13. července 2008 se osmadvacetiletý seržant Ryan Pitts nacházel v Afghánistánu společně s Chosen Company, 503rd Infantry Regiment, 173rd Airborne Brigade. V tento den Pitts jeho rota zažila opravdové peklo, když je přepadla intenzivní nepřátelská kulometná, minometná a raketová palba ze všech stran.

Útok na americké vojáky vedly přibližně dvě stovky příslušníků hnutí Tálibán, kteří svoji palbu zaměřili na americký opěrný bod na úpatí jedné hory. Během pár minut boje se na americké straně objevovaly první ztráty. Američané, kteří byli ve výrazné početní nevýhodě, zůstali v podstatě pod neustálou palbou déle jak dvě hodiny.

Foto: Ryan Pitts v horách Afghánistánu | defence.gov

Pitts byl během zuřivé obrany zraněn několika střepinami do obou rukou a nohou, avšak i přes to nepřestával bojovat. Obsluhoval volné kulomety, které našel, sbíral munici pro své spolubojovníky a na nepřítele vyházel tucty granátů.

Pitts během obranného boje přišel o šest svých vojáků v družstvu, kteří buď padli nebo byli těžce zraněni. Nepřítel se stále více přibližoval k jejich pozicím, ale Pitts neztrácel naději a pokračoval v boji.

,,Myslel jsem si, že teď to přijde. Že můj čas nadešel. Jediné, co mi běželo v hlavě bylo, že nechci, aby mě dostali živého,"  nechal se po boji Pitts slyšet v rozhovoru pro New Hampshire Magazine.

Foto: Ryan Pitts se svou rodinou, ženou Amy a synem Lucasem | army.mil

Podle oficiální zprávy z amerického velení ohledně bitvy o Wanat byl Pitts jeden z nejodhodlanějších vojáků, kteří se v tváří tvář setkali se smrtí a byl odhodlán bojovat tak dlouho, dokud ho nepřítel nedostane.

V pozdější fázi boje Pitts kvůli svým zraněním a ztrátě krve začal pomalu ztrácet vědomí, avšak i přes to ještě stihl doběhnout k vysílačce a vyslat zprávu, že se jeho jednotka již nedokáže dále udržet a je potřeba okamžitá evakuace.

Foto: Sgt. Ryan Pitts, vlevo a Sgt. Izrael Garcia v horách východního Afghánistánu. Garcia patřil mezi 9 vojáků zabitých v bitvě u Wanatu, 13. července 2008 | army.mil

Pitts jako zázrakem celý útok přežil,  byl zachráněn a evakuován zpět do Států, kde strávil několik měsíců ve vojenské nemocnici kvůli vážným zraněním, které utrpěl. Za jeho nesmírnou odvahu a odhodlání bojovat do posledního muže, byl později vyznamenán nejvyšším vyznamenáním, Medal Of Honor (Medaile Cti).

Pitts ten den, kdy se snažil ubránit svoji pozici, přišel celkem o devět svých vojáků, svých přátel. ,,Po těch čtrnácti měsících, jsme se znali tak moc dobře, že když jsme šli v noci na patrolu, tak jsme se dokázali rozpoznat podle zvuku chůze," sdělil později Pitts.

Jeden z nejlepších kamarádů, Sgt. Israel Garcia, zemřel Pittsovi přímo v náručí. ,,Zeptal se mě, jestli řeknu jeho ženě a matce, že je miloval," sdělil později Pitts médiím.

Po mnoha měsících, kdy se Pitts mohl postavit zas na nohy, se s ženou a matkou seržanta Garcia opravdu setkal a mohl jim tak předat poslední slova svého přítele. Pitts byl ze zdravotních důvodů propuštěn z armády v roce 2009 a dnes má ženu a syna a všichni spokojeně žijí ve městě Nashua ve státě New Hampshire.

,,Byla mi darována nová šance a teprve po tom všem, co jsem zažil, jsem si uvědomil, co to je vážit si života." - Sgt. Ryan Pitts