Na konci osmdesátých let minulého století byl v Sovětském svazu zahájen vývoj nového tanku, jehož soubor vlastností jej výrazně odlišoval od všech stávajících i perspektivních tanků domácího i zahraničního původu. Pojďme se na tento tank podívat podrobněji.

V polovině osmdesátých let vnikl ve Spojených státech pokusný tank s označením M1 Abrams Block III. Vyznačoval se revolučním uspořádáním, ve kterém byla použita bezosádková bojová běž a celá osádka tvořená třemi osobami byla přemístěna do korby. Projekt tohoto tanku však nikdy nebyl dokončen pro dlouhou řadu vážných problémů spojených především se systémem pozorování a od toho odvozeným nízkým situačním povědomím osádky a zamýšleným 140mm kanónem s automatem nabíjení.

Foto: : Sovětský tank T-95 | CAST / CC BY-SA 4.0

Spojené státy však nebyly jediné, které hledaly nestandardní přístupy ke konstrukci nových tanků. Podobné práce probíhaly i v Sovětském svazu, a dá říct, že úspěšněji. V roce 1988 byly zahájeny experimentální konstrukční práce nazvané „Vylepšení-88“. Sovětští stavitelé tanků dostali za úkol navrhnout bojové vozidlo nové generace s bezosádkovou bojovou věží, rozšířeným arzenálem zbraní pro boj proti pozemnímu i vzdušným cílům a víceúrovňovým obranným systémem skládajícím se z aktivního ochranného komplexu, dynamická ochrany a kompozitního pancíře. Výsledkem práce byl „Objekt 195“, známý též jako T-95. 

Většina prací na tanku T-95 již byla prováděna v samostatném Rusku za zcela nových, výrazně horších podmínek.
První prototyp tanku „Objekt 195“ byl postaven ve druhé polovině devadesátých let. Vnitřní objem mohutné korby nového tanku byl rozdělen do tří navzájem oddělených oddílů: v prvním byla silně pancéřovaná kapsle pro osádku, ve druhé - bojový modul s automatickým nabíjecím systémem a ve třetím motor s převodovkami.

Korba měla vícevrstvý kompozitní pancíř, na jehož povrchu byly integrované prvky dynamické ochrany. Další ochranu proti kumulativním a podkaliberním projektilům protivníka, stejně jako protitankovým řízeným střelám zajišťoval aktivní ochranný komplex, jehož vrhače byly namontovány vodorovně po obvodu bojové věže.

Ve snaze o výrazného zvýšení bojové účinnosti vozidla na bojišti bylo rozhodnuto odejít od klasického 125mm kanónu 2A46 a zkonstruovat novou 152mm zbraň se zvýšeným výkonem. Hlavní výzbrojí „Objektu 195“ byl tedy 152mm kanón 2A83 s hladkým vývrtem hlavně. Na základě výsledků stovek výstřelů z 2A83 se dospělo k závěru, že ani jeden moderní tank potenciálního protivníka není schopen pojmout kolosální kinetickou energii 152mm střely, i když bude zasažen do nejsilněji chráněné přední části věže nebo korby. Nabíjení nové zbraně zajišťoval automatický nabíječ karuselového typu umístěný ve střední části korby. Z důvodu bezpečnosti osádky byla munice oddělena silnou pancéřovou přepážkou.

Druhou zbraní tanku byl 30mm automatický kanón 2A42, namontovaný v horní části věže. Tento typ zbraně s dvěma různými typy munice měl za cíl ničit živou sílu protivníka, lehce obrněná vozidla i nízko letící vzdušné cíle. Sestavu zbraní tanku uzavíral nový kulomet Kord kalibru 12,7 mm.

Poprvé v historii tanků bylo zaměřování zbraní realizováno kombinací optického, infračerveného a radarového kanálu. Poprvé na světě dostal tank do svého vybavení radar, který byl dříve výsadou pouze stíhacích letadel. Tento přístup k řešení řízení palby nejenže učinil tank  extrémně přesným při střelbě na velké vzdálenosti, ale také umožnil, aby se stroj stal málo zranitelným systémy vizuálního nebo infračerveného rušení.

Srdcem T-95 byl inovativní vznětový motor s uspořádáním válců do X - A-85-3, jehož výkon byl 1119 kW, s možností krátkodobého zvýšení až na 1641 kW. Při bojové hmotnosti tanku 55 tun mohl tedy být měrný výkon až 29,8 kW/t (!). Využití velkého výkonu a hladkosti pohybu tanku v terénu pomáhaly hydraulické tlumiče podvozku.

Tank T-95 značně předběhl dobu, a ještě ani dnes ho není s čím srovnat. Jakýkoli podobný projekt má však jednu předvídatelnou, ale velmi významnou nevýhodu - cenu. Náklady na vývoj T-95 byly téměř dvě miliardy rublů a pro zemi, která se sotva vzpamatovala z těžkých devadesátých let, byl takový stroj nedostupným luxusem.

Budoucnost T-95 byla po dlouhou dobu nejistá. Plně dokončený výzkum a vývoj umožnil poslat tank na státní zkoušky. Výrazné snížení financování vojensko-průmyslového komplexu však neumožnilo uskutečnit výrobní plány tvůrců tanku.

V dané době bylo prioritním úkolem rychle zmodernizovat provozované tanky. V rozpočtu Ruska nezbyly žádné peníze na organizaci technicky složité výroby zásadně nového stroje. Kromě toho byl T-95 od samého počátku považován za příliš sofistikovaný stroj, což by vyžadovalo další náklady na organizaci profesionálního přeškolení personálu na jeho ovládání.

Konečné zastavení financování projektu bylo oznámeno v roce 2010. Myšlenky a konstrukční řešení z projektu „Vylepšení –88“ se však neztratily a našly uplatnění v jiném dnes notoricky známém projektu, který byl zahájen krátce před zastavením prací na T-95. Řeč je o „Objektu 148“, známějším jako T-14 Armata.

Je možné postřehnout, že nový ruský tank, jehož přijetí se blíží, je v mnoha ohledech podobný svému předchůdci. Konstruktéři T-14 převzali od T-95 nejen rozvržení s bezosádkovou věží, ale také pancéřovanou kapsli pro osádku nebo motor. Podobná řešení lze vidět např. i v obranném systému tanku.

Zřejmou výhodou T-14 oproti předchůdci je použití moderních kamer v systémech pozorování a zaměřování a použití nových technologií. Tank T-14 je relativně horší z hlediska výzbroje, protože proti 152mm kanónu, 30mm automatickému kanónu a 12,7mm kulometu tanku T-95, má pouze modernizovaný 125mm kanón 2A82 a 7,62mm kulomet PKT.

Od ukončení financování vývoje tanku T-95 byla několikrát nastolena otázka obnovení procesu vývoje a uvedení do sériové výroby. Zdálo by se, že myšlenka pokračovat v práci na kdysi nejdokonalejším tanku na světě má zcela logické zdůvodnění vyjádřené v touze dodat armádě vozidlo, které nemá ve své bojové účinnosti obdoby. Na druhou stranu platí, že utrácení miliard za obnovu projektu tanku T-95, testování a organizaci výroby za existence podobného T-14 je absolutně nevhodné. Tank T-95 lze oprávněně považovat současný vrchol konstrukce tanků a za předmět ruské  hrdosti.