J. R. R. Tolkien je světoznámým autorem legendárních fantasy příběhů Hobit a Pán prstenů. Než se však proslavil jako spisovatel, sloužil za první světové války v britské armádě. Jeho literární mistrovská díla vznikla až po jejím skončení. Hobit byl vydán v roce 1937 a první díl Pána prstenů se na pultech knihkupectví objevil v roce 1954. Tolkienovy válečné zkušenosti se v obou dílech výrazně odrážejí.

Foto: Německý plamenomet na západní frontě v roce 1917 | Bundesarchiv, Bild 183-R22888 / CC-BY-SA 3.0

Psali jsme:Vánoce v SSSR aneb s dědou Mrázem na věčné časy

Když vypukla první světová válka, dvaadvacetiletý John Ronald Reuel Tolkien se rozhodl, že se do britské armády dobrovolně hlásit nebude. Místo toho pokračoval ve studiu anglistiky na Oxfordu, čímž svůj nástup do armády dále oddálil. Po dokončení studia a pod tlakem rodiny se však Tolkien do armády přihlásil a byl jmenován dočasným podporučíkem u pluku Lancashire Fusiliers. V té době byla Británie ve válce již téměř rok a potřeba dalších vojáků byla stále naléhavější.

J. R. R. Tolkien absolvoval jedenáctiměsíční výcvik v Cannock Chase v táboře Rugeley Camp, během něhož si stěžoval na nedostatek „gentlemanů“ v řadách vojáků. V červnu 1916 obdržel telegram, v němž mu bylo sděleno, že bude odeslán do Francie. Netrvalo dlouho a budoucí autor Pána prstenů se ocitl na lodi směřující do Calais. Po příjezdu byl přidělen jako spojovací důstojník k 11. (služebnímu) praporu Lancashire Fusiliers, který byl součástí 74. brigády 25. divize.

Zúčastnil se bitvy na Sommě, jedné z nejstrašnějších bitev v dějinách lidstva. Na bojiště dorazil v červenci 1916 a zapojil se do útoků na Lipský výběžek a Schwabenovu redutu. Brutální boje mezi francouzskými a britskými silami na jedné straně a německými jednotkami na straně druhé trvaly od července do listopadu 1916. Do bouřlivých bojů na Sommě se zapojily neuvěřitelné tři miliony mužů, což vedlo k ohromujícímu počtu jednoho milionu obětí, z nichž mnozí byli Tolkienovi spolužáci z dob studií.

Během bitvy byl Tolkien pověřen úkolem zajišťovat komunikaci mezi jednotkami na frontě a velícími důstojníky v týlu. Pomocí různých prostředků, jako byly polní telefony, světlice, lampy, morseovka, holubi a běžci, neúnavně pracoval uprostřed bitevního chaosu na udržení životně důležitého spojení. Bitva na Sommě byla jeho poslední aktivní účastí v první světové válce – během tažení onemocněl zákopovou horečkou a v listopadu 1916 byl evakuován zpět do Anglie. Po rekonvalescenci byl shledán zdravotně nezpůsobilým pro další službu na frontě a zbytek války strávil plněním povinností v nemocnici a posádkové službě.

Psali jsme:Očitý svědek bombardování Drážďan v roce 1945: Byl to válečný zločin

Po vydání trilogie Pán prstenů si mnoho čtenářů všimlo, že příběh zřejmě částečně vychází z událostí druhé světové války, což však J. R. R. Tolkien důrazně popřel – jako hlavní inspiraci uvedl jiný konflikt. Přiznal hluboký vliv svých zážitků z první světové války na své psaní i politické postoje a zdůraznil význam tohoto raného období pro formování své literární tvorby a osobní filozofie.

Jedna kapitola Tolkienova díla má s jeho válečnými zážitky přímější souvislost – Mrtvé močály. Tyto bažiny, ležící na starobylém bojišti Tolkienem vytvořené Středozemě, kde se odehrála bitva mezi Poslední aliancí svobodných národů a zlým Mordorem, jsou v knize místem posledního odpočinku padlých, které postupně pohltí země. Tolkienovo zobrazení Mrtvých močálů nápadně připomíná jeho zážitky ze zákopů na Sommě. Jde o krajinu posetou prohlubněmi a tůněmi, z jejichž bahna vyčnívají tváře mrtvých. Autor sám později přiznal, že podobnost s bitvou na Sommě je možná a že ho k popisu Mrtvých močálů inspiroval strašlivý pohled na padlé vojáky ležící v bahně.

Čtenáři i literární kritici našli mnoho dalších souvislostí mezi dílem J. R. R. Tolkiena a první světovou válkou – od tanků symbolizovaných kolosálními slonovitými tvory, přes plamenomety v podobě ohně chrlícího draka ve Hobitovinebo Balroga v Pánovi prstenů, až po Prstenové přízraky, jejichž křik připomíná zvuk dělostřeleckých granátů. Kromě těchto symbolických paralel autor do svých příběhů důmyslně vplétal i konkrétnější narážky na konflikt, který osobně zažil.

Tolkien tak například ve své knize popsal fenomén posttraumatické stresové poruchy prostřednictvím ústřední postavy trilogie, Froda Pytlíka. Po návratu do Kraje se Frodo snažil znovu začlenit do běžného života, ale potýkal se s vyčerpáním, úzkostí a třesem – což odráží zkušenosti mnoha mužů, které autor pozoroval po návratu ze zákopů první světové války.

Druhou světovou válku Tolkien vnímal pouze zprostředkovaně, neboť se jí osobně neúčastnil. Pána prstenů dopsal v roce 1948 po deseti letech práce. V roce 1959 odešel do důchodu a zemřel v roce 1973.

Zdroj: warhistoryonline.com