Tanky Sherman bojovaly úspěšně na všech frontách. Jejich pověst „hořících hrobů“ přehání
Síla spočívající v počtu - Přesně to byla největší přednost amerického tanku M4 Sherman. Druhá světová válka znamenala nástup výkonných letounů, pokročilejších motorových vozidel a větších a lepších tanků. Spojené státy se před sérií M4 Sherman zabývaly vývojem několika typů tanků, avšak žádný nebyl tak mimořádně slibný a efektivní jako právě tank Sherman. Jednotlivě mohl tento stroj za nejvýkonnějšími protivníkovými (německými) tanky kulhat, ale komplexně se jako válečná zbraň Shermany plně osvědčily.
Pokud nebyl nasazený ve formaci a s odpovídající podporou, mohl se Sherman snadno stát pro jeho osádku smrtící pastí. Kvůli počátečním konstrukčním nedostatkům se tankům začalo přezdívat "Hořící hrob" či "Tommy Cooker", což byla reakce na skutečnost, že první verze tanku, pokud tyto utrpěly přímý zásah, často vzplály. Do velké míry jde však o přehnaný mýtus a tento problém byl záhy vyřešen. Při jízdě ve skupinách však byly Shermany velmi účinnou zbraní. Ačkoli tanky trpěly ranými konstrukčními nedostatky, jako byla např. výše uvedená vznětlivost, byly tyto po mechanické stránce celkem spolehlivé a účinné. Proto byly za války jedním z hlavních tahounů pozemních sil Armády Spojených států i Námořní pěchoty, a byly také pravděpodobně nejdůležitější tankovou zbraní druhé světové války, pokud je řeč o západních spojencích.
Foto: M4A1 Sherman na Sicílii, 1943 | Wikimedia Commons / Public domain
Na počátku své služby byl tank M4 Sherman vybaven kanónem ráže 75 mm; tento kanón se však nakonec ukázal jako neúčinný a s vývojem konstrukce došlo k zásadním změnám. Ke konci války pak byly tanky dodávány s kanónem ráže 76 mm, který dokázal vystřelit 7kilogramový granát rychlostí přes 762 metrů za sekundu. Shermany byly také vybaveny jedním kulometem ráže 12,7 mm a dvěma kulomety ráže 7,62 mm. Tanky Sherman mohly být vybaveny také plamenometem; tyto verze byly pro Spojené státy užitečné zejména na Tichomořském válčišti při dobývání silně opevněných objektů.
Vedle sovětské legendy - tanku T-34 - byl tank M4 Sherman druhým nejoblíbenějším tankem druhé světové války, a to zejména díky své spolehlivosti. Ve Spojených státech bylo vyrobeno přibližně 40 až 50 000 těchto tanků, přičemž mezi jejich výrobce patřily společnosti Ford Motor Company, Detroit Tank Arsenal (dceřiná společnost Chrysleru) a Fisher Tank Arsenal (továrna na tyto tanky se později stala karosárnou General Motors). Tyto tanky stály 33 000 dolarů, což v dnešních cenách odpovídá 550 000 USD.
Výroba Shermanů byla zahájena v roce 1941 a tank se poprvé objevil na bojišti v roce 1942. Každý z tanků vážil asi 30 tun, měl maximální rychlost 48 km za hodinu a mohl ujet až 250 km. Původně byly tanky Sherman vybaveny devítiválcovým motorem, který dokázal vyvinout výkon 400 koní. Ke konci války měly být tanky vybaveny 30válcovým motorem. Ten dokázal vyvinout 470 koňských sil, měl však vyšší spotřebu. Díky strategické iniciativě a logistickému zázemí si to ovšem mohli Spojenci dovolit. Osádku tanku Sherman tvořilo pět mužů: střelec, řidič, asistent řidiče, nabíječ a velitel.
Tanky Sherman jsou snadno rozpoznatelné díky své konstrukci, kdy se přední část tanku svažuje pod úhlem 56 stupňů. Shermany obecně měly kolem trupu pancíř silný 50 až 76,2 mm. Vršek tanku pak měl pancéřování tenčí, některé varianty zde měly jen 24,9 mm pancíře. Nejlépe byl celkově chráněn tank M4A3E2 Sherman Jumbo, jehož trup chránilo až 101,6 mm pancíře. Tato konstrukce měla 47stