Husajn a Chomejní - válka, která byla jen otázkou času
V roce 1979 se moci nad Irákem chopil Saddám Husajn a dosáhl tak kýženého cíle po převratu uvnitř hnutí Baas zosnovaného proti svému příbuznému Al-Bakrovi. Přestože k němu dlouhou řadu let pěstoval servilnost, vše bylo pouze hrané a Husajn téměř 10 let trpělivě čekal na vhodnou příležitost. Když se mu pak naskytla, neváhal ani okamžik a zosnoval bleskový převrat, kdy následně stanul v čele Iráku. Udržet si nikým neomezovanou vládu v zemi se mu pak dařilo až do roku 2003.
Foto: Zásadní etapou v době Husajnovy epochy panování nad Irákem, jen nedlouho po uchopení moci, byl pozdější osmiletý konflikt mezi jeho zemí a sousedním Íránem. | Wikimedia Commons / Public domain
Zásadní etapou v době Husajnovy epochy panování nad Irákem, jen nedlouho po uchopení moci, byl pozdější osmiletý konflikt mezi jeho zemí a sousedním Íránem. Trochu teď odbočíme, má to však svůj smysl. Vztahy mezi Irákem a Spojenými státy nebyly vždy „na ostří nože“ jako je tomu dnes, právě naopak. Irák se v přelomu 70. a 80. let orientoval spíše západním směrem s výhledem možné obchodní příležitosti s USA.
Pokud šlo o islám, Husajnův režim se identifikoval s jeho umírněným výkladem. Současně tato země Perského zálivu začala rozvolňovat partnerské vztahy s východním blokem a celkově se odkláněla se od vlivu SSSR. Možná se ptáte, jak bylo toto možné, vždyť přeci Husajnův Baas k socialismu tíhl. To je sice možné, nicméně nešlo o vysloveně marxistické hnutí a Husajn sám levicovosti příliš nefandil. Byl spíše národovcem než uvědomělým levičákem. Moskva to možná nerada viděla, jenže ve skutečnosti proti Husajnovi nijak zasáhnout nemohla. Tím spíš, začínala-li sama své nejisté afghánské tažení. V době, kdy Irák směřoval k západní orientaci, v sousedním Íránu se mezitím „třásl“ trůn pod šáhem Rézou Pahlavím a postupně dochází k událostem známým pro příští desetiletí jako Íránská islámská revoluce vynášející do čela země náboženského vůdce ajatolláha Rúholláha Chomejního. Poznamenejme, že do té doby byly vztahy mezi oběma zeměmi korektní. Udržení šáhova režimu mělo pro Spojené státy zásadní význam, vždyť Írán byl toho času nejméně 5. ropnou velmocí! To představovalo pro západní automobilní průmysl klíčovou pozici.
Šáh byl svržen, petrodolar dostává studenou sprchu a moci se ujímá Chomejní, který udělal z Íránu de-facto i de-jure teokracii. Aby toho nebylo málo, celá budoucí krize mezi oběma zeměmi měla podstatný náboženský rozměr. Husajn se totiž obával, aby se globálně menšinový, v Íránu však hlavní, šíitský proud nesnažil na základě Chomejního tezí pronikat do šíitského Iráku. V něm totiž Husajna u moci podporovala vlivná sunnitská menšina. V Iráku totiž bylo většinových 60-70 % obyvatelstva šíitského vyznání islámu. Příští válečný konflikt měl pro Husajna určitý „pojistný“ význam. Podařilo-li by se jeho armádám zničit náboženský iránský stát, ohrožení jeho mocenské pozice ze strany fundamentálních kleriků by se tak mohlo výrazně snížit.
Současně se Bagdád snažil o revidování některých hraničních dohod kolem kontroly břehů řeky Šatt-Al-Arab. Pokud by totiž Irák o kontrolu jejího ústí přišel, hrozilo by riziko ukončení velmi důležitého přístupu k Perskému zálivu a v podstatě odříznutí exportu místní ropy. Od počátku roku 1980 tak Husajn začíná vážně uvažovat o napadení svého východního souseda. Dost možná také uvažoval o celkovém uchvácení pozice regionální velmoci. Po vítězství nad revolucí zmítaným Íránem – což dle Bagdádu nemělo být složité – by Husajn mohl mít výchozí pozici pro kompletní ovládnutí celého regionu. Irák tak začal mohutně zbrojit a postupně navýšil své obrněné síly na celkový počet 2 000 tanků a bojových vozidel teoreticky podporovaných 450 moderními letouny a mohutnou dělostřeleckou výzbrojí.
Oproti tomu byla íránská armáda po mnoha čistkách v rámci Chomejního islámské revoluce v rozpadu a v nepříliš dobré kondici. Husajn si tak nemohl pro útok vybrat lepší čas. Na iráckou stranu se navíc postavila většina států Perského zálivu. Írán, respektive územní celek Chúzestán s bohatými ropnými nalezišti, měl být snadnou kořistí.
Následný osmiletý konflikt však vyčerpal obě země a žádný výrazný územní zisk jedné ani druhé straně v podstatě nepřinesl. Irák navíc použil též chemické zbraně. Ztráty dohromady dosáhly téměř 2 milionů padlých, ekonomická devastace obou zemí byla rovněž vysoká.
Přesto Irák prezentoval svoji účast jako vítěznou, stejně tak však i Írán. Irák akcentoval fakt, že sekulární stát je i přes své nesporně totalitní zřízení lepší než zfanatizovaní Íránci. V delším vývoji pak události v Iráku de facto předznamenaly rozchod se Spojenými státy a začínaly nastavovat vývoj, který vedl k I. válce v Perském zálivu.
Video: Husajn a Chomejní - válka, která byla jen otázkou času / YouTube
Zdroj: VálCast