Sovětské kolosy Kliment Vorošilov – těžké tanky KV-1 a KV-2 si u Němců vybudovaly respekt
Na začátku druhé světové války se německé obrněné divize zdály být neporazitelné. Pomocí své taktiky "bleskové války", která na rychlé a obratné obrněné divize účinně podporované ostatními zbraněmi a především letectvem do značné míry spoléhala, dokázali Němci nepřátelskou obranu rychle prorazit nebo obejít. Němci se opět zdáli být nezastavitelní také během operace Barbarossa v roce 1941, avšak Sověti měli ve svém obrněném arzenálu jednu položku, která se následně ukázala být trnem v oku mnoha německým velitelům, přinejmenším na taktické úrovni – jednalo se o sovětské těžké tanky KV.
Tank KV, pojmenovaný po sovětském ministru obrany Klimentu Vorošilovovi, se od svých tehdejších německých protivníků výrazně lišil tím, že byl enormně těžký (45 tun) s extrémně silným čelním pancířem (90 mm) i dobrou boční a zadní ochranou (70mm pancíř).
Foto: Sovětský tank KV-1 model 1939 | Wikimedia Commons / Public domain
Nic z tehdejšího německého arzenálu jej nedokázalo prorazit, s výjimkou německých osmaosmdesátek, tedy původně protiletadlových kanónů ráže 88 mm, které progresívní velitelé nasadili proti těžké obrněné technice. Granáty z děl ráže 37 mm a 50 mm tanků Panzer III a z krátkého 75mm kanónu tanků Panzer IV se od těžkého tanku KV prostě odrážely a šanci na úspěch při znehybnění těchto monster měly pouze pečlivě umístěné výbušniny, letectvo nebo těžké dělostřelectvo.
Tanky KV-1 nesly pětičlennou posádku, KV-6 šestičlennou, a v mnoha různých modelech měly různou výzbroj: 76,2mm kanón ve verzi KV-1 a 152mm houfnici u KV-2. Kromě toho nesly zpočátku 3 kulomety: jeden koaxiální ve věži, jeden v zadní části věže a jeden v přední části korby. U pozdějších modelů byl na věž namontován ještě jeden protiletadlový kulomet.
Navíc navzdory své hmotnosti umožňovalo odpružení KV s torzní tyčí a široké pásy manévrování v blátě a měkké půdě. Pásy a systém kol byly pozoruhodně odolné a odpovídaly jeho zařazení mezi těžké tanky. Bohužel pro Sověty měly KV jako bojové tanky řadu nevýhod. Za prvé, jeho motor a převodovka nezvládaly jeho hmotnost a tank byl nejen extrémně pomalý, ale také se s ním špatně manévrovalo. Mohl být snadno obcházen jak pěchotou, tak obrněnými německými protivníky.
Největším problémem KV byla jeho nespolehlivost. Převodovka se často snadno rozbíjela a obrovský zpětný ráz kanonu u KV-2 vedl často k zaseknutí věže v relativně malém věžovém prstenci, nebo že mohlo dojít k vážnému poškození motoru či převodovky. Většina ztrát KV-2 v roce 1941 byla způsobena poruchami nebo nedostatkem paliva, což si vynutilo jejich opuštění.
Foto: Těžký tank/útočné dělo KV-2 | Bundesarchiv, Bild 101I-209-0091-11 / Nägele / CC-BY-SA 3.0
Největší předností tanků KV byla mimořádná odolnost. Bitva s osamoceným KV-2 u Raseiniai v Litvě je pravděpodobně nejlepším příkladem. Jeden KV a jeho posádka dokázaly na jeden den zastavit postup celé německé 6. tankové divize, dokud obklíčenému tanku nedošla munice a palivo a posádka nakonec zahynula.
Jiné příběhy německých vojáků hovoří o tom, že i značné množství protipancéřových střel běžných ráží se k vyřazení tanků KV ukázalo jako nedostatečné, a někteří poznamenali, že když došla munice, mnoho sovětských tankových posádek jednoduše protitankové baterie přejelo.
Nedostatky KV však spočívaly nejen v jeho pomalém pohybu. Jeho stavba byla extrémně nákladná a mnohem levnější T-34 se stejnou palebnou silou bylo možné vyrobit za méně než poloviční cenu. Navíc s pokračující válkou začalo Německo nasazovat obrněnce a děla s větší palebnou silou, což ještě více snížilo atraktivitu KV, protože jeho silný pancíř zastaral.
Silná kritika KV-1 se týkala jeho hlavní výzbroje. Využít účinnějšího děla mohlo KV-1 dodat impuls a šanci pro souboj s moderními německými protivníky, jako byly verze Panzer IV s dlouhým 75mm kanónem, tanky Panther nebo Tiger. Konstrukční tým se rozhodl využít vylepšený typ KV-1S, ale zvýšil pancéřovou ochranu v životně důležitých částech na 110 mm a mírně rozšířil korbu, aby se do ní vešla větší věž a kanon D-5T ráže 85 mm, který byl později vybrán i pro vybavení IS-1.
KV-85 se vyráběl jen v omezeném množství. Do definitivního zastavení výroby bude dodáno 143 kusů této konečné verze. V roce 1944 byly poslední nasazované KV-1 většinou typu KV-85. Jejich těžké pancéřování se stále osvědčovalo při střetu s dobře připravenou německou obranou. Koncem roku 1944 však byly považovány za zastaralé. Neexistují žádné důkazy o tom, že by se KV-1 nebo KV-85 zúčastnily bitvy o Berlín. Byly nahrazeny novějšími, univerzálnějšími těžkými tanky, jako byla řada IS.
Zdroj: warhistoryonline