Pojďme se blíže podívat na to, co přesně bylo obsahem oficiálního denního přídělu jídla pro německé, ruské, britské, americké a další vojáky během 1. světové války (Velké války). Podíváme se také na to, čím vším si vojáci svoji stravu mimo své oficiální příděly zpestřovali.

Foto: Jaké bylo stravování vojáků během 1. světové války | Imperial War Museum

Denní příděl jídla ruského vojáka v roce 1914

Obecně platilo, že Rusové nedostatkem potravin netrpěli, respektive, jídla měli dostatek, jen zaostalá země s chudou železniční sítí nedokázala potraviny distribuovat a každý rok se zásobovací problémy vojáků a civilistů zhoršovaly. Kolaps ruského potravinového vedl nakonec k revoluci a zhroucení monarchie.

Psali jsme:Zrůdy války v Jugoslávii: Željko Ražnatović „Arkan“

• 2,2 kg žitného chleba nebo 1,6 kg žitných sušenek
• 240 gramů krup (oves, pohanka, proso)
• 715 gramů masa (čerstvého nebo konzervovaného)
• 255 gramů čerstvé zeleniny nebo 17 gramů sušené zeleniny
• 21 gramů másla nebo tuku
• 17 gramů pšeničné mouky
• 2 gramy čaje a 25 gramů cukru

V praxi byl chléb často částečně nahrazen bramborami, zatímco obvyklé ruské krupice byly nahrazeny rýží nebo luštěninami. Maso, krupice, mouka a zelenina, včetně brambor, se společně vařily na kaši nebo polévku, v závislosti na množství přísad a vody. Kaše se jedla ráno, zatímco polévka se jedla večer. Námořníci často jedli místo chleba těstoviny a místo čerstvé zeleniny dostávali kysané zelí . A bylo jim poskytnuto malé množství vína, což byl velký plus, protože pozemní armáda byla na suchu. 

Němečtí vojáci se za 1. světové války stravovali pokud možno z centralizovaných polních kuchyní, tzv. „gulášových děl“ (Gulaschkanone), které měla k dispozici každá jednotka od velikosti roty. Polní kuchaři tam pekli např. chleba a většinou vařili guláš, později, když Němci trpěli velkým nedostatkem jídla, se tam vařilo vše, co bylo k mání. Každá četa musela určit essensholer-jídlonosiče, kteří nabírali jídlo pro svou četu do velkých izolovaných hrnců ( druhé foto ) a nosili je jako batoh do zákopů, kde se pak jídlo distribuovalo do nádob na nádobí jednotlivých vojáků. Německé polní kuchyně byly většinou umístěny v zadních zákopech nebo za zákopovým systémem.

Německá denní dávka v roce 1914

U Němců platí to co u Rusů a každý rok bylo jídla méně. Němce dusila spojenecká blokáda přístavů a plíseň, která zničila úrodu brambor. Přídělový systém potravin byl v Německu a Rakousku-Uhersku tak špatný, že si nakonec vynutil kapitulaci obou zemí a konec 1. světové války.

• 750 g chleba nebo 500 g polních sucharů
• 375 g čerstvého nebo mraženého masa, popřípadě 200 g konzervovaného masa
• 1 500 g brambor a 125-250 g zeleniny nebo 1 600 g míchaných brambor a sušené zeleniny
• 25 g kávy nebo 3 g čaje
• 20 g cukru, 25 g soli
• dva doutníky a dvě cigarety, 1 dýmkový tabák nebo 1/5 šňupacího tabáku

Alkohol podle uvážení velícího důstojníka: 100 ml lihoviny nebo 250 ml vína nebo 500 ml piva. Příděl masa se během války postupně snižoval a od června 1916 byl zaveden jeden bezmasý den v týdnu. Do konce roku 1916 to bylo 250 g čerstvého masa nebo 150 g konzervovaného a 200 g čerstvého masa pro podpůrný a školící personál. Současně byl příděl cukru pouze 17 g. V roce 1917 bylo maso ještě vzácnější a bylo přítomno pouze ve třetině jídel. Dokonce i brambory byly vzácné a podobně to bylo chlebem, jehož byla dávka jednoduše snížena o 35%. V roce 1918 maso z přídělu úplně zmizelo, ale někdy se prodávalo v plukovních jídelnách, přičemž průměrný voják si mohl dovolit koupit za svou mzdu možná 60 g denně. V listopadu 1918 už panoval v německé armádě velký hlad a průměrná denní dávka chleba byla 500 g. Žádné maso, žádný sýr nebo máslo, jenom krysy. Němečtí vojáci za linií si mohli doplňovat stravu nákupem nebo krádeží potravin od civilního obyvatelstva okupovaných území, ale i tento zdroj v poslední polovině války docházel. Totéž platilo pro balíčky s potravinovou pomocí zasílané rodinami vojáků. Když němečtí vojáci během své jarní ofenzívy v roce 1918 obsadili spojenecké zákopy a zjistili, kolik jídla dostávají britské a francouzské jednotky, jejich morálka se zhroutila, protože jim velení tvrdilo, že jejich nepřátelé také hladoví.

V první světové válce měli vojáci Spojeného království včetně Kanady denní příděly konzervovaného masa, většinou hovězího v konzervě, vojáky nazývaného bully beef, přičemž konzervované kukuřičné hovězí dostávali britští vojáci i v Druhé světové válce. Kvůli ponorkové blokádě a stále většímu počtu vojáků na frontě začalo být jídlo nedostatkové zboží i u spojeneckých vojáků a stále častěji byl vydáván konzervovaný guláš s názvem Maconochie. Tento guláš obsahoval koňské maso, nakrájený tuřín, mrkve a brambory, vše plavalo v řídkém vývaru a vojáci ho nenáviděli. Kromě toho byly vydávány i konzervy s lososem a sardinkami, slanina, tvrdé sušenky, kávová zrna, cukr, sůl, tabák, cigarety, čaj, džem, sýr, kondenzované mléko a rum, na který se vojáci samozřejmě vždycky těšili. Rum byl fasován vždy ráno po snídani a denní dávka 60 ml byla pečlivě rozdělena a musela se vypít na místě, aby vojáci nemohli hromadit rum do zásoby. Alkohol vojáky zahříval a posiloval odvahu útočících mužů. Pokud byly ztráty velké, a to bylo bohužel často, rum navíc byl rozdělen mezi přeživší, aby pili na bolest.

Psali jsme:Japonští vojáci se po bitvě v Bismarckově moři museli povinně naučit plavat

Pro americké a francouzské vojáky byly příděly v zákopech zhruba stejné jako pro Brity, jen Američané dostávali navíc 300 gramový koláč z hovězího bujónu v prášku a vařené pšenice. Francouzi zase dostávali více sýra a vína. Víno bylo pro francouzské vojáky velmi důležité a byly případy, kdy příděl jídla na frontu nedorazil, ale příděl vína ano. Většina jídla v armádách Dohody byla připravována v polních kuchyních a pro jednotky v předních zákopech bylo teplé jídlo nošeno v kontejnerech do jednoho ze záložních zákopů, odkud ho na frontu nosili dobrovolníci v nádobách na jídlo.

Zdroj: Historie válek, Imperial War Museum, Great War Forum