Rusko tvrdí, že od začátku války na Ukrajině zdvojnásobilo výrobu bojových letadel. Šéf státního zbrojního gigantu Rostec Sergej Čemezov to prohlásil při oficiálním jednání s Vladimirem Putinem. Na papíře to zní jako důkaz, že západní sankce selhaly, ruský vojensko-průmyslový komplex se přizpůsobil a letectvo dostává nové stroje rychleji, než o ně přichází. Jenže konkrétní čísla z roku 2025 ukazují mnohem méně triumfální obraz.

Foto: Ruské letectvo | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Nejslavnější německé dělo, o kterém jste možná nikdy neslyšeli – Sturmgeschütz IV

Podle analýzy ukrajinského obranného média Militarnyi dodalo Rusko svým vzdušným silám v roce 2025 nejméně 30 nových taktických bojových letadel. Šlo přibližně o 14 až 15 frontových bombardérů Su-34M v modernizované verzi, 12 víceúčelových stíhaček Su-35S dodaných v šesti sériích během roku, 2 letouny Su-30SM2 a zhruba 2 stíhačky páté generace Su-57. Právě u Su-57 ale zůstává podle Militarnyi nejasný nejen přesný počet, ale i jejich skutečná operační připravenost.

To je důležité i ve srovnání s ruskými plány. Podle NV mělo Rusko v roce 2025 vyrobit až 57 nových letadel napříč rodinami Su-57, Su-35, Su-34 a Su-30. Skutečný výsledek tak dosáhl zhruba jen poloviny cíle. Jinými slovy: i pokud ruské továrny opravdu navýšily tempo výroby, stále to nestačí k naplnění vlastních ambicí.

Ještě tvrdší obraz nabízí srovnání s válečnými ztrátami. Analytici NV uvádějí, že Rusko přišlo ve válce proti Ukrajině jen v roce 2025 o 65 letadel. Proti tomu stojí 30 potvrzených nových dodávek. Výsledkem je čistý pokles flotily o 35 strojů za jediný rok. Nová výroba tedy nenahrazuje ztráty dostatečně rychle. Ať už se v továrnách odehrálo jakékoli „zdvojnásobení“, na frontě to zatím neznamená schopnost držet krok s opotřebováním.

Obzvlášť výmluvná je situace kolem programu Su-57. Vlajková loď ruské letecké modernizace má v oficiální komunikaci skoro symbolický význam, reálný přínos je ale zatím omezený. Pokud byly za celý rok dodány jen přibližně dva stroje, navíc s otazníky nad připraveností, rozhodně nejde o tempo programu, který by zásadně měnil podobu ruského letectva. Su-57 tak zůstává spíš nástrojem prestiže a propagandy než rozhodujícím faktorem na bojišti.

Psali jsme:Izrael zdvojnásobuje svou flotilu letounů F-35I Adir

Psali jsme:Král bojiště přichází do Norska – Leopard 2A8 je považován za nejlepší moderní tank na světě

Psali jsme:CSG na bratislavském veletrhu IDEB 2026 představí řadu moderních vozidel i nové projekty

Skutečnou páteř dodávek naopak tvoří Su-34M a Su-35S. Modernizované Su-34M představují přibližně polovinu všech letošních dodávek a právě tyto bombardéry hrají zásadní roli při útocích pomocí klouzavých pum na ukrajinská města i frontové pozice. Su-35S zase zajišťují úkoly vzdušné nadvlády a jsou klíčové pro fungování ruského taktického letectva v bojových podmínkách. Právě tyto dva typy tvoří drtivou většinu toho, co Rusko v roce 2025 do své bojové letecké flotily skutečně přidalo.

To ovšem neznamená, že by sankce ruský letecký průmysl zastavily úplně. Od roku 2022 čelí Rusko rozsáhlým západním exportním omezením, která cílí na přesné obráběcí technologie, specializované slitiny i elektronické komponenty potřebné pro výrobu moderních bojových letadel. Fakt, že výroba navzdory tomu pokračuje, ukazuje určitou míru průmyslové odolnosti a schopnosti improvizace. Svou roli zjevně sehrály paralelní dovozní trasy, domácí náhrady některých komponent i přesun části civilních kapacit do vojenské výroby.

Jenže rozdíl mezi „výroba běží“ a „výroba běží dost rychle“ je v tomto případě zásadní. Mezera mezi plánovanými 57 a skutečně dodanými 30 letadly naznačuje, že sankce mají měřitelný dopad. Nezastavily ruské továrny úplně, ale zjevně zpomalily tempo, které Moskva potřebuje k dlouhodobému udržení své letecké síly.

Výsledný obraz je tedy výrazně střízlivější než optimistická kremelská rétorika. Čemezov Putinovi na oficiální schůzce řekl přesně to, co bylo politicky potřeba slyšet. Čísla sledovaná nezávislými analytiky ale ukazují, že realita na letištních stojánkách je mnohem méně uklidňující. Ruský obranný průmysl sice vyrábí dál, ale ne dost rychle na to, aby bez problémů nahradil ztráty z války. A právě v tom je rozdíl mezi propagandou a skutečnou bojovou kapacitou.

Zdroj: Defence Blog