Když Spojené státy po útoku na Pearl Harbor začaly přetvářet svou námořní sílu, vznikl projekt, který se měl stát základem celé jejich tichomořské strategie: letadlové lodě třídy Essex. Byly to nejpočetnější a nejúspěšnější těžké letadlové lodě, jaké kdy byly postaveny. Do konce války jich bylo dokončeno čtyřiadvacet a čtrnáct z nich se aktivně zúčastnilo bojů proti Japonsku. Z žádné jiné paluby nevzlétlo během druhé světové války tolik amerických letounů a žádná jiná loď netvořila páteř tolika klíčových operací.

 Foto: Letadlová loď amerického námořnictva USS Randolph (CV-15) v přístavu v roce 1945. Místo se pravděpodobně nachází v Pearl Harboru na Havaji (USA) | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Japonský plán na dobytí Austrálie - operace FS byla „naprostým nesmyslem“

Třída Essex vznikla jako reakce na omezení, která předválečné smlouvy kladly na tonáž válečných lodí. S vypuknutím války ale Spojené státy tyto limity odložily a mohly konečně postavit letadlovou loď podle svých skutečných představ. Výsledkem byla loď o délce přes 260 metrů, výtlaku přes 30 tisíc tun a s letovou skupinou čítající až stovku letounů. Pohon zajišťovaly čtyři parní turbíny Westinghouse o výkonu 150 tisíc koňských sil, které lodi udělovaly rychlost přes 33 uzlů – dostatečnou na to, aby držela tempo s doprovodnými křižníky a torpédoborci.

Z hlediska výzbroje a ochrany byla Essex navržena s důrazem na univerzálnost a odolnost. Kromě dvanácti pětipalcových kanónů byla vybavena desítkami protiletadlových děl Bofors a Oerlikon, které během války procházely modernizací. Hangárová paluba a klíčové části byly chráněny pancířem tloušťky až 100 milimetrů, což se v ostrém boji ukázalo jako rozhodující.

Poprvé se lodě třídy Essex zapojily do bojů v roce 1943 při operacích u Gilbertových ostrovů. Od té chvíle je historie amerických útoků v Tichomoří historií těchto letadlových lodí. Útočily na japonské základny v Rabaulu, při invazi na Mariany se podílely na tzv. „velkém masakru v Mariánách“ – bitvě ve Filipínském moři, kde americké stíhačky vymazaly japonské letectvo z nebe. V říjnu 1944 kryly invazi na Leyte a poté se účastnily největší námořní bitvy historie – bitvy u Leyte, která znamenala definitivní zlom ve válce v Pacifiku.

Letadlové lodě Essex se nebály přiblížit ani k samotnému japonskému souostroví. V roce 1945 podnikaly nálety přímo na Kjúšú, Honšú a Hokkaidó, ničily průmyslové cíle a demoralizovaly obranu. Některé z lodí utrpěly těžká poškození – především USS Franklin, která se stala symbolem odvahy i utrpení.

Psali jsme:Voják, který bojoval v Imperiální japonské armádě, sovětské Rudé armádě a německém Wehrmachtu.

Dne 19. března 1945 byla Franklin zasažena dvěma japonskými bombami poblíž pobřeží Japonska. Výbuchy zapálily hangár plný připravených letounů, explodovalo palivo, munice, torpéda. Následoval pekelný požár, který zničil většinu nástaveb a zabil přes 800 členů posádky. Navzdory masivnímu poškození a rozsáhlému požáru se loď díky heroickému úsilí zbytku mužstva udržela na hladině. Kapitán Leslie Gehres ji odmítl opustit a Franklin se nakonec vlastní silou dostala až zpět na základnu. Žádná jiná americká letadlová loď neprodělala v boji tak těžké poškození a přežila.

Kromě Franklinu patřily mezi slavné lodě i USS Intrepid, která byla několikrát zasažena kamikaze a dnes slouží jako muzeum v New Yorku, nebo USS Hornet, ze které vzlétly letouny Doolittlova náletu a která se podílela na závěrečném dobývání Okinawy.

Třída Essex nebyla jen symbolem síly – byla i technologickým triumfem. Spojovala masivní údernou sílu s pohyblivostí a odolností. Letová paluba bez přerušení po celé délce trupu umožňovala rychlé starty a přistání, zatímco vnitřní dispozice a systém výtahů zajišťoval plynulé zásobování letadel municí a palivem. Radarové vybavení, koordinace útoků a schopnost operovat ve velkých svazech proměnily tyto lodě v opravdové plovoucí základny letecké války.

Po skončení války se mnoho Essexů dočkalo modernizace a sloužily dál – v Koreji, ve Vietnamu, nebo jako cvičné a výcvikové lodě. Některé byly přestavěny na lodě s úhlovou palubou nebo jako nosiče pro vrtulníky. Jejich životnost a pružnost jen podtrhují, jak kvalitní konstrukce to byla.

Třída Essex zůstává jedním z nejjasnějších příkladů toho, jak Spojené státy dokázaly spojit technickou vyspělost s průmyslovou kapacitou a strategií. Bez těchto lodí by vítězství v Tichomoří bylo mnohem krvavější – nebo možná vůbec nedosažitelné.

Zdroj: Pejčoch, Ivo – Novák, Zdeněk – Hájek, Tomáš: Válečné lodě 4 – Druhá světová válka. Naše vojsko, Praha 1993