme se směrem na Freital. Dostali jsme se nakonec do ubytovny pro uprchlíky v Altenbergu, kde jsme zůstali do konce války.

Bundesarchiv_Bild_183-Z0309-310,_Zerstörtes_Dresden
Foto: Pohled z věže Kreuzkirche na náletem zničené centrum v Drážďanech | Wikimedia Commons

Z kulometů na prchající lidí

Slyšel jsem, že po bombardování (ne prvním, kdy lidé ještě zůstali ve sklepích, ale po druhém, kdy se někteří odvážili jít ven, na nich stříleli z kulometů) byl to opravdový hon. Osobně jsem to však neviděl. Jistý německý generál, který měl velení v Drážďanech, o tom později  také vyprávěl. Druhé bombardování ho zastihlo pod mostem Marienbrücke a podle jeho slov byla v nížině na břehu Labe na obyvatele Drážďan, kteří se snažili zachránit útěkem, rozpoutána palba z kulometů. Totéž jsem slyšel od několika dalších přátel. Požádal jsem je, aby o tom veřejně napsali, ale nechtějí.

Jeden můj kamarád po válce věnoval celý svůj život sběru informací ohledně bombardování Drážďan. Ohledně počtu obětí napočítal celkem 35 500 osob. Měl také leták, který  za války shodili vojáci západních spojenců. Stálo na něm "Jen počkejte, také se ocitnete v hrobě." Osobně jsem tyto letáky nikdy neviděl. Za války bylo nebezpečné mít takové věci u sebe. V porovnání s celkovým počtem válečných obětí nemělo možná velký význam, zda tehdy zahynulo 25 nebo 30 tisíc lidí. Spočítal jsem také jednou, že samotný útok na Drážďany spolu s přípravou, přišel tehdy na jednu miliardu, a to všechno kvůli nesmyslnému boření a vyhlazování lidí.

Strategie: "Šílená pomsta"

Naši předkové rozpoutali válku, avšak z historického hlediska nebyl tento konkrétní útok na Drážďany zapotřebí. Rusové už tehdy byli od Drážďan blíže jak 100 kilometrů (sovětská armáda už bojovala u Hörlitz). My, obyvatelé Drážďan, jsme se tak stali nečekaně svědky pekelného bombardování, namířeného proti bezbranným a nevyzbrojeným civilistům. Z vojenského hlediska se jednalo o nesmyslné inferno. Útok nebyl namířen na vojenské objekty a navíc bylo spojencům známo, že v Drážďanech nejsou protiletecké kryty. Když pak po prvním bombardování následovalo druhé a třetí, šlo o situaci, kdy lidé byli zcela nekrytí na ulicích nebo v parcích. Toto byl podle mě zločin.

Bundesarchiv_B_145_Bild-F088675-0031,_Dresden,_Ruine_der_Frauenkirche
Foto: Drážďanský Frauenkirche byl komunistickou vládou NDR po desetiletí ponechán ve stavu, v jakém byl po náletu. Opraven byl teprve na přelomu 20. a 21. století. Foto z roku 1991. | Wikimedia Commons

Je hrozné, že strategie šílené pomsty nějakého vojenského velitele byla důvodem pro plánované pekelné bombardování uprchlíků, kteří zaplnili ulice Drážďan. Byla to prostě příšerná odplata. Churchill nenáviděl Německo, protože Němci vybombardovali Сoventry a první ostřelovali Anglii raketami.

Po mnoha letech od náletu jsem se pak procházel po ulicích našeho již obnoveného města spolu s jedním anglickým letcem bombardéru a měl jsem tehdy dojem, že měl výčitky svědomí za nálet, který byl tehdy proveden z čiré pomsty. S daným letcem jsme si pak přátelsky stiskli ruce.

Video: Záznam z bombardování Drážďan / YouTube

Odpustit si navzájem válečné zločiny

Bombardování Drážďan byl z mého pohledu válečný zločin, kterých bylo na všech bojujících stranách za 2. světové války spácháno mnoho. Nemohu z toho vinit jen Angličany, protože Němci před tím také svými raketami ostřelovali Londýn.  Možná bychom měli přestat počítat, kdo koho více ostřeloval a prostě si to odpustit. Mladí lidé by se z této historie měli poučit a měli by zajistit, že to, co jsem zažil spolu s dalšími obyvateli Drážďan, se už nikdy nebude opakovat.

