Ve válce, kde o přežití rozhodují minuty, začíná být stále zřetelnější jeden nepříjemný fakt: výroba západních protiraket nestíhá tempo ruských útoků. A právě tato rostoucí nerovnováha může Ukrajinu i její spojence dotlačit k řešení, které ještě nedávno znělo jako politicky i průmyslově téměř nemožné — k licenční výrobě střel pro systém Patriot.

Foto: MIM 104 Patriot | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Dron spadl na Majdan: Byl to Lancet nebo jen dobře sehraná mystifikace

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj proto stále hlasitěji vyzývá západní spojence, aby schválili licence na výrobu protivzdušných raket. Na první pohled to může působit jako příliš ambiciózní požadavek. Zbrojní výroba je citlivý, drahý a vysoce ziskový byznys, do něhož si státy i firmy pečlivě hlídají přístup. Jenže v tomto případě už nejde pouze o obchod nebo o politickou prestiž. Jde o schopnost přežít masivní raketové údery — a nejen na Ukrajině.

Čísla totiž mluví neúprosně. Lockheed Martin oznámil, že v roce 2025 vyrobí 620 střel Patriot PAC-3 MSE. To je sice o 20 kusů více, než bylo původně plánováno, ale v přepočtu jde jen o zhruba 51,6 střely měsíčně. A právě tady se ukazuje skutečný problém.

Podle údajů ukrajinského letectva vypustila ruská federace proti Ukrajině jen v lednu 75 balistických a aerobalistických raket. A k ránu 23. února 2026 jejich počet za únor dosáhl už 117 kusů, přičemž šlo o balistické, aerobalistické i hypersonické střely. Jinými slovy: Rusko je schopno během jediného měsíce odpálit výrazně více raket, než kolik činí průměrná měsíční výroba klíčových střel PAC-3 MSE.

To je alarmující samo o sobě. Situace je ale ještě vážnější ve chvíli, kdy se vezme v úvahu způsob nasazení. Ukrajina podle těchto informací používá na jednu hrozbu pouze jednu protiraketu, přestože standardně se často počítá se dvěma střelami a v komplikovaných případech dokonce až se čtyřmi. Zjednodušeně řečeno, Kyjev už teď hospodaří s obrannými prostředky na hraně možného.

Psali jsme:Český obranný průmysl roste a dostává se opět mezi světové zbrojní velmoci

Psali jsme:Logistické jednotky Armády ČR mají nové cisterny na pohonné hmoty

Psali jsme:Česko může získat ARV-3 Buffalo za stejných podmínek jako Německo – jsou klíčem k bojové připravenosti těžké brigády

Do statistiky navíc nelze reálně započítat výrobu japonské Mitsubishi Heavy Industries, která je jediným licenčním výrobcem střel MSE mimo Spojené státy. Důvod je prostý: firma sestavuje maximálně 30 kusů ročně z amerických komponentů a ty jsou určeny výhradně pro japonské síly sebeobrany. Pro potřeby Ukrajiny nebo širší evropské obrany tak tento objem v praxi nic neřeší.

Výsledek je znepokojivý. Nejde už jen o to, že Ukrajina potřebuje více interceptorů. Jde o systémový problém celého Západu. Výroba protibalistických zbraní je příliš pomalá, výrobní linky omezené a dodavatelské řetězce nedostatečně rozšířené. Zatímco Rusko, Írán a Severní Korea si podle těchto informací v oblasti raketových technologií pomáhají bez větších zábran, západní blok zůstává svázán kapacitami, licencemi a zdlouhavými rozhodovacími procesy. Pokud se do této rovnice přidá i Čína, dostává celá situace ještě nebezpečnější rozměr.

Varovným symbolem se stalo i úsilí Německa zajistit pro Ukrajinu 35 střel MSE pro systémy Patriot. Takové množství totiž stačí jen na několik málo dní obrany. To není pouze problém Ukrajiny. To je tvrdý signál směrem k Německu, NATO i celému aliančnímu obrannému plánování.

Právě proto sílí argument, že licenční výroba už není kontroverzní nápad, ale jediná realistická cesta. Pokud má Západ srovnat propast mezi tempem útoků a tempem výroby obranných střel, bude muset rozšířit výrobní kapacity, otevřít nové linky a zásadně navýšit objem dodavatelských řetězců. Bez toho bude jakákoli protivzdušná obrana dlouhodobě jen improvizací pod tlakem.

Vedle této ponuré bilance se přesto objevila i jedna strategicky významná zpráva. Ukrajina totiž dokázala vlastními silami provést dálkové údery proti ruské výrobě balistických raket. Právě zásah FP-5 Flamingo na ruský závod ve Votkinsku, kde se balistické střely vyrábějí, může mít mnohem větší význam, než se na první pohled zdá. Pokud nelze dost rychle navýšit počet interceptorů, pak se logika války nevyhnutelně přesouvá i k ničení výrobních kapacit protivníka.

Bitva o ukrajinské nebe se tak už dávno nevede jen nad frontou. Odehrává se i ve výrobních halách, v licenčních smlouvách, v kapacitách zbrojního průmyslu a v ochotě spojenců jednat rychleji než dosud. A právě v tom může být licenční výroba Patriotů méně otázkou volby a více otázkou nutnosti.

Zdroj: Autorský text Šimona Koudelky, Army Recognition, Defense News