Panzerfaust 3: německý protitankový granátomet brání Ukrajinu
Lehký přenosný Panzerfaust 3 se v poslední době objevuje ve zprávách díky jeho používání v probíhajícím konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou. Jedná se o novější verzi protitankové zbraně Panzerfaust z období druhé světové války, která díky použití kumulativní hlavice umožňuje vojákům pronikat všemi formami tankového pancíře.
Během druhé světové války používala německá armáda Panzerfaust, jednorázové, předem nabité odpalovací zařízení, které vystřelovalo kumulativní protitankové hlavice (HEAT). Díky jeho malým rozměrům a bezzákluzovému charakteru jej mohl používat jediný pěšák. Panzerfaust byl zaveden v roce 1943. Jeho výroba byla relativně levná a byl velmi účinný, se schopností prorazit pancíř o tloušťce až 20 cm. Neměl však dostatečný dostřel, což znamenalo, že byl užitečnější spíše v boji ve městě než na frontě.
Foto: Panzerfaust 3 při cvičení v roce 2017 | Wikimedia Commons / Public domain
Po vzniku Bundeswehru (ozbrojených sil Spolkové republiky Německo) v roce 1956 byly všechny jednotky pěchoty určeny mj. k boji s obrněnými vozidly a tanky. K tomu byly vybaveny 44mm odpalovacím zařízením Leichte Panzerfaust (PzF) Lanze a 84mm bezzákluzovou puškou Carl Gustaf.
PzF 44 byl bezzákluzový ramenní protitankový raketomet, Carl Gustaf 84 mm je dodnes v modernějších verzích nasazovaná protitanková zbraň. Z hlediska Bundeswehru měly obě zbraně nevýhody, které bylo třeba řešit. Lehký PzF 44 nebyl příliš výkonný, zatímco švédský Carl Gustaf 84 mm byl příliš těžký na to, aby se dal pro úkoly, které na něj kladla německá armáda, efektivně použít.
Volání po účinnější zbrani se poprvé objevilo v roce 1973 s nástupem reaktivních a aktivních pancířů na bojových vozidlech. Bundeswehr věděl, že bude potřebovat účinnější technologie, které by dokázaly nejen prorazit tyto nové typy pancířů, ale byly by účinné i na velké vzdálenosti. V roce 1978 začala společnost Dynamit Nobel AG navrhovat a vyvíjet zařízení, které se později stalo známým jako Panzerfaust (PzF) 3. Jeho první zkoušky proběhly v roce 1986.
Panzerfaust 3 je známý svou kompaktní a lehkou konstrukcí, která umožňuje, aby z něj střílel jediný pěšák. Jeho ergonomie se řídí předem stanoveným standardem a ovládací prvky včetně pistolové rukojeti byly navrženy tak, aby se daly snadno ovládat ze všech pozic.
PzF 3 je vybaven jednorázovým tělem se 110mm HEAT hlavicí - DM12 nebo DM12A1. Ta vychází z principu kumulativní nálože a rychlé reakce perkusní zápalky, což znamená, že dopadová rychlost nesnižuje účinek na cíl. Hlavice je rovněž vybavena bezpečnostním mechanismem, odjistí se po pěti metrech a vybuchne při nárazu nebo po vyčerpání pohonné hmoty.
Původní PzF 3 má bojový dosah 15 až 300 metrů proti pohyblivým cílům a 400 až 600 metrů proti cílům stacionárním. Protože nemá výrazný zášleh, je možné z něj střílet i z uzavřených prostor. Je to díky plastovému granulátu, který vyplňuje jeho zadní část a minimalizuje účinek výbuchu.
Přestože se jednalo oproti PzF 44 a Carl Gustaf 84 mm z hlediska potřeb Bundeswehru rozhodně o posun, měl i původní PzF 3 své nedostatky. Podle pěšáků byl stále poněkud těžkopádný, a palebný mechanismus byl náchylný k zasekávání. A především byl neúčinný proti těžkým a novým variantám pancíře.
V průběhu desetiletí bylo vyrobeno mnoho variant Panzerfaustu 3, první z nich byl PzF 3-T. Byl vyvinut koncem 90. let a představoval výrazné vylepšení původního modelu. Byla zavedena dvojitá dutá nálož 3-T s tandemovou hlavicí HEAT, která obsahuje výbušnou nálož ve svém hrotu. Ta proráží výbušný reaktivní pancíř (ERA) a umožňuje druhé hlavici poškodit primární pancíř tanku. Stejně jako u původního PzF 3 je nejúčinnější na 300 metrů proti pohyblivým cílům a na 400 metrů proti stacionárním.
Po PzF 3-T následovaly další varianty. Mezi nejúčinnější patří PzF 3-T600 a PzF 3-IT, z nichž druhý dokáže porazit těžce obrněné tanky s ERA. Jeho nejnovější varianta, PzF 3-IT600, je díky jednotce řízení palby Dynarange, která pomáhá při zaměřování a zaměřování účinná až na 600 metrů.
Dalšími významnými variantami jsou PzF 3LR s dostřelem 800 metrů a schopností prorazit 700 mm pancíře, a tzv. Bunkerfaust, verze určená pro boj ve městě. Používá 106mm tandemovou raketu HEDP (High Explosive Dual Purpose), která dokáže prorazit budovy, polní opevnění a bunkry.
Panzerfaust 3 je v jednotkách Bundeswehru využíván od roku 1987, ač Němci tuto zbraň oficiálně přijali do výzbroje až v roce 1992. V roce 1989 se prvním mezinárodním zákazníkem stalo Japonsko a o dva roky později Švýcarsko. Dnes PzF 3 provozuje nejméně 11 zemí, včetně Jižní Koreje, Peru, Rakouska, Iráku, Nizozemska, Německa, Belgie, Itálie a Mauricia. Americké speciální jednotky zbraň testovaly, ale nebyla do jejich výzbroje zavedena.
Vyvinut během studené války, PzF 3 se dočkal dalšího nasazení, armády jej používaly během irácké občanské války, války v Afghánistánu, syrské občanské války a nyní sledujeme jeho nasazení v rusko-ukrajinské válce. Kromě Němců je Ukrajincům dodávají také Nizozemci.
Zdroj: thedrive.com, warhistoryonline