 Autor: Petr Žák

CENOVÉ BOMBY (1011)

Komentáře

Tejk

19. 02. 2020

V první řadě nemá cenu diskutovat, jestli mělo větší podíl USA nebo UK. Zároveň nemám potřebu litovat ztracený životy, věřím, že účel světí prostředky. Zničení Japonských měst mělo svůj důvod - zmiňovaný fanatismus. I Drážďany a další města jsou ospravedlněny válkou. A taky je velký rozdíl v chování se k zajatcům na různých frontách, kde si v Pacifiku nemohli nic moc vyčítat (špatným chováním), na západní frontě taky ne (civilizovaným chováním) a na východní frontě už vůbec (konečně SSSR vs Osa)

Mně jde o jeden fakt - a to že Němci jsou zlí, zabíjejí civilisty, zajatce, ničí města, životy, cokoliv... my jsme dobří, tak jim jdeme provádět to samé a to ve jménu Boha, protože oni jsou zlo a začali s tím.
Proto nemůžu obhajovat co dělali Němci s českou populací, ale ani to co dělali Češi s německou populací na konci války... ale můžu to chápat, vzhledem k době a okolnostem...

liberal shark

18. 02. 2020

to Tejk:
V totální válce, kterou zavedli Hitler, Stalin a Hirohito, jsou městské aglomerace na území nepřítele legitimním vojenským cílem. Válečným zločinem by bylo třeba vraždění zajatců, což Rusové a OSA dělali ve velkém a západní spojenci občas v jednotlivých případech. Nicméně západní spojenci se nedopouštěli záměrného ničení civilní infrastruktury a útoků na civilní obyvatelstvo na již obsazeném území. Opět na rozdíl od OSY a sovětů. Bombardování Drážďan bylo zcela legitmní a nijak se v tom nelišilo třeba od Hamburku, Kielu, Berlína, Schweinfurtu nebo Plzně. Je naprostý nesmysl vydávat zrovna Drážďany za válečný zločin.

bombero

18. 02. 2020

Tejk-ono je to složitější. Nebombardovali jen amíci, ale hlavně i angláni, kteří tam měli cca o 1/3 víc bombardérů. Dráždany v té době,zatím bez jediného poškození byly nejvýznamější fungující německou zbrojovkou, byl tam důležitý železniční uzel, kudy se mohla vojska přesouvat na frontu a dle některých zdrojů to by lo částečně i na žádost sssr.To daleko horší bylo bombardování hamburku.
A je dávno prokázáno,že vzhledem k fanatismu japonců použití AB na japonská města ušetřilo minimálně milion životů.Stačí se podívat, jak zuřivě bránili "bezvýznamné" ostrovy,jak by asi vypadala obrana přímo císařství. A i pak se vedly tvrdá jednání o kapitulaci japonců

Tejk

18. 02. 2020

Takže USA nemůžeme obvinit z válečných zločinů, protože ostatní strany se chovali hůř?
Ůtokem na Drážďany nebo Japonský města (jakkoliv s tím souhlasím, nebo nesouhlasím) se USA degradovalo na úroveň nepřítele, kterého se snažili zastavit...
To je jako být pacifista a jít zmlátit všechny, kdo mají rádi násilí...
Oni první vystřelili na civilisty, tak můžeme střílet na jejich.
Jak moc jsme civilizovaní, když si dovolíme klesnout na úroveň barbarů?
A zajatce nezabíjela jen Osa a SSSR...

Monarchista

17. 02. 2020

Hodnotit válečné akce..x.. po válce je nebezpečné. Zpracovat dějiny aby vyhovovali tu Rusům tu angličanům. Prostě vybombarovat Drážďany ke konci války byl normální vojenský =ukol.

liberal shark

17. 02. 2020

Kulometnou střelbu ze stíhaček do kolon civilních uprchlíků zavedli Němci při Francouzském tažení.

liberal shark

17. 02. 2020

Japonci se ve válce chovali ještě hůř než Němci, tedy pokud je to vůbec možné. Stačí připomenout Nankingský masakr, dobývání Singapuru, vyvražďování nemocnic, potápění nemocničních lodí, zajatecké pochody smrti, stavbu Barmské železnice, pokusy s biologickými zbraněmi na lidech, stínání zajatců a další zvěrstva. A když už obviňujete USA, proč neobviníte také SSSR ? Cílená genocida některých národů SSSR a okupovaných území, bombardování Talinnu, Hrotovic, Mladé Boleslavi, rozstřílení Královce a decimaci jeho obyvatel, Gumbinnenský masakr, masové násilnosti a vraždění civilních obyvatel v Polsku a Německu, vlastně i u nás, totální zničení Berlína. Totální válku bez pravidel zavedl Hitler, Stalin a Hirohito. Je zcela mimo mísu vinit GB a USA z toho, že reagovaly stejně. Kdo s čím zachází, tím také schází.

Martin23

16. 02. 2020

liberal shark - Přesto bylo kobercové bombardování měst a použití JZ na japonská města ze strany USA válečným zločinem, který USA na vlastním území nikdy nezažily.

liberal shark

16. 02. 2020

Prázdné nacistické žvásty. Byli to Němci, kdo udmítl dodržovat Ženevskou konvenci, byli to Němci, kdo zahájil totální válku, byli to Němci kdo bral a vraždil civilní rukojmí, kdo vraždil zajatce, vyhlazoval celé národy a rasy, kdo cíleně bombardoval Guerniku, Rotterdam, Londýn, Coventry, Moskvu, Leningrad, Stalingrad, Varšavu. Nemají absolutně žádné právo někoho obviňovat z válečných zločinů.

Přidat komentář

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací