EXCALIBUR
CZUB - KONFIG
CZUB - ESHOP

Široké okolí Verdunu je i více než 100 let po Velké válce nebezpečné. Hrozí výbuchy a otrava

 12. 03. 2023      kategorie: Vojenská historie      4 komentáře
Přidat na Seznam.cz

Zone Rouge (Červená zóna) je oblast poblíž Verdunu ve Francii, která se rozkládá na 1200 čtverečních kilometrech převážně panenského lesa – alespoň zdánlivě a na povrchu. Je plná historie, což z ní činí hlavní turistickou atrakci a zdroj příjmů pro místní obyvatele – přesto zde nikdo nežije a nic se zde nestaví. Navzdory atraktivitě je ale přístup do zóny omezen, protože ne každý, kdo se tam dostane, vyjde živý. A pokud ano, není zaručeno, že se všemi končetinami.

Důvodem jsou události, které se odehrály během první světové války. V únoru 1916 se na kopcích severně od Verdun-sur-Meuse v severovýchodní Francii střetli Němci a Francouzi. V ofenzivě byla německá 5. armáda, která se snažila obsadit tzv. Région Fortifiée de Verdun (RFV, opevněnou oblast Verdun) a jednotky francouzské 2. armády, které se zakopaly podél pravého břehu řeky Meuse.

Lot-3664-13_(32980411840)Foto: Pozůstatky padlých vojáků odkryté v roce 1919 | Wikimedia Commons / Public domain

Verdun měl pro Francouze dlouho sentimentální hodnotu, protože v jeho okolí se nacházelo 20 velkých pevností a 40 menších, které po staletí chránily východní hranici Francie. Němci byli přesvědčeni, že pokud oblast obsadí, Francouzi nasadí vše, co mají, aby ji získali znovu. Přitom by sami vykrváceli. I když to fungovalo, nedopadlo to úplně tak, jak Němci doufali. Výsledkem byl jeden z nejdelších a nejkrvavějších konfliktů – nejen v rámci první světové války, ale i v zaznamenané historii.

Bitva u Verdunu trvala 303 dní a stála život 377 231 francouzských vojáků a 337 000 německých vojáků, což představuje přibližně 70 000 obětí za měsíc. Nejnovější údaje však naznačují, že toto číslo může být ve skutečnosti mnohem vyšší – přibližně 976 000 mrtvých a asi 1 250 000 těžce zraněných, pokud započítáme i civilisty.
Zatímco Francouzi se na začátku bitvy o Verdun spoléhali především na 75mm polní děla, Němci používali nové vynálezy, zejména plamenomety. Byly zavedeny také granáty, kulomety a jedovatý plyn, ale oblíbené byly na obou stranách tříštivo-trhavé dělostřelecké granáty určené k ničení zákopů a kamenných pevností. Byly použity miliony střel, které navždy změnily krajinu.

Když první světová válka v roce 1918 skončila, Francouzi si uvědomili, že bude trvat několik století, než se podaří oblast zcela vyčistit – někteří odborníci uvádějí, že by to mohlo trvat 300 až 700 let, možná i více. Oblast bývala poseta malými zemědělskými vesnicemi, ale všechny byly opuštěny a obyvatelé přestěhováni, protože vláda zjistila, že je to levnější a proveditelnější než oblast obnovovat do původního stavu. Dnes z těchto vesnic zbyly jen opuštěné cedule jako bezútěšná připomínka minulosti.

V Červené zóně se konají prohlídky historie bitvy u Verdunu s průvodcem, je zde obnovená vesnice se zákopy, pamětní místa a dokonce i restaurace – ale nenechte se zmást. Je to stále nebezpečné místo. Vláda zřídila Département du Déminage (Oddělení pro odminování), ale i po sto letech od bitvy je před ním nepředstavitelná práce. Některá místa dnes vypadají jako nedotčený les, ale skrývají miliony výbušnin – jak těch, které už vybuchly, tak těch, které jen čekají, až je někdo nebo něco odpálí. Stále se nacházejí zbraně, přilby, a ostatky vojáků, což bude pravděpodobně pokračovat po celá staletí a zajistí zaměstnání těm, kteří mají dost odvahy pro Département du Déminage pracovat.

Ale výbušniny, dokonce i ty již použité, jsou vyrobeny z nebezpečných chemikálií. A pak je tu bojový plyn. Miliony tun tohoto sajrajtu zhutněného na tak omezeném prostoru měly dopad na půdu a podzemní vodu v regionu, což vedlo k tomu, že na místech, kde roste jen málo, hynou zvířata.

A je to stále horší. Až do roku 2004 tam mohli lesníci a myslivci se zvláštním povolením, dokud vědci neučinili strašlivý objev. Analýza půdy v některých částech Červené zóny zjistila až 17% obsah arsenu. Ovlivněna byla také voda v této oblasti. Kromě zvýšení hladiny arsenu až na 300násobek toho, co vědci považují za "přípustné" množství, zjistili také zvýšení obsahu biologicky nerozložitelného olova ze střepin. Není to však jen ve vodě. Objevili také biologicky nerozložitelné olovo v některých zvířatech, zejména v divočácích, takže to myslivce odradilo od jejich lovu.

Podle vědců to může být horší, protože potvrdili také vysoké množství rtuti a zinku. A jak dlouho mohou tyto látky kontaminovat vodu a půdu? Až 10 tisíc let. Francouzská vláda a EU sice oficiálně monitorují plodiny sklízené v regionu a jeho okrajových částech, ale mnozí o účinnosti jejich snah pochybují. Někteří dokonce naznačují, že úřady nic nedělají, protože se bojí dopadů na místní ekonomiku. 

Ani na okraji Červené zóny však zemědělci nejsou v bezpečí. Neuplyne snad rok, aby někdo nepřejel traktorem přes nevybuchlý granát, který vybuchne. Naštěstí už několik desetiletí nedošlo k žádným obětem, kromě zničených traktorů a těžce otřesených zemědělců. Skutečné nebezpečí však nepředstavují výbušné granáty. Přicházejí od plynových granátů – zabijáka  číslo jedna těch, kteří pracují při odstraňování munice. Navzdory pravidelným kontrolám může trvat nějakou dobu, než se nahromaděné toxiny v lidském těle odhalí. A než je lékaři objeví, může být pozdě.

Další nebezpečí spočívá v dychtivosti po rekultivaci červené zóny. Po válce byly sanační práce povrchní, protože francouzská ekonomika byla zdevastovaná. Některým obcím bylo umožněno obnovit své okolí v Červené zóně předčasně, což mělo za následek oběti na životech způsobené výbušninami a jedovatými chemikáliemi. Aby se využilo válečné turistiky, bylo otevřeno mnoho restaurací a obchodů v takzvaných "bezpečných" oblastech, o nichž se později ukázalo, že tomu bylo jinak. Bitva u Verdunu skončila před sto lety, ale stále devastuje krajinu a stále ovlivňuje lidské životy.

Zdroj: warhistoryonline

 Autor: Petr Žák

Komentáře

JanJan

13. 03. 2023, 16:43

Máte nějaký odkaz na ty ztráty? Liší se to totiž od všeho, co se mně kdy dostalo do ruky. Německé ztráty v první fazi bitvy byly větší než Francouzské,což je s ohledem na to, že utočili logické. Otočilo se to až po zahájení bitvy na Sommě, kdy do ofenzivy přešli Francouzi a dobili zpět většinu území, za což opět logicky platili většími ztrátami oni. Ještě drobnost, Britská a francouzská ofenziva na Sommě (a také Brusilovova ofenziva v Rusku) jistě měla vliv na situaci na frontě u Verdunu, ale trochu jiný, definitivně totiž přenesla převahu na stranu Francouzů, ale Němci byli v době zahájení bitvy na Sommě už prakticky zastaveni. Za 4 měsíce nepostoupili ani o 10 km.

U Verdunu jsem se byl podívat dvakrát (1991 a 1994), takže s ostatními body (1,3,4) souhlasím.

Vaclav Flek

13. 03. 2023, 21:29

pro JanJan :

Mate pravdu, udaje o nemeckych a francouzskych ztratach v bitve u Verdunu se v jednotlivych pramenech rozchazeji, nekdy i dost podstatne. Nechci ted delat resersi jednotlivych udaju, ai analyzovat, proc jsou mezi nimi takove rozdily. Citoval jsem z oblibeneho zdroje, ktere mu hodne verim, totiz z knihy americkeho historika Johna Mosiera "The Myth of the Great War" s podtitulem "A New Military History of World War One" Poprve vysla v USA v roce 2001, ja mam k dispoozici britske vydani z roku 2002.

Nekolik knih tohoto autora vyslo i v ceskem prekladu, vsechny se tykaly problematiky II. svetove valky. TZminena kniha, kterou povazuji z jeho tvorby za nejzajimavejsi, cesky nevysla. Domnivam se, ze duvodem je nazor nasich vydavatelu, ze cesti ctenari nemaji o problematiku I. svetove valky takovy zajem (?).

Jinak se domnivam, ze nemecke ztraty na pocatku verdunske bitvy nebyly vetsi nez francouzske, i kdyz Nemci utocili. Duvodem byla masivni delostrelecka priprava pred kazdou zteci, takze pechota v podstate obsazovala palbou dobyte pozice.

K vasi poznamce o souvislosti bitvy na Somme s bitvou u Verdunu bych jenom podotkl, ze Nemci nezastavili sve aktivity u Verdunu az v prni dn britske ofenzivy, ale jiz mnohem drive, nebot jiz dlouho vnimali narustajici koncentraci protistojicich spojeneckych jednotek v udoli Sommy.

JanJan

13. 03. 2023, 22:21

Do Mosisera jsem se teď díval, je zajímavé, že je dost odlišný od jiných údajů včetně hlášení německé sanitní služby. No i tak si projedu víc zdrojů, před několika týdny jsem našel vynikající webové stránky, kde lze stáhnout obrovské množství knih v pdf zdarma, tak můžu ověřit hodně zdrojů.

K úspěšnosti německé dělostřelecké připravy mám jisté výhrady. Vždyť i muži plukovníka Drianta byli schopni hned v první den odrazit německý útok, přestože byli vystavení zahajovací dělostřelecké přípravě.

Co mám informaci, tak Němci zcela zastavili ofenzivní operace 24. června, když na Sommě začala dělostřelecká příprava. Ale již před tím byly německé jednotky vyčerpané, musely odrážet francouzské protiútoky a nastala vlastně patová situace. Nechci se hádat, co by, kdyby, ale Francouzi museli přesunout 4 divize připravené k bitvě na Sommě, které jim tam určitě chyběly, ač si francouzská armáda vedla první den na Sommě znamenitě (a měla výrazně menší ztráty než bránící se Němci).

Vaclav Flek

13. 03. 2023, 01:03

K clanku o verdunskem bojisti bych mel nekolik vyhrad :

1) Desiva ilustracni fotografie s lidskymi lebkami, umistena v clanku, jiste nevypovida o dnesku, ale ukazuje situaci bezprostredne po Velke valce. Vse se pote dramaticky zmenilo, ostatky vsech padlych jsou dnes s veskerou pietou pohrbeny na rozsahlych hrbitovech, nad nejvetsim z nich byl jiz v mezivalecnem obdobi postaven velky memorial. Proto povazuji ilustraci za trochu zavadejici.

2) S cisly padlych, uvadenymi autorem, rozhodne nesouhlasim. Dle mych udaju padlo ve verdunskem stretu 71 500 nemeckych vojaku a 160 000 francouzskych. Jde o muze zabite, nebo zemrele nasledkem svych zraneni, pripadne o nezvestne. Nejsou zde zapocitani zraneni. Intenzitu nemeckeho utoku zabrzdila britska ofenziva na Somme, ktera donutila nemecke veleni premistit cast jednotek od Verdunu. Nebyti teto - pro Brity velmi krvave - ofenzivy, nemecky utok u Verdunu by skoncil pravdepodobne uspesne.

3) Kdysi jsem v okoli Verdunu prozil asi pet dnu, z toho velkou cast prave na byvalem bojisti. Neziskal jsem z toho dojem, ze by zde slo o rizikovou oblast, pohyboval jsem se vsude zcela volne a zadnych varovani si nevsiml, ani zadna neslysel ci necetl.

4) Casti clanku o  tzv. "plynovych granatech" jiz vubec nerozumim. V teto bitve se zdaleka nejvice pouzival yperit (nebo jeho derivaty), ktery byl v tekute podobe a ve forme aerosolu se po explozi granatu rozstriknul nad okolim. Zde jeho toxicke kapicky bud potrisnily predmety a vojaky, ukryte v zakopech, nebo se odparily a vytvorily vysoce toxicky plyn, leptajici dychaci ustroji. Nejsem si jist, jak muze byt tato toxicka substance relevantni jeste po 110 letech .