Rusko zvažuje nízkonákladový modernizační program zaměřený na zlepšení ochrany vojáků na bojišti. Návrh zahrnuje přeměnu vyřazených tanků T-55 a T-62 ze sovětské éry na těžká bojová vozidla pěchoty s označením BTR-T. Koncepce spočívá ve využití stávajících pancéřovaných trupů k vytvoření platforem schopných bezpečně přepravovat pěchotu v podmínkách intenzivní palby, což představuje významné zlepšení oproti lehce chráněným modelům BMP a BTR, které jsou v současné době ve výzbroji.

Foto: Ruský tank T-62 | Vitaly V. Kuzmin / CC BY-SA 3.0

Psali jsme:První sovětský AWACS: Tupolev Tu-126

T-55, představený v roce 1958, byl prvním sovětským tankem, který integroval úplnou ochranu proti zbraním hromadného ničení a stabilizovanou hlavní zbraň, což z něj učinilo dominantní konstrukci během studené války. S více než 95 000 vyrobenými kusy zůstává jedním z nejvyráběnějších tanků v historii. Jeho nástupce, T-62, který vstoupil do služby v roce 1961, přinesl 115mm hladkou hlaveň U-5TS, vylepšené čelní pancéřování a výkonnější dieselový motor V-55 nebo V-55U s výkonem až 580 koní. Oba tanky byly konstruovány s jednoduchými a robustními mechanickými systémy, díky čemuž se snadno udržují a provozují v náročných podmínkách. I bez moderní aktivní ochrany poskytují jejich 100mm a 115mm pláty, silné čelní pancéřové desky a ocelové korby mnohem lepší ochranu než současné ruské kolové obrněné transportéry nebo pásové bojové vozidlo pěchoty ve stejné hmotnostní kategorii. Mnoho z těchto korb je uloženo v ruských skladech a před přestavbou vyžadují často jen mírnou renovaci.

T-62, představený v roce 1961 jako nástupce T-55, byl prvním hlavním bojovým tankem, který vstoupil do služby s hladkým kanónem ráže 115 mm, schopným střílet vysokorychlostní protipancéřové střely se stabilizátorem. Má svařovanou ocelovou korbu s čelním pancířem o tloušťce až 100 mm a litou věž s pancířem v přední části o tloušťce 214 mm. T-62 je poháněn 12válcovým dieselovým motorem V-55V o výkonu 580 k a dosahuje rychlosti 50 km/h s operačním dosahem kolem 450 km. Torzní tyčové odpružení v kombinaci s širokými pásy umožňuje vozidlu dobrou pohyblivost v měkkém terénu, zatímco jednoduché mechanické systémy usnadňují údržbu v poli. Ačkoli původní systém řízení palby a optika jsou podle moderních standardů zastaralé, robustní korba a hnací ústrojí tanku jsou pro přestavby stále vhodné a poskytují silnou obrněnou základnu pro přepravu vojáků nebo podpůrné vozidlo.

Navrhovaná přestavba na BTR-T by zahrnovala odstranění původní věže a její nahrazení nízkou pancéřovanou nástavbou vybavenou střešními poklopy nebo zadním prostorem pro přepravu vojáků. Prostor pro vojáky by mohl být konfigurován pro přepravu 8 až 10 plně vybavených vojáků se sedadly navrženými pro zmírnění následků výbuchu a rychlý výstup. Modernizace pancéřování by pravděpodobně zahrnovala bloky reaktivního pancéřování (ERA) Kontakt-1 nebo Kontakt-5 na čele a na bocích, jakož i lamelové nebo klecové pancéřování proti RPG. Podlaha korby by mohla být vyztužena vložkou ve tvaru V pro zlepšení odolnosti proti protitankovým minám a improvizovaným výbušným zařízením, čímž by se platforma přiblížila moderním standardům ochrany na úrovni MRAP.

Co se výzbroje týče, těžká varianta APC by mohla být vybavena dálkově ovládanou zbraňovou stanicí pro 30mm kanón 2A42 nebo 2A72, koaxiálním kulometem PKT ráže 7,62 mm a automatickým granátometem typu AG-17 nebo AGS-30. Integrace moderních systémů řízení palby, termovizních zaměřovačů a laserových dálkoměrů by vozidlu zajistila 24hodinovou bojeschopnost za všech povětrnostních podmínek. Místo těžké výzbroje pro specializované úkoly by mohly být integrovány moduly elektronického boje, jako jsou rušící systémy proti dronům a munici naváděnou GPS. Modernizace pohonného ústrojí pomocí motorů řady V-46 nebo V-92 by mohla obnovit mobilitu a poskytnout vozidlu rychlost 50 km/h a lepší terénní vlastnosti.

Psali jsme:Budoucnost vozidel pro speciální a výsadkové jednotky Armády České republiky

Z taktického hlediska by zavedení vozidel BTR-T do mechanizovaných formací poskytlo ruským jednotkám schopnost průlomu a schopnost útočit v městském prostředí podobnou izraelskému vozidlu Achzarit, které bylo založeno na ukořistěných korbách tanků T-55. Tato vozidla by mohla vést útoky do opevněných městských oblastí, absorbovat první vlnu protitankové palby a nasadit pěchotu přímo na klíčová místa s výrazně sníženou expozicí ručním zbraním a střepinám. Jejich těžké pancéřování by jim také umožnilo operovat v součinnosti s ostatními druhy vojsk po boku hlavních bojových tanků a poskytovat pěchotě blízkou podporu v prostředích, kde by kolová nebo lehčí pásová bojová vozidla byla vystavena vážnému nebezpečí. Z operačního hlediska by to prodloužilo výdrž ruských mechanizovaných brigád v opotřebovávacích bojích tím, že by se snížily ztráty na životech při výsadkových útocích a zlepšilo by se přežití v bojových zónách.

Přestavba tanků T-55 a T-62 na těžké transportéry sice nabízí větší ochranu, ale má i značné nevýhody. Vnitřní prostor zůstává i bez věže stísněný, což omezuje pohodlí a kapacitu. Jejich hmotnost, přes 36 tun u T-55 a 40 tun u T-62, snižuje mobilitu v měkkém terénu a spotřeba paliva je vysoká i při vylepšení motorů. Bez zásadních konstrukčních změn musí vojáci vystupovat horními poklopy, což je vystavuje palbě. Tyto vozy také zůstávají velkými, pomalými cíli pro moderní rakety, drony a vyčkávací munici, a jejich výkonné dieselové motory generují vysokou tepelnou stopu, což usnadňuje jejich detekci.

Válka na Ukrajině vytvořila globální kontext, ve kterém obě strany opakovaně upravují stávající výzbroj, aby splnila naléhavé požadavky bojiště. Ruské síly přizpůsobily civilní nákladní vozy na mobilní raketomety, staré tanky T-55 přeměnily na platformy pro dělostřeleckou podporu a námořní protiletadlová děla použily pro pozemní protivzdušnou obranu. Ukrajinské síly prokázaly podobnou vynalézavost, když namontovaly protitankové řízené střely na civilní vozidla, přeměnily zemědělské traktory na obrněná vyprošťovací vozidla a integrovaly věže dodané ze Západu na podvozky ze sovětské éry. Tato rozšířená praxe odráží základní realitu dlouhodobé války s vysokou intenzitou: tempo bojů a rozsah ztrát často převyšují výrobní kapacitu nové výzbroje, takže přizpůsobení se bojišti a improvizace jsou nezbytné pro udržení operačních schopností.

Ruský záměr také zdůrazňuje průmyslové a logistické reality současného intenzivního konfliktu. Ruský obranný průmysl čelí výrobním problémům a značným ztrátám obrněných vozidel na frontě, kde v boji přišly o život stovky moderních hlavních bojových tanků a bojových vozidel pěchoty. Výroba zcela nových obrněných platforem, jako jsou T-90M nebo Kurganets-25, je nákladná a časově náročná a vyžaduje specializovaná zařízení a high-tech komponenty, kterých se Rusku nejen kvůli hospodářským sankcím nedostává. Naopak přestavba podvozků T-55 a T-62 využívá stávající zásoby a osvědčené výrobní procesy, což umožňuje rychlejší dodávku bojeschopných vozidel za zlomek nákladů. Do jaké míry bude ruský průmysl schopný projekty v reálném čase a s reálnými výsledky realizovat, zůstává otázkou.

Zdroj: armyrecognition.com, defensemagazine.com