Když nacistické Německo koncem 30. let začalo stavět těžké křižníky, šlo o ortodoxní konstrukce bez vlivu Panzerschiffe třídy Deutschland. První loď třídy Hipper, Admiral Hipper, byla spuštěna na vodu v únoru 1937. Dokončili ji po vypršení některých dohod, a proto byla co do výtlaku srovnatelná s velkými japonskými křižníky. Protože však nesla jen osmidělovou baterii hlavní ráže, měli Němci více prostoru pro pancéřování. Admiral Hipper byl z celé třídy nejznámější, účastnil se norského tažení v roce 1940, kdy byl taranován a poškozen svou vyhlédnutou obětí, britským torpédoborcem HMS Glowworm. Loď byla pojmenována po admirálu Franzi von Hipper, který v Bitvě u Jutska v roce 1916 velel eskadře bitevních křižníků německé Hochseeflotte a později celému německému válečnému námořnictvu. Jeho sesterskými loděmi byly těžké křižníky Blücher, Prinz Eugen, Seydlitz a Lützow.

Foto: Těžký křižník  Admiral Hipper, jednou z jeho sesterských lodí byl právě křižník Prinz Eugen | Bundesarchiv

Koncem roku 1940 a počátkem roku 1941 měla úspěšné období jako korzár, poté se přesunula zpět do Norska, kde její přítomnost zčásti přispěla ke katastrofě konvoje PQ.17 v červenci 1942. Poslední den téhož roku spolu s kapesní bitevní lodí Lützow a torpédoborcem neúspěšně zaútočila u Severního mysu na konvoj JW.51B. Slabší doprovod britských torpédoborců udržoval Němce mimo dostřel po celé tři hodiny, než dorazila na pomoc skupina křižníků. Adolf Hitler reagoval na tuto dost nepodařenou akci rozkazem k vyřazení všech těžkých jednotek. Hipper tak přežil a dočkal se konce války v roce 1945.

Psali jsme:Vychytaný český armádní mobilní most AM-70 EX 

Křižník Prinz Eugen byl poslední dostavěnou jednotkou třídy Admiral Hipper. Byl postaven s určitým časovým odstupem od prvních dvou lodí a proto se vyznačoval jistými modifikacemi. Křižník byl postaven firmami Krupp a Germania a kýl byl položen 23. dubna 1936. Jeho pracovní jméno bylo Kreuzer J (křižník J). Po dokončení nesla loď již známé jméno po rakouském princi Evženu Savojském. Po válce posloužil při zkouškách jaderných zbraní v Tichomoří. Loď byla spuštěna na vodu 22. srpna 1938 a dokončena 1. srpna 1940.

Foto: Spuštění křižníku Prinz Eugen na vodu | Bundesarchiv

Jednalo se výbornou třídu těžkých křižníků co se týče výzbroje a ochrany, ale v dokonalosti jim bránily nehospodárné vysokotlaké kotle. Prinz Eugen na tom byl s úsporností hnacích systémů o poznání lépe než Admiral Hipper, ale i tak byl jeho akční rádius omezen na pouhých 5 050 námořních mil při rychlosti 15 uzlů (např. americké těžké křižníky měly dosah dvojnásobný).

Foto: Prinz Eugen ukotvený v Baltském moři na jaře 1941

Psali jsme:Americký tank M4 Sherman: Pro někoho legenda pro jiného nespolehlivý stroj

Prinz Eugen vstoupil do služby, když byla Druhá světová válka již v plném proudu. Proto byl také zasažen bombami při leteckém útoku britské RAF v červnu 1940, ještě při vystrojování v loděnicích. Nicméně tento útok nezpůsobil závažné poškození a křižník mohl vyplout v srpnu na moře. Po zkušebních plavbách a testech zbraní se v květnu 1941 připojil k bitevní lodi Bismarck a spolu se vydaly do Dánského průlivu u Grónska na lov spojeneckých konvojů. Zde se 24. května střely s britskými loděmi Prince of Wales a Hood. Prinz Eugen v této bitvě zasáhl několikrát Hood a způsobil požár na jeho člunové palubě, těsně před tím, než ho Bismarck potopil. Po souboji se lodě rozdělily a Prinz Eugen vyrazil k Azorským ostrovům, kde doplnil palivo z tankeru Spichern. Objevily se však problémy z pohonem a křižník se namísto další akce stáhl do Brestu, kam dorazil 1. června 1941.

V Brestu byly provedeny opravy kotlů, ale 2. července byl na přístav podniknut spojenecký nálet a Prinz Eugen byl několikrát zasažen, přičemž bylo poškozeno hlavní stanoviště řízení palby, kontrolní místnost poškození lodi a zahynulo 52 členů posádky. Britské námořnictvo kontrolovalo severní Atlantik a především průliv La Manche, a tak Prinz Eugen spolu s bitevními loděmi Scharnhorst a Gneisenau zůstaly zablokovány v Brestu až do února 1942, kdy při odvážné plavbě propluly kanál La Manche a uprchly do německých přístavů. Po návratu do německa byl Prinz Eugen téměř okamžitě převelen do Norska, při přesunu byl však 23. února 1942 napaden britskou ponorkou HMS Trident a přišel o část zádě. Křižník se štěstím doplul do Trondheimu, kde byly provedeny částečné opravy a především instalována dvě prozatimní kormidla.

Foto: Prinz Eugen (uprostřed) ve Lofjordu musel být podroben několika opravám | Wikimedia Commons

Odtud se Prinz Eugen vydal do Kielu, kde byla provedena řádná oprava. Práce byly skončeny v říjnu 1942 a křižník byl opět vyslán do Norska. Odtud měl napadat spojenecké konvoje, ale po dvou neúspěšných misích byly další zrušeny až do února 1943.

V průběhu roku 1943 a na počátku roku 1944 sloužil Prinz Eugen pouze v Baltu se statutem školní lodě, až v polovině roku začala být situace na ruské pozemní frontě vážná a křižník byl vyslán k litevským břehům, kde u Rigy podporoval dělostřelbou pozemní vojska. Při těchto akcích došlo k nešťastné události, když se 15. října 1944 srazil s lehkým křižníkem Leipzig, což si vyžádalo opravu přídě. V následujících bojích podporoval německé pozemní jednotky až do jara 1945. Dne 7. května 1945 se pak u Kodaně vzdal britským silám.

Foto: Křižník Prinz Eugen jako cíl pro atomovu bombu v rámci operace Crossroads (14. června 1946) | Wikimedia Commons

Z aktivní služby byl Prinz Eugen vyřazen 7. května 1945, fakticky na konci druhé světové války. Po válce ho pod názvém USS Prinz Eugen převzaly Spojené státy, které ho z provozu vyřadily a použily na testy jaderných zbraní na moři. V červenci 1946 přečkal testy Able a Baker, i když už byl zasažen radioaktivitou, byl přesunut k atolu Kwajalein a 22. prosince 1946 nedaleko Enubuj potopen. V roce 1978 byl vyzdvižen lodní šroub a umístěn v Německu v kielském námořním památníku Laboe.

Foto: Lodní šroub z křižníku Prinz Eugen je nyní umístěn v Německu v kielském námořním památníku Laboe | Wikimedia Commons

Zbrusu nový Blücher šel ke dnu v dubnu 1940 s těžkými ztrátami na životech po palbě norské pobřežní obrany, když vplul v čele invazních sil do Oslofjordu. Lützow byl v roce 1940 prodán Sovětům a Seydlitz nebyl nikdy dokončen.

Základní technické údaje křižníu Prinz Eugen:

Výtlak: standardní 14 475 t, plný 18 400 t

Rozměry: délka 210,4 m, šířka 21,9 m

Ponor: 7,9 m

Pohon: turbíny Brown Boveri o výkonu 132 000 shp ( 98 430 kW ), tři hřídele, rychlost: 33,4 uzlu

Pancéřování: pás 70 – 80 mm, paluba 12 – 50 mm

Výzbroj: osm 203 mm děl, dvanáct 105 mm univerzálních děl, dvanáct 37 mm protiletadlových děl, dvacet 20 mm protiletadlových děl, dvanáct 533 mm torpédometů

Letadla: dva plovákové letouny,

Posádka: 1 450 důstojníků a mužů

Video: Letecké záběry vraku těžkého německého druhoválečného křižníku Prinz Eugen / YouTube

Zdroj: kbismarck.com, warcovers.dk, military.cz, YouTube