Není to tak dlouho, co se velmi intenzivně diskutovalo o útoku na íránské jaderné kapacity, leč není to tak dávno, kdy sám Írán zaútočil na jaderná zařízení jiného státu – Iráku.

Foto: F4-E Phantom II | Wikimedia Commons / Public domain

Již v roce 1967 byl spuštěn první irácký jaderný reaktor, ale ani zdaleka nešlo jen o výrobu elektrické energie, nýbrž zejména o vývoj jaderné zbraně, což v několika prohlášeních uvedl i samotný Saddám Husajn. Iráčané hodlali produkovat plutonium a obohacovat uran pro vojenské účely. Po celém světě získávali znalosti, nakupovali uran a měli své pracovníky v Mezinárodní agentuře pro atomovou energii (IAEA), a tudíž přesně věděli, jak nejlépe vše ukrýt. Není tedy překvapivé, že tyto kroky vyvolávaly u sousedů značné znepokojení.

Psali jsme:Generálním ředitelem Tatry bude od dubna Lukáš Andrýsek

V roce 1979 byl svržen režim íránského šáha Pahlavího a nahrazen vládou ajatolláhů. Dřívější vazby na Izrael zde ale ještě nějaký čas přetrvávaly. Byť se islámská republika někdy slovně vymezovala proti židovskému státu, ve skutečnosti spolupráce ještě pokračovala. Vedle toho narůstalo napětí s Irákem. Saddám Husajn chtěl využít slabosti nové íránské vlády k získání části íránského území – povodí řeky Šatt al-Arab. Válka začala 22. září 1980. Neprodleně se tak rozběhlo plánování náletu na irácký jaderný komplex.

Pro operaci Ohnivý meč (Scorch Sword) se zapojily čtyři letouny F-4E z 33. letky íránských vzdušných sil. Každý nesl šest brzděných pum Mk 82 (váha po 227 kg), dvě střely vzduch–vzduch AIM-7E-2 Sparrow, pouzdra pro elektronický boj AN/ALQ-87(V)-3 a zásobu střeliva pro kanón M61A1 Vulcan ráže 20 mm. Čtveřice Phantomů vzlétla 30. září 1980 asi v 5:30 místního času, záhy se připojil doprovod v podobě stíhaček F-14A Tomcat a tankovací letadlo Boeing 707-3J9C, z něhož letouny F-4E doplnily palivo. Poté klesly nízko k zemi pod úroveň radarů a řítily se k Bagdádu, kde se rozdělily na dvě dvojice. První napadla samotný nukleární komplex Osirak a druhá elektrárnu jižně od města. Vše bylo samozřejmě silně chráněno protileteckou obranou. Zcela překvapení Iráčané však nestačili zareagovat a po splnění mise se všechny letouny v pořádku vrátily.

Bomby z F-4E přesně dopadly na chladicí věže, výzkumné laboratoře a další podpůrná zařízení, což celému komplexu značně uškodilo. Francouzští a italští inženýři a vědci navíc okamžitě odcestovali ze země, a ačkoli se část později vrátila, irácký jaderný projekt byl citelně zpomalen. Saddám Husajn obvinil z náletu Izraelce (v rámci podceňování íránských schopností), ale ti se k obdobné operaci odhodlali až o něco později – konkrétně 7. června 1981, kdy spustili úspěšnou operaci Opera, která vedla ke zničení samotného reaktoru (Íránci se mu dříve záměrně vyhnuli). Nebezpečí ze strany Iráku tak bylo nadobro zažehnáno.

Zajímavostí je, že Iráčané se nenechali zahanbit a v letech 1983–1987 několikrát zaútočili na jaderný komplex v íránském Búšéhru. Irácko-íránská válka proto dodnes zůstává jediným konfliktem, v němž obě strany napadly nukleární zařízení nepřítele.

Psali jsme:'Moderní vlastenci' a Rusko, posel smrti

Zdroj: Britannica, Defense Magazine