Stalinovo obrněné monstrum - nejmodernější sovětský tank druhé světové války se s Tigery poměřit nestihl
S ohledem na průběh závěrečných bojů a výsledek druhé světové války není možné říci, že by měly zbytky německých ozbrojených sil na růžích ustláno. Čelily nejen drtivé početní převaze, ale v mnoha ohledech také již taktické či technologické. A mohlo být z jejich pohledu ještě hůře, a vítězové mohli mít cestu do Berlína o něco jednodušší: kdyby byla Rudá armáda mohla nasadit své trumfové eso tankové války, těžký tank IS-3.
Tank byl ale poprvé veřejnosti představen během spojenecké vítězné přehlídky v Berlíně v září 1945. A byl to oproti jiným konstrukcím takový technologický skok, že okamžitě vzbudil respekt západních spojenců, z nichž mnozí tušili, že na něj budou muset hledat vlastní odpověď.
Foto: Tank IS-3 měl mimořádné pancéřování a věž ve tvaru polokoule jako mnoho jiných sovětských tanků | Adamicz / CC BY-SA 3.0
Během války udělali Sověti, co bylo v jejich silách, aby byl IS-3 připraven k boji, ale jeho komplikovaná konstrukce a mnoho nedostatků na jedné straně sériovou výrobu zdržovaly, na druhé straně byl postup Rudé armády tak rychlý, že času jednoduše nebylo nazbyt. Ve finále se IS-3 během války nedočkal žádné akce. Tank navazoval v určitých ohledech na zavedený IS-2 a podobal se mu v tom, že měl také vznětový motor Charkov V2-IS a některé další prvky, a shodnou měl také hlavní zbraň.
Konstruktéři použili jako hlavní kanón rozšířenou a osvědčenou dělostřeleckou zbraň: 122mm kanón M1937, resp. D-25T. Osazený ve věži mohutného a silně pancéřovaného vozidla deklasoval tento kanón jakýkoli jiný tank, a pancíř obávaného německého Tigeru prostřelil na vzdálenost až 1,6 km. IS-3 měl, stejně jako IS-2, zásobu 28 nábojů, obvykle v kombinaci 18 tříštivých a 10 protipancéřových. Každý jednotlivec v jeho čtyřčlenné osádce měl samostatné úkoly: velitel, střelec, nabíječ a řidič. Přes rozměry vozidla mnoho prostoru pro osádku uvnitř nebylo.
Přestože konstrukce tanku v důsledku ztěžovala některé věci, například nabíjení munice, byl mnohem robustnější než IS-2. Vážil 46 tun a čelo jeho korby mělo tloušťku celých 120 mm, zatímco čelo věže dosahovalo maximální tloušťky 240 mm. Díky těmto parametrům byl tank pro soudobé protitankové zbraně prakticky neprůstřelný.
Rudá armáda si byla předností IS-3 dobře vědoma, a jeho převahu nad konkurencí, a to nejen poraženého Německa, ale i dosavadních spojenců, znala. Slibné parametry byly jedním z důvodů přese vše poněkud uspěchané výroby, což mělo za následek dětské nemoci v ostré službě, které byly řešeny několika modernizacemi. Do května 1945 bylo vyrobeno pouze 29 kusů a více než polovina z nich neprošla do konce války v Evropě zkušebním procesem. Několik málo kusů bylo podle některých autorů nasazeno proti Japonsku na Dálném východě, ale tam opravdu na důstojného soupeře narazit nemohly.
Po válce, od roku 1946, bylo vyrobeno 2 000 těchto tanků, ale na konstrukci bylo stále třeba pracovat. Byly provedeny úpravy střechy korby, podvozku, převodovky, a dokonce i rádia. Ačkoli IS-3 nebyl ve druhé světové válce v Evropě nasazen, čekala jej dlouhá poválečná služba. SSSR jej použil k potlačení maďarského povstání v roce 1956. V jeho průběhu zahynulo na 2500 Maďarů. Z nasazených IS-3 byl jeden v boji s povstalci poškozen. Tyto tanky použil také Egypt, a to v roce 1967, kdy je zapojil do konfliktu s Izraelci během šestidenní války. A v srpnu 1968 budou součástí výzbroje invazních sil Varšavské smlouvy v Československu.
Egypťané si stěžovali na špatné manévrovací schopnosti, tank nebyl konstruován do pouště. Nespolehlivým se v horkých podmínkách ukázal motor, a ani mocná zbraň nedostála očekávání – koncem 60. let byly zaměřovače tanku již zastaralé a těžko mohly v konkurenci modernějších tanků nepřítele uspět. Aspektem, který se na neúspěchu arabských osádek ovšem podepsal zcela určitě zdaleka nejvíc, byla jejich špatná vycvičenost. Minimálně o jeden tank Egypťané přišli prostě proto, že nezavírali poklopy. A nepřítel toho využil ke vhození ručních granátů.
Zdroj: warhistoryonline