Ve spolupráci s renomovaným ukrajinským historikem a knižním autorem Vladyslavem Besedovským vám přinášíme exkluzivní minisérii Písek a Krev z prostředí sovětské války Afghánistánu. V této minisérii prozkoumáme nejrůznější aspekty vojenského života sovětských příslušníků ozbrojených sil v Afghánistánu a přineseme vám informace, o kterých jste pravděpodobně dosud nevěděli. Víte například, proč sovětští vojáci v Afghánistánu nosili lesklé opaskové přezky, které odrážely světlo? Jaký byl plat sovětského vojáka v Afghánistánu? Proč sovětští vojáci neradi používali pistole, nebo proč se po každé akci zbavovali nevystřelených nábojů? Toto a mnohem více se dozvíte v naší minisérii. 3. díl naší minisérie se zaměřuje na sovětský maskovací vzor „Dubok“ nebo též „Butan“.

Foto: Ruští vojáci v kamufláži Butan. Po pádu Sovětského svazu zůstal tento vzor ještě pár let ve výstroji. | Wikimedia Commons / Public domain

Kamufláž Dubok, oficiálně nazvaný VSR-84 („Butan“), lze pro přehlednost rozdělit na „před rokem 1991“ a „po roce 1991“. Maskovací vzor se totiž v průběhu časů měnil a to jak barevně, tak poté i samotným střihem uniforem. Sovětský svaz požadoval vytvoření nové uniformy v kontextu přiblížení sovětské armády moderním standardům zemí Varšavské smlouvy ale i zbytku světa. Do té doby zavedená uniforma M69 byla v podstatě jen stále vylepšovaná uniforma konceptu z období 1. světové války a byla morálně i fyzicky zastaralá. To se projevilo i během sovětské invaze do Afghánistánu. Uniforma měla nemoderní střih, nehodící se pro použití s moderními doplňky, jako byly například neprůstřelné vesty. 

Psali jsme:Létající tygr a Černá ovce – 26 sestřelů, zajetí, Medaile cti a bouřlivý život Pappyho Boyingtona

Foto: Uniforma VSR-84 nahradila již morálně zastaralý stejnokroj M69, někdy též Obr.69. | Wikimedia Commons / Public domain

Sovětské ministerstvo obrany tedy vydalo nařízení k urychlení vývoje nové uniformy, která by zohledňovala i zkušenosti vojáků z Afghánistánu. V roce 1982 se tedy objevila zásadně nová sada letního polního oděvu TU-17-08-172-82, kterou vojáci překřtili na „Afghanka“. 

„Afghanka“ vycházela z uniformy pro výsadkáře OKZK-D , která byla do výstroje zařazena začátkem 70. let. Kromě zapůjčení základních prvků střihu od OKZK-D vývoj zohledňuje hlavní směry ve vývoji polního oděvu zemí Varšavské smlouvy. O dva roky později, v roce 1984, se objevila i zimní varianta oděvu pod názvem TU-17-08-194-84. První kusy samozřejmě směřovaly k jednotkám situovaným v Afghánistánu a od roku 1985 se začaly přestrojovat i jednotky situované v Sovětském svazu. Paralelně s tím probíhaly práce na vytvoření nového polního stejnokroje pro konkrétní pozemní vojenské složky – výsadkové síly a námořní pěchotu. Pracovalo se také na modernizaci speciálního oděvu pro letectvo. 

Foto: Nová uniforma VSR-84 v kamuflážním vzoru Butan. Oproti předchozí M69 již působí mnohem moderněji. Sako má dva páry kapes, kapsy jsou i na rukávech, sako má skryté knoflíky, které nehází odlesky a kalhoty mají stehenní kapsy. | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Mariňák se postavil v čele malé čety proti 2700 japonským vojákům. Dostal Medaili cti

V polovině 70. let začal výzkum nových deformujících kamuflážních vzorů a látek. Výzkum trval dlouho a během něj se testovaly různé vzory, látky, i kombinace barev, aby se našel co nejuniverzálnější vzor a látka, který nebude během praní blednout. Výsledkem těchto studií byl vznik nového maskovacího vzoru nazvaného VSR-84 nebo též „Butan.“ Jako první byly vystrojovány jednotky výsadkové a námořní pěchoty. V roce 1984 byly vytvořeny nové bund pro piloty vrtulníků TU-17-01-7598-84, jednalo se ovšem standardní bundy jen v novém maskovacím vzoru. V té době byly jednotkám dodávány i bundy TU-17-08-140-81, jednalo se opět o standardní bundu v novém maskovacím vzoru, ovšem jednalo se o přechodovou bundu, která měla vyjmutelnou zateplenou vložku. 

Jak jsem již psali, v roce 1982 byla vyvinuta „Afghanka“, ta začala přicházet k útvarům v Afghánistánu v roce 1983. V roce 1984 se objevila i zimní varianta oděvu s typickým kožešinovým límcem. Další inovací bylo, že zateplení již nebylo z vatelínu, ale z počesané látky a flauše. Zimní komplet dostal od vojáku přezdívku „Varšavka“. 
Rozšíření v Afghánistánu ovšem nebylo takové, nově uniformy v maskovacím vzoru Butan často končily v rukou vyšších důstojníků, kteří se tak chtěli výrazně odlišit od svých podřízených a vojákům bylo vydání co nejvíce oddalováno, kamufláž tedy v sovětské armádě sloužila jako důkaz moci a prestiže. Vyšší důstojníci argumentovali nevydáváním oděvů pro Afghánistán problematickou kamufláží a ten kdo chtěl nosit kamufláž Butan, musel o to speciálně požádat a i tak se vydání uniformy neúměrně protahovalo.

Foto: Sovětští mariňáci vystrojeni v uniformě VSR-84 v kamuflážním vzoru Butan během návštěvy amerických námořníků z křižníku USS PRINCETON (CG-59) a fregaty USS REUBEN JAMES (FFG-57) ve Vladivostoku (10. září 1990). | Wikimedia Commons / Public domain

Dodávky pro námořní pěchotu probíhaly mezi léty 1984-1985. I zde se jednalo o „Afghanku“ s maskovacím potiskem Butan. V roce 1987 začali sovětští mariňáci fasovat nové uniformy se širším límcem a krátkými rukávy. Kalhoty i klobouk panama byly taktéž v barvě Butanu. V polovině 80. let byly vydány také dokumenty ke tvorbě nových uniforem pro posádky obrněných vozidel v kamufláži Butan a ve stejné kamufláži měly být zhotoveny i pracovní obleky.  Až do rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 ovšem nic z toho nevzniklo. Zajímavostí je, že se na výrobě uniforem v kamufláži Butan podílely i státy RVHP, takže některé kousky byly zhotoveny například z egyptské bavlny a některé byly ušity i v Československu, proto se kromě pojmenování „Afghanka“, podle místa jejího primárního nasazení, či „Varšavka“ – podle Varšavské smlouvy, můžeme v dobových materiálech dočíst i přezdívku „Češka“, protože údajně ty vysoce kvalitní šarže byly ušity v Československu. Na pojem „Češka“ také můžeme narazit u neprůstřelných vest 6B2, ty totiž měly zapínání na syntetický suchý zip, což byl pro sovětské vojáky obrovský technologický výstřelek, který předtím neznali a tak podle nich musel pocházet z velice vyspělé zahraniční země – Československa. 

Foto: Uniformy VSR-84 v různých odstínech kamufláže Butan. Sovětské podniky si nedokázaly ohlídat kvalitu barevného tisku, existují tak desítky variant tohoto maskovacího vzoru. | Vladyslav Besedovský

Od roku 1985 se začaly na maskovací vzory používat již jen barvy vyrobené v Sovětském svazu. Ty ovšem byly výrazně méně kvalitní, než zahraniční barvy a tak začala kamufláž již po pár vyprání blednout. Nehledě na to, že pestrost barev byla odlišná již při výrobě, každý výrobce tak armádě dodával maskovací oděvy v různých odstínech a to i přes to, že byly normy relativně přísné.  Aby se zabránilo „barevné anarchii“, v roce 1990 byly normy rozvolněny, aby již uniformy různých odstínů splňovaly normu. 

Jak to bylo v Sovětském svazu nepsaným pravidlem, armáda se připravovala na konflikty minulosti a tak teprve až o skončení války v Afghánistánu byl představen maskovací vzor Butan v pouštní kamufláži pod názvem KM-P. Již tak rozvolněné normy se opět ukázaly jako nedostatečné, sovětské podniky totiž stále nedokázaly udržet výrobní kvalitu a tak vycházely takové raritní kousky, které byly spíše ho hněda, než do pískové barvy a některé skoro až do růžova.  To po rozpadu Sovětského svazu udělalo „bordel“ v hlavách západních sběratelů, nejednou se jim totiž dostal do rukou komplet, jehož kalhoty měly jiný odstín, než sako. Dodnes existuje jakýsi mýtus o desítkách různých barevných provedení kamufláže Butan, určených dorůzných prostředí, jao jsou hory, stepi, listnaté, či jehličnaté lesy. Pravdou ovšem je, že sovětské podniky nedokázaly ukočírovat kvalitu svých výrobků, existuje tak pouze lesní a pouštní varianta vzoru, ovšem v desítkách barevných kombinací! 

Foto: Kamufláž Butan zůstala v ukrajinské armádě až do roku 2014. Na fotografii vojáci 79. aeromobilní brigády při předvádění bojového umění. I zde si můžete všimnout různých kvalit potisků kamufláže. | Wikimedia Commons / Public domain

Níže uvádíme faktický přehled uniforem z kamufláže Butan, které byly v Sovětském svazu vyráběny v letech 1983-1991:

Polní stejnokroje pro námořní pěchotu 

• Letní polní komplet TU-17-08-172-82: bunda, kalhoty, čepice. 
• Zimní polní zateplený komplet TU-17-08-194-84: zateplená bunda s podšívkou, zateplené kalhoty s podšívkou. 
• Letní polní komplet pro námořní pěchotu pro oblasti s horkým klimatem GOST 27527-87: bunda s krátkým rukávem, kalhoty, panamský klobouk. 

Polní stejnokroje pro výsadkové síly 

• Letní polní komplet TU 17-08-189-83: bunda, kalhoty, čepice 
• Zimní polní zateplený komplet TU-17-08-193-84: zateplená bunda s podšívkou, zateplené kalhoty s podšívkou 

Speciální stejnokroje pro letecký personál

• Speciální letní komplet TU-17-01-7598-84: bunda se síťovinou v podpaží, kalhoty s podvazky se síťovinou v rozkroku.
• Speciální zimní zateplený komplet TU-17-08-140-81: zateplená bunda s kožešinovým límcem a větruodolnou výplní, zateplené kalhoty

Doba „po roce 1991“ přesahuje časový rámec existence sovětské armády. Přesto byl Butan a jeho variace používány ještě mnoho let po kolapsu. Etapa formování nového státu otevřela nové obzory kreativitě a experimentování. Jak už byly Sovětské normy rozvolněné, nastal v 90. letech v Rusku na poli s kamuflážemi doslovný chaos. Každý výrobce si mohl s maskovacím vzorem v podstatě experimentovat jak chtěl a již tak široká paleta barev maskovacího vzoru Butan se ještě více rozrostla. Nově se také začaly vyrábět stejnokroje pro posádky obrněných vozidel a pracovní obleky, stejně jako nově i výstrojní součástky, jako například obal na polní láhev, či neprůstřelná vesta 6b5.

V letech 1993-1994 byl však stejnokroj s kamufláží Butan nahrazen modernějším typem VSR-93, hovorově nazvaným „meloun“ podle podobnosti s vodním melounem. Butan nicméně stále zůstal u útvarů letectva a námořní pěchoty a to až do konce 90. let, kdy došly zásoby uniforem  VSR-84 Butan. Nicméně v postsovětských krajinách zůstává kamufláž Butan doménou letectva a jedná se již o jakousi tradici.

Maskovací komplet Butan ovšem zůstal ve výzbroji na Ukrajině, kde sloužil až do roku 2014, kdy byl nahrazen moderní uniformou MM14 v digitální kamufláži. Zde sloužil pod názvem Dubok, tedy dub. Označení se stalo tolik populární, že zastínilo i původní označení Butan a s názvem Dubok se tak můžeme setkat i u sovětských uniforem.

Zdroj: safar-publishing.com, history.com, Vladyslav Besedovsky