Legendární Tigr, „rytíř pouště“ Rommel, dokonalá bleskurychlá mašinérie wehrmachtu – část toho, co si o německé armádě 2. světové války myslíme, nepochází z Hollywoodu. Pochází přímo z Německa. A to až po válce.

Foto: Tiger I (Panzerkampfwagen VI) | Adobe Stock

Psali jsme:Čingischán a efekt „motýlích křídel“, který stál za smrtí asi 10 % světové populace

Po roce 1945 potřebovalo západní Německo znovu postavit armádu a začlenit ji do NATO. Přesvědčit veřejnost, že bývalí wehrmachtští důstojníci jsou vhodní k tomu velet nové Bundeswehře, ale nebylo jednoduché – většina z nich před pár lety sloužila Hitlerovi. A tak si mnozí z nich, od Heinze Guderiana po Ericha von Mansteina, sedli a napsali paměti, ve kterých sebe i wehrmacht vylíčili jako profesionální, apolitickou armádu, která „jen bojovala podle pravidel“. Za všechny zločiny prý mohla výhradně SS a samotný Hitler.

Historikové tomu dnes říkají Wehrmachtslegende – legenda o čistém wehrmachtu. Spojila se s poválečnou fascinací německou technikou i s poptávkou po „hodnotném protivníkovi“ na straně Spojenců, a vznikl obraz, kterému dodnes mnozí věří. Pojďme se podívat na osm nejrozšířenějších mýtů – a na to, jak to bylo doopravdy.

1. Wehrmacht byl „jen vojáci“, zločiny páchala výhradně SS

Tohle je základ celé legendy a zároveň největší lež. Wehrmacht nebyl jen pasivním nástrojem, který plnil rozkazy zvenčí – byl aktivním spolutvůrcem vyhlazovací války na východní frontě. Jednotky wehrmachtu spolupracovaly s Einsatzgruppen na masových popravách, prosazovaly takzvaný Komisařský rozkaz (okamžitá poprava zajatých politických komisařů Rudé armády) a podílely se na vypalování vesnic i na hladovém plánu, který měl vyhladovět miliony sovětských civilistů. Teprve výstava „Válka na vyhlazení: Zločiny wehrmachtu 1941–1944“, otevřená v Německu v roce 1995, ukázala veřejnosti fotografie, které si sami vojáci pořídili – a legenda o „čisté armádě“ se v Německu doslova zhroutila přes noc.

2. Tigr byl neporazitelný supertank

Tigr měl skvělé dělo a silné pancéřování, to je pravda. Jenže postavit se dalo jen zhruba 1 350 kusů – proti více než 84 000 sovětských T-34 nebo takřka 50 000 amerických Shermanů. Byl to mechanicky nespolehlivý žrout paliva o váze přes 57 tun, se kterým si poradil málokterý most, a poruchy převodovky byly na denním pořádku. Legenda o neporazitelnosti vznikla hlavně proto, že Tigr uměl v jednotlivém souboji rozstřílet cokoliv, s čím se potkal – jenže válku nakonec nerozhoduje jeden skvělý tank, ale kolik jich dokážete postavit a udržet v provozu.

Psali jsme:Nákupem výzbroje to jen začíná: Strategická důležitost údržby techniky

Psali jsme:Moderní „oči“ pro slovenskou armádu. Vojáci zařadili do své výzbroje nové 3D radiolokátory izraelské výroby

Psali jsme:Vycvičit nestačí. Rakousko obnovuje povinná cvičení rezervistů

3. Rommel byl „rytíř pouště“ bez poskvrny

Erwin Rommel se stal ikonou z jednoho prostého důvodu – hodil se oběma stranám. Britové potřebovali „hodnotného protivníka“, aby jejich vlastní vítězství v severní Africe vypadalo slavněji. Poválečné Německo zase potřebovalo wehrmachtského hrdinu, kterého nešlo spojit s holocaustem – a Rommel bojoval v Africe a ve Francii, ne na východní frontě. Jeho spojitost se spiknutím proti Hitlerovi z 20. července 1944 je navíc mnohem složitější, než jak se často podává: historikové se dodnes přou, jak aktivně se na něm skutečně podílel. A ještě v letech 1940–1942 patřil Rommel mezi generály, které Goebbelsova propaganda cíleně vynášela do nebes jako vzor nacistického vojevůdce.

4. Enigmu rozlouskli sami Britové v Bletchley Parku

Alan Turing a Bletchley Park si zaslouží svou slávu, ale příběh začíná jinde – v Polsku. Matematici Marian Rejewski, Jerzy Różycki a Henryk Zygalski prolomili matematickou strukturu Enigmy už na počátku 30. let, tedy roky před vypuknutím války, a sestrojili vlastní „kryptologickou bombu“. Jen pár týdnů před německým útokem na Polsko, v červenci 1939, předali Poláci na tajné schůzce u Varšavy své poznatky i zrekonstruované stroje Britům a Francouzům. Bez tohoto náskoku by Bletchley Park pravděpodobně luštil mnohem déle – populární filmy na polský podíl ale téměř vždy zapomínají.

5. Blesková válka byla plně motorizovaná mašinérie

Obraz německých tankových kolon a motorizované pěchoty řítící se přes Evropu je jen část pravdy. Naprostá většina wehrmachtu se ve skutečnosti pohybovala pěšky a dělostřelectvo i zásobování táhli koně – při útoku na Sovětský svaz v roce 1941 nasadilo Německo přes 600 tisíc koní, tedy víc, než kolik jich měl Napoleon v roce 1812. Motorizované a tankové divize, na kterých stojí obraz „blesku“, tvořily jen zlomek celkových sil. Samotné slovo „blitzkrieg“ navíc vymysleli spíš zahraniční novináři než němečtí generálové.

6. Hitler byl vojenský stratég, kterému válku „ukradli“ jeho generálové

Poválečné paměti wehrmachtských generálů rády líčí Hitlera jako amatéra, který zbytečně zasahoval do jejich geniálních plánů. Realita je nepříjemnější pro obě strany. Bleskové vítězství nad Francií v roce 1940 stálo na plánu generála Ericha von Mansteina, který Hitler zprvu odmítal a schválil ho až po dlouhém přesvědčování. Naopak u Stalingradu to byl právě Hitler, kdo zakázal 6. armádě včasný ústup z obklíčení – rozkaz, který stál život nebo zajetí přes 200 tisíc mužů. Generálové po válce rádi zdůrazňovali tu druhou historku a mlčeli o té první.

7. Zázračné zbraně mohly válku ještě zvrátit

Rakety V-1 a V-2, proudový stíhač Me 262 – nacistická propaganda v letech 1943–1944 sázela na to, že tyhle „zázračné zbraně“ (Wunderwaffen) ještě otočí průběh války. Realita byla krutější, než čísla naznačují: na stavbě raket V-2 v podzemním komplexu Mittelbau-Dora zemřelo za otřesných podmínek více nucených dělníků, než kolik lidí zabily samotné rakety při útocích. Me 262 byl technologicky o generaci napřed, ale trpěl nespolehlivými motory, nedostatkem paliva a přišel v příliš malém počtu příliš pozdě na to, aby cokoliv změnil.

8. Řadoví vojáci „jen plnili rozkazy“ a neměli na výběr

Klasická poválečná obhajoba, kterou ale historický výzkum výrazně nabourává. Americký historik Christopher Browning zkoumal příslušníky záložního policejního praporu 101, kteří se podíleli na masových popravách civilistů v Polsku – a zjistil, že jim jejich velitel na začátku výslovně nabídl možnost se akce nezúčastnit, bez jakéhokoliv trestu. Většina mužů si přesto vybrala zůstat. Nešlo tedy o strach z postihu, ale o skupinový tlak, konformitu a přesvědčení – což je mnohem nepříjemnější zjištění než pohodlná výmluva „museli jsme“.

Proč tyhle mýty přežily až do dnešních dnů

Legenda o čistém a technicky nadřazeném wehrmachtu nevznikla náhodou – hodila se poraženému Německu při budování nové armády, hodila se Spojencům, kteří chtěli vypadat, že porazili hodnotného soupeře, a později se skvěle hodila i Hollywoodu, který miluje efektní techniku víc než nepříjemné politické souvislosti. Až německá výstava o zločinech wehrmachtu v 90. letech ukázala, jak hluboko byla armáda zapletená do vyhlazovací války – a i tak si část mýtů žije dál ve filmech, hrách i internetových diskuzích.

Který z těchto mýtů vás překvapil nejvíc? A znáte nějaký další, který jsme tady nezmínili? Napište nám do komentářů.