Před první světovou válkou Japonsko zkonstruovalo dvě mocné bitevní lodě, které byly vyvinuty v době, kdy se mocnosti a jejich námořní síly zapojily do závodů v námořním zbrojení, z nichž Japonsko nechtělo být vynecháno. Země měla zájem zejména na obraně svých vod před americkým námořnictvem. Zrodily se tak lodě Fusō a Jamaširo, dva na svou dobu mimořádně silné dreadnoughty. V době druhé světové války byla již tato plavidla zastaralá a pomalá a obě tak byla potopena v posledním velkém střetu bitevních lodí.

Bitevní loď Fusō byla spuštěna na vodu v roce 1914 a sloužila po celou dobu první i druhé světové války, ačkoli ostrého boje se dočkala až v druhém z obou konfliktů. Po 30 letech po svém spuštění na vodu byla loď potopena během bojů o Filipíny, což mělo za následek úmrtí většiny z její posádky čítající 1600 mužů.

Foto: Japonská bitevní loď Fusō během zkušební plavby po své modernizaci | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Letadlové lodě třídy Essex rozhodly válku v Tichomoří – odolaly i útokům kamikaze

Japonští konstruktéři, kteří vytvořili bitevní lodě třídy Fusō, chtěli vytvořit víc než jen silnou loď inspirovanou původní britskou HMS Dreadnought (1906). Chtěli dosáhnout silného pancéřování těchto lodí, včetně efektivní výzbroje, a to vše chtěli spojit s rychlostí, které dosahovaly bitevní křižníky. Vše uvedené se jim skutečně podařilo a byly tak vytvořeny dvě lodě, které se řadily ve své době mezi nejsilnější na světě.

Bitevní lodě třídy Fusō byly mnohem větší než jejich mezinárodní protějšky, měly délku 202,7 metrů a protáhlý trup. To jim mimo jiné umožňovalo dosahovat působivé maximální rychlosti 25 uzlů. Pro srovnání, HMS Dreadnought dosáhl během námořních zkoušek maximální rychlosti pouze 21 uzlů, tedy rychlosti, kterou se vyznačovaly i hlavní protivníci třídy Fusó, tedy starší americké bitevní lodě, z nichž mnohé byly v úvodu války v Pacifiku potopeny nebo na dlouhou dobu vyřazeny z akce útokem na Pearl Harbor.

Fusō byla vybavena dvanácti 14palcovými (356 mm) děly o délce 45 ráží, po dvou umístěných v každé ze šesti věží na ose trupu. Původní konstrukce nesla také šestnáct šestipalcových (152 mm) děl o délce 50 ráží typu 41 a šest podhladinových torpédometů ráže 533 mm.

V průběhu služby byly na lodi provedeny významné úpravy. Patřilo k nim přidání pěti třípalcových (76 mm) protiletadlových děl o délce 40 ráží v roce 1918, která byla ve 30. letech nahrazena osmi dvojúčelovými děly ráže 127 mm, a také čtyř kulometů Typ 93 ráže 13,2 mm. I ty byly nakonec nahrazeny osmi 25mm lehkými protiletadlovými kanóny Typ 96 ve dvouhlavňových postaveních.

Psali jsme:Oddálila začátek 2. světové války Hitlerova nerozhodnost?

Původní pancéřování Fusō mělo tloušťku 229 až 305 mm u čáry ponoru a zhruba 102 mm pod ní. Na palubě byl pancíř podstatně tenčí, měl tloušťku 32 až 51 mm. Stejně jako výzbroj bylo i pancéřování při rekonstrukci bitevní lodi přepracováno. Nejvýrazněji byla vylepšena oblast paluby, kde měl pancíř tloušťku 114 mm. Přestože byla Fusō spuštěna na vodu během první světové války, během konfliktu se nedočkala žádného boje. Do služby byla uvedena v roce 1915 a pod velení kapitána Kōzōa Satōa a byla zařazena jako součást 1. sentai (divize) a sloužila při hlídkování u čínského pobřeží. Ke konci války plavidlo sloužilo také jako vlajková loď své divize.

V září 1923 otřáslo Japonskem velké zemětřesení, které zpustošilo města Tokio a Jokohama. Přestože trvalo pouhých 14 sekund, stačilo ke zřícení mnoha velkých budov a vzniku rozsáhlých požárů. Zemětřesení také vyvolalo ničivou přílivovou vlnu ze zlomové linie, kde zemětřesení vzniklo. Po této katastrofě tak Fusō dva týdny pomáhala přeživším.

Během druhé světové války prodělala Fusō většinu své aktivní bojové služby. Dne 10. dubna 1941 byla loď přidělena k 2. divizi 1. loďstva. Během války se pak zúčastnila mnoha významných operací, včetně služby vzdálené podpory útoku 1. leteckého loďstva na Pearl Harbor. Společně s 2. divizí byla také součástí japonského pokusu o zachycení flotily letadlových lodí, z nichž Američané odstartovali během Doolittleova náletu v dubnu 1942. Toto nasazení však bylo neúspěšné. Ačkoli se také účastnila bitvy o Midway, 2. divize měla za úkol pouze poskytovat podporu útoku proti Aleutským ostrovům, tedy jediné části operace, v níž Japonsko dosáhlo určitého, byť spíše bezvýznamného, úspěchu.

Ani Fusō, ani její sesterská loď Jamaširo neměly za války příliš oslnivou kariéru, především proto, že byly příliš staré a pomalé na to, aby mohly být nasazeny k přímému doprovodu letadlových lodí. Omezení přinášel také čím dál citelnější nedostatek pohonných hmot. V té době existovaly plány na přestavbu Fusō na letadlovou loď, avšak od této myšlenky bylo upuštěno poté, co Japonci v polovině roku 1944 zaznamenali vysoký počet ztrát pilotů. Japonci tak paradoxně měli, i přes utrpěné ztráty, letadlových lodí více, než mohli s ohledem na nedostatek pilotů upotřebit. Fusō zůstala po celou dobu války v relativním bezpečí – tedy až do chvíle, kdy byla vyslána do bojů na Filipínách.

V říjnu 1944 jí velel kontraadmirál Masami Ban, který ji vedl do operace Šō-Gō, japonského pokusu zničit americkou flotilu, která vyloďovala vojáky na ostrově Leyte. V sestavě jižního svazu admirála Šódži Nišimury loď bojovala v bitvě v zálivu Leyte. V bitvě v průlivu Surigao pak byla 25. října ve 3:09 zasažena jedním či dvěma torpédy, které vypustil torpédoborec USS Melvin (třída Fletcher), kdy loď začala hořet. Fusó tak ustoupila z boje, ale v 3:45 explodovaly její muniční sklady (pravděpodobně pod dvěma věžemi C a Q) a Fusó se následně rozpadla na dvě části. Přední část pak potopil dělostřeleckou palbou americký těžký křižník USS Lousville, zatímco zadní část se sama potopila u ostrova Kanihaan.

Hideo Ogawa, který potopení přežil, následně uvedl, že poté, co byla Fusō zasažena torpédy, začala se pomalu potápět. Ogawa byl jedním z pouhých deseti mužů, kteří se nakonec  z více než 1600 původních členů posádky lodi dostali zpět do Japonska. Pár ostatních se tehdy možná zachránili na jiných lodích, které však byly později rovněž potopeny.

Vrak lodi Fusō zůstává dodnes na místě, kde se loď před mnoha lety potopila, a to v úžině Surigao, jen 185 metrů pod hladinou. Vrak byl objeven v roce 2017 výzkumnou lodí RV Petrel, která dostala od Filipínského národního muzea povolení k průzkumu oblasti v rámci výročí bitvy v průlivu Surigao. Posádka lodi Petrel při průzkumu zjistila, že se Fusō potopila dnem vzhůru. Spolu s Fusō výzkumníci identifikovali také pozůstatky její sesterské lodi Jamaširo a japonských torpédoborců Jamagumo (1937), Asagumo (1937) a Mičišio, které byly také potopeny v rámci stejné bitvy.

Zdroj: warhistoryonline