Píše se červenec 1943. V kurském oblouku zuří gigantická tanková bitva. Nacistické Německo se na východní frontě pokouší v rámci operace Citadela naposledy během letní ofenzívy převzít strategickou iniciativu. K jejímu uskutečnění jsou shromážděny mj. i mohutné tankové síly, včetně nových typů obrněné techniky, např. tanků Panther, samohybných houfnic Wespe, či těžkých stíhačů tanků Ferdinand.

Ztráty které obě strany během několika týdnů utrpí, jsou značné. Rudá armáda krvácí víc, ale na rozdíl od Němců, si to může dovolit. „Pouštění žilou“ se v žádném případě nevyhýbá ani elitním formacím Waffen-SS, či Wehrmachtu, právě naopak. Němci velmi spoléhají na odolnost a účinnou výzbroj nové techniky, např. právě těžkých stíhačů tanků Ferdinand. K bitvě shromáždí dva prapory těchto mohutných strojů (653. majora Steinwachse a 654. kapitána Karla-Heinze Noaka), které dohromady tvoří 656. pluk těžkých stíhačů tanků. Celkem se jedná o 45 vozidel na jeden prapor. Podporu neohrabaným Ferdinandům poskytuje 3. útočný tankový prapor majora Bruno Kahla, vyzbrojený 45 Brummbäry + další obrněná vozidla, zejména polopásové transportéry SdKfz 251.

Jelikož se oba výše zmíněné prapory Ferdinandů téměř vždy nacházejí na čele postupu, jako podpora jsou k nim přiděleny rovněž obsluhy dálkově ovládaných demoličních vozidel Borgward B.IV, které mají za úkol zejména čistit minová pole. Cílem obou praporů těžkých stíhačů tanků je silně opevněné sovětské postavení kolem Malo-Archangelska a Olchovatky s klíčovou pozicí v podobě kót 257,7 a 238,1. Přestože se osádkám Ferdinandů podaří během prvního dne nejen prolomit první linii sovětské obrany, zničit 26 tanků T-34/76 a několik desítek protitankových děl, je na minách postupně ztraceno 33 vlastních stíhačů. Přestože se většinu z nich podaří opravit, další jsou z důvodu nemožnosti odtahu do zázemí v nočních hodinách vyhozeny do vzduchu sovětskými tankoborníky, či vlastními osádkami. Stále více negativně se projevuje absence sekundární zbraně, se kterou by osádky mohly bojovat proti sovětské pěchotě. Vlastní pěšáci totiž obvykle musejí zalehnout krátce poté, co spustí palbu sovětské dělostřelectvo a Ferdinandy i přes postup vpřed zůstávají na bojišti osamoceny, což vede k dalším ztrátám, kdy rudoarmějci mohutné stíhače vyřazují např. svazky granátů, kterými zpřetrhají jejich pásy.

Psali jsme:Čechoslovák, který pojmenoval Blitzkrieg, podílel se na úspěchu vylodění v Normandii a vymyslel vojenskou strategii NATO

Do 11. července 1943 Němci zcela odepíší 19 Ferdinandů, z toho 4 vyhoří po poruše pohonné jednotky. Zbývající jsou většinou zničeny sovětskou dělostřeleckou palbou, nebo výše zmíněným „bojem zblízka.“ Dalších 40 stíhačů je hlášeno jako nebojeschopných a vyžaduje větší, či menší opravu. I přes další ztráty, způsobené zejména mechanickými problémy a nespolehlivostí, 656. pluk těžkých stíhačů tanků pokračuje v bojích jižně od Orla, když se zapojí mj. do bránění železniční trati Orel – Kursk.

Na začátku srpna má 653. prapor připraveno k boji již jen 12 Ferdinandů, 17 dalších se nachází v polních dílnách v opravě. 16 strojů je nahlášeno jako totální ztráta. 654. prapor disponuje 13 bojeschopnými Ferdinandy, 6 je v opravě a 26 nenávratně ztraceno na bojišti. Právě v srpnu dochází ke kuriózní ztrátě jednoho ze stíhačů, kdy je během sovětského dělostřeleckého přepadu zasaženo jedno z odminovacích vozidel Borgward. Výbuch odpálí jeho vezenou 350kg nálož, která následně rozmetá na kusy poblíž stojící velitelský střední tank Panzer III. Trosky tanku, včetně několikatunového podvozku jsou vrženy do vzduchu a když je přitažlivost zemská „dostane“ zase na zem, dopadají na motorový prostor jednoho z Ferdinandů 653. praporu, který rozdrtí a zapálí.

Foto: Zničený německý stíhač tanků Elefant (vylepšená varianta stroje Ferdinand) | Bundesarchiv / kolorováno ElMemeCampeador

V polovině srpna 1943 jsou oba prapory Ferdinandů staženy z Orla do týlu za účelem přeskupení a tolik potřebných oprav. 23. srpna jsou všechna přeživší vozidla od 654. předána 653. praporu. 654. prapor je následně odeslán do Orleansu ve Francii, aby se zotavil a přezbrojil na Jagdpanthery a Jagdpanzery IV. Nasazení Ferdinandů i přes obrovský počet zničených tanků, děl a další techniky nepřítele, nedopadlo jistě podle představ německých generálů. Krvavé boje v kurském oblouku přečká pravděpodobně 54 Ferdinandů, další 4 jsou však po stažení z fronty v Dněpropetrovsku shledány jako neopravitelné. Následuje stažení vozidel zpět do Rakouska a provedení dobře známých oprav a vylepšení, ze kterých vzejde stroj dnes známý jako Elefant.

Psali jsme:Legendy z Bratrstva neohrožených: Donald Brenton Hoobler

Zdroj: Druhá světová válka