31. července 1944 se na svou základnu na středomořské Korsice nevrací americký dvoumotorový letoun Lockheed P-38 Lightning ve fotoprůzkumné verzi F-5 ze stavu Groupe de reconnaissance 2/32 letectva De Gaullových Svobodných Francouzů. Za jeho řízením sedí Antoine de Saint-Exupéry.

Foto: Antoina de Saint-Exupéry | Shutterstock

Budoucí letec, ale také světoznámý spisovatel, se narodil 29. června 1900 v Lyonu jako Antoine Marie Jean-Baptiste Roger, hrabě de Saint-Exupéry, do početné rodiny pojišťovacího agenta Jeana de Saint-Exupéryho a Marie de Fonscolombe. Manželům se postupně narodí pět dětí, i když toho posledního, dcery Gabriely, se tatínek již nedožije. I přes ztrátu otce prožívá Antoine šťastné dětství, které částečně tráví například na zámku Saint-Maurice-de-Rémens.

Psali jsme:Wolfram von Richthofen - jeden ze strůjců letecké války nacistického Německa

Již od mládí ho fascinují létající stroje. Antoine studuje gymnázium, později ale spolu s bratrem Françoisem přestupuje na Mezinárodní školu Villa Saint-Jean ve švýcarském Fribourgu. To již však zuří první světová válka. Jeho maminka v té době působí jako dobrovolná ošetřovatelka. V roce 1917 úspěšně maturuje a následně se pokouší o přijetí na Námořní akademii v Paříži, jenže neuspěje. Naštěstí Velká válka končí a nadějný mladík, který se již od dětství věnuje poezii, zkouší na počátku 20. let další obor – architekturu. Ani zde se mu však nedaří.

Ve 20. letech se seznamuje se spisovatelskou komunitou. Toto „sbližování“ přeruší povinná vojenská služba. Ještě před ní se stihne zasnoubit se slečnou Louisou Vilmorinovou. Roku 1921 obléká Antoine poprvé vojenskou uniformu. Na vlastní žádost se stává příslušníkem letectva, slouží jako letecký mechanik. Touha létat ho však brzy přivede k pilotnímu výcviku, který úspěšně dokončí. Nedlouho poté, v roce 1923, se těžce zraní při nehodě. Musí na čas přestat létat a přichází i o svou snoubenku, která se s ním rozchází.

V roce 1926, po působení jako obchodní zástupce firmy Saurer, začíná opět létat. Stává se kurýrním pilotem na lince mezi francouzským Toulouse a senegalským Dakarem. V témže roce mu vychází první povídka Letec. Díky své svědomité službě je pověřen vedením poštovní pobočky v Jubě na západním pobřeží Afriky. Za více než rok, který zde stráví, se mu podaří zlepšit vztahy se španělskými „konkurenty“ a získává inspiraci pro dílo Kurýr na jih. Pátrání po ztraceném příteli Henrim Guillaumetovi v argentinských Andách zase vede ke vzniku knihy Noční let. V roce 1931 je jmenován rytířem Čestné legie a žení se s Consuelou Suncin de Sandoval.

Druhá polovina 30. let není pro slavného spisovatele příznivá. V roce 1935 havaruje v poušti Sahara při pokusu o rekordní let z Paříže do Saigonu. Snad právě tehdy v něm zraje nápad na jeho nejslavnější dílo – Malého prince. Potýká se s finančními problémy a přivydělává si jako novinář, například reportážemi z občanskou válkou zmítaného Španělska. Roku 1938 utrpí další těžké zranění při havárii v Guatemale během dálkového letu z New Yorku do Ohňové země.

Psali jsme:„Odvést zajatce nepřipadalo v úvahu“ – co se stalo v Den D na Pointe du Hoc

Po vypuknutí druhé světové války se dobrovolně hlásí k letectvu. Kvůli věku a dřívějším zraněním je prohlášen za neschopného bojových letů, ale dokáže si vyjednat místo u průzkumného útvaru II/33. Na letounu Bloch 174 podniká riskantní mise. Po porážce Francie, i přes nesouhlas s generálem De Gaullem, pokračuje v boji proti okupantům. Odjíždí do USA a Kanady, kde se snaží získat podporu pro francouzský odboj. Je však některými kritizován za údajnou náklonnost k Němcům a režimu ve Vichy, což jej hluboce zasahuje.

Od dubna 1943 znovu bojově létá u Groupe de reconnaissance 2/32. Při třetí misi na Lockheedu F-5 havaruje a dostává zákaz dalších operačních letů. Po odpočinku v Alžíru, kde pracuje na díle Citadela, dostává opět povolení k letům. K poslední misi odstartuje 31. července 1944 – jeho úkolem je fotografovat německé pozice v údolí Rhôny. Do cíle však nedoletí. Jižně od Marseille jeho stroj mizí v moři.

Tento fakt se potvrdí až v roce 2000, kdy jsou nalezeny trosky identifikované jako jeho letoun. Co se toho dne stalo, zůstává nejasné. Prokázalo se, že nebyl sestřelen – tvrzení německého pilota Horsta Ripperta, že by P-38 sestřelil, kdyby netušil, kdo sedí v kokpitu, není pravdivé. Vrak nenesl stopy po zásazích a německé záznamy potvrzují, že k žádnému vzdušnému boji ani bojovému vzletu Luftwaffe v oblasti nedošlo. Šlo tedy o technickou závadu, nehodu, či vědomý čin spisovatele trpícího depresemi? Nebo se přihodilo něco jiného?

Zdroj: Britannica