Ve vietnamské válce padlo více než 58 000 Američanů a každý z nich má svůj příběh
Mike Wood z Eldonu v Missouri se probíral horou starých dokumentů na kuchyňském stole. Vzal do roky telegram, který jeho rodiče dostali před více než 50 lety a který se týkal smrti jejich nejstaršího syna ve Vietnamu. Pak uchopil malý kousek papíru s ručně psanými poznámkami a řekl: "Tohle jsou jména dalších mužů z Eldonu, kteří padli ve Vietnamu - Richard Claxton, Jimmy Lester a Arthur Wood." A dodal: "Ve vietnamské válce padlo více než 58 000 Američanů a každý z nich má svůj příběh." Toto je příběh poctivého člověka a obyčejného vojáka, který splnil svou povinnost.
Jim Wood se narodil v Eldonu 2. září 1947 jako nejstarší ze čtyř bratrů. Jeho otec, Joe Wood, sloužil za druhé světové války u amerického námořnictva a doma byl známý tím, že více než 50 let opravoval elektroniku a provozoval rozhlasovou a televizní stanici pod svým jménem. Jeho nejstarší syn Jim v roce 1965 absolvoval střední školu v Eldonu, pracoval pak nějaký čas jako průvodce v jeskyních Stark Caverns nedaleko města a později nastoupil na manažerskou praxi v místním obchodě Mattingly Brothers Store - společnosti, která provozovala obchody zvané Five-and-Dime (podobné jako „vše za dvacet“ u nás) v několika malých městech.
Foto: Pamětní zeď veteránů války ve Vietnamu, Washington, D.C. | Mario Roverto Durán Ortiz / CC BY-SA 3.0
"Věkově jsem byl o dva roky mladší než Jim a byli jsme si blízcí," říká o svém bratrovi Mike Wood. "Vzpomínám si, že v létě 1966, kdy byl Jim odveden, ale ještě nebyl přijat do armády, jsme si udělali výlet na jihozápad (Spojených států) v jeho Chevroletu z roku 1960, který koupil za 900 dolarů. Byl na to auto pyšný, ale během cesty mu upadl výfuk, takže jsme ho museli na cestu domů přidrátovat. Když se to stalo, myslím, že Jimova hrdost na to auto trochu poklesla," dodal s úsměvem.
Do aktivní vojenské služby v americké armádě vstoupil Jim Wood 19. října 1966 a byl poslán na základnu Fort Leonard Wood, kde absolvoval základní výcvik. Zde dostal rozkaz odjet do Vietnamu a byl přidělen k 19. ženijnímu praporu 45. ženijního velitelství. "Vzpomínám si, jak jsem Jima vezl na letiště v Kansas City, odkud letěl do služby ve Vietnamu," řekl Mike Wood. "Pořád vidím, jak to letadlo vzlétá... a že Jim vůbec nezahořkl, že musí jít; bral to jako svou povinnost. Než nastoupil do letadla, řekl: 'Uvidíme se za rok'."
Stručná historie na webových stránkách Fort Knox v Kentucky uvádí, že v březnu 1965 byl 19. ženijní prapor "nasazen ve Vietnamu při obojživelném vylodění na plážích Qui Nhon" - pobřežního města ve středním Vietnamu. Hlavním úkolem praporu se stala "modernizace dálnice QL-1 z prakticky prašné cesty na silnici pro každé počasí z Qui Nhonu do Bong Sonu".
Když 22. března 1967 - dva roky po vylodění 19. ženijního praporu v zemi - dorazil do Vietnamu, byl Jim Wood jmenován vedoucím vojenského obchodu na základně Qui Nhonu, protože měl zkušenosti s řízením maloobchodu z doby před vstupem do armády. "Pokud vím, nejednalo se o velký provoz, jaký byste našli na velké armádní základně. Byl to malý tábor stranou od hlavního dění a Jim říkal, že měli často se zásobováním obchodu problémy," říká Mike Wood.
Zatímco Wood vedl na základně obchod, vojáci praporu pokračovali se stavebními projekty určenými ke zlepšení silnic v regionu. Když se mladý voják z Eldonu blížil ke konci svého ročního nasazení ve Vietnamu, zacvičil ve vedení obchodu svého zástupce, a pak strávil několik posledních dní v zemi jako ostraha stavební techniky praporu.
Dne 15. února 1968, když působil jako ostraha obsluhy nakladače, který se přesunoval podél silnice QL-1 jižně od Sa Huynh na místo určení, se Wood stal další z obětí vietnamské války a první obětí ze svého rodného města Eldonu v Missouri: "Když se blížili k místu, dostali se znenadání pod palbu ukrytých střelců Vietkongu," napsal kapitán Larry S. Bonine v dopise adresovaném Woodovým rodičům 17. března 1968. Dodal: "Jeho kamarádi se kolem něj shromáždili a okamžitě byla přivolána lékařská pomoc, ale již mu nebylo pomoci."
Velitelův dopis doprovázelo sdělení kaplana praporu, kapitána Jamese T. Jacksona. Ten uvedl, že 17. února 1968 se za Wooda konaly dvě zádušní mše - první u roty, ke které byl přidělen v posledních dnech své služby ve Vietnamu, a druhá v táboře, kde vedl obchod, a to na žádost mnoha přátel, kteří ho tam znali."
Kaplan dodal: "S Jimem jsem se seznámil krátce po svém příchodu k jednotce, téměř před osmi měsíci, a velmi dobře jsem ho poznal. Všichni, kdo ho znali, ho měli rádi a vážili si ho a všichni jeho ztrátu velmi hluboce pociťujeme." Mike Wood k tomu řekl: "Když po několika týdnech vrátili jeho tělo, konala se pohřební bohoslužba v Prvním baptistickém kostele tady v Eldonu a myslím, že na ni přišlo tolik lidí, že se tam všichni nevešli. Protože to byla první místní oběť ve Vietnamu, byl to pro místní komunitu opravdu šok."
Ani uplynulý čas mnoho nepomohl, aby Mike Wood na svého staršího bratra zapomněl – byl to mladý muž, kterého jeho rodina milovala a který se těšil, až se vrátí z války domů. I přes ztrátu "typického venkovského chlapce, který miloval sport, lov a rybaření", si však uvědomuje, že jeho bratr a další lidé, kteří padli ve Vietnamu, budou vždy více než jen statistikou. "Jim měl svůj příběh, stejně jako všichni ostatní vojáci, kteří byli ve Vietnamu zabiti," řekl Mike Wood. "Když musel odejít do zámoří, a to i uprostřed nepopulární války, Jim nikdy nezpochybňoval politickou situaci, ale spíše to považoval za svou povinnost. I po padesáti letech je na jeho ztrátu stále těžké myslet."
Zdroj: warhistoryonline