Střípky z války v Koreji: Rudí váleční zajatci a jejich těžký návrat domů
Na konci války došlo v Koreji k všeobecné výměně válečných zajatců. Tisíce vojáků OSN a Jihokorejců mířilo na jih a další tisíce Severokorejců a Číňanů mířilo zase na sever. Ač proti tomu komunisté původně protestovali a jednání o míru se kvůli tomu protáhla o dalších 15 měsíců, nakonec se obě strany dohodly, že si zajatci mohli svobodně vybrat, jestli se vrátí domů, nebo jestli dobrovolně zůstanou u svých věznitelů. Není divu, že tento doplněk komunistům vadil, protože zatímco ke komunistům přešlo 21 Američanů a 1 jeden Angličan, do Číny a KLDR se odmítlo vrátit 21 805 bývalých bojovníků za komunismus.
Korejci zůstali v Jižní Koreji, Číňané mohli odejít do neutrálních zemí, ale většina z nich odešla na Tchaj-wan, kde vstoupili do armády. Šlo o to, že když Čína vstoupila do korejské války, naverbovala tisíce bývalých vojáků Kuomitangu, kteří byli bez práce a po skončení občanské války v Číně čelili represím a ocitli se na dně čínské komunistické společnosti. Válka v Koreji jim měla dát novou šanci a zaměstnání. Mnozí z nich ale využili první příležitost, nechali vojáky OSN zajmout a odvést do zajateckých táborů. Po konci války se už pochopitelně do Číny vrátit nechtěli a začali na Tchaj-wanu žít nový život.
Foto: Spousta severokorejských a čínských zajatců se pochopitelně chtěla vrátit domů a zůstat v Jižní Koreji nechtěla. A mezi nimi se nacházeli i tací, o které měla jihokorejská rozvědka zájem. V jejich případě šlo o cenný zdroj informací, který chtěli využít, nebo z nich Jihokorejci plánovali udělat agenty. Jenže jak je donutit, aby na jihu zůstali, když jim v odchodu nešlo bránit. A tak někdo přišel z nápadem, že je pod záminkou lékařské prohlídky uspali a na jejich těla pak nechala rozvědka vytetovat různá protikomunistická hesla a symboly. Na některé to zabralo, ti změnili rozhodnutí a na jihu zůstali. Na skalní komunisty to však vliv nemělo a docházelo k nepříjemným situacím. Aby dokázali, že s tím tetováním nemají nic společného, rozřezávali si kůži a snažili se tetování poškodit. Na fotografii je vidět, jak během předávání zajatců v Pchanmundžomu potetovaní muži ukazují komisi svá tetování a snaží se svět a i své důstojníky přesvědčit, že s tetováním nemají nic společného | warhistoryonline
Severokorejci, kteří se vrátili domů na sever, svého rozhodnutí později určitě litovali. V paranoidní zemi, kde nikdo nevěřil nikomu, byli tito automaticky považováni za podezřelé, protože ochutnali život v kapitalismu, nemluvě o tom, že severokorejská tajná policie měla podezření, že se mezi nimi nachází jihokorejští agenti. Navrátilce proto nečekala jejich rodina a vděk vlasti, ale filtrační tábory, kde je tajná policie podrobila nepříjemným výslechům a ideologickému školení. To mnohdy trvalo i půl roku, a když vyšetřovatelé uznali, že daný jedinec nepředstavuje pro KLDR nebezpečí, byl propuštěn na svobodu.
Potencionální agenti byli pochopitelně postříleni. Ti, co byli z táborů propuštěni, však žádné štěstí nečekalo. Po válce Kim Ir-sen rozdělil své obyvatelstvo do desítek kast, které určovaly, kdo kam patří, jakou má pro zem důležitost a jak je pro režim potencionálně nebezpečný. Na špici byli pochopitelně elitní příslušníci strany, kteří žili v hlavní městě a měli přístup k nejlepším potravinám a k luxusnímu zboží. Na spodku společnosti se pak nacházeli bývalí vlastníci půdy, lidé, jejichž příbuzní za války utekli do Jižní Koreji a právě bývalí vojenští zajatci. Toto provinění bylo dědičné, cejch hanby se tak nesl i na další generace. Lidé z nejspodnější kasty žili v koncentrační táborech a neměli v podstatě šanci je opustit. Lidé z kast, které jsou jen o pár stupínků výš, pak žili a dodnes žijí na vesnicích, od rána do večera pracují na poli, mají nejhorší příděly jídla a jsou pořád jednou nohou v gulagu.
Foto: Na fotce je Clarence Adams s rodinou při návratu do USA. Někteří vojáci se rozhodli zůstat u komunistů. Jak je vidět, Číňané se je snažili využít pro propagandu a zpočátku je hýčkali jako drahý poklad. Zmíněný Clarence Adams v Číně studoval na wuhanské univerzitě. Naučil se plynně mluvit čínskou mandarínštinou a měl dobře placené místo v administrativě. V Číně si našel manželku a jako významný člen strany žil dobrý život. Vše se změnilo během Kulturní revoluce, kdy v Číně vypukl hon na čarodějnice a Adams byl pro svůj americký původ podezřelý. Adamsovi se podařilo i s rodinou díky americké rozvědce dostat do Hongkongu a nakonec se vrátit i do Států. Tam vysvětloval, že do Číny odešel kvůli rasismu, a že by jako černoch v USA nemohl jít studovat na univerzitu, což v Číně mohl. Stejně jako Adams opustili Čínu z různých důvodů i všichni ostatní odpadlíci a vrátili se zpět do Států. Tam pak museli žít s cejchem zrádců. | warhistoryonline
Zdroj: warhistoryonline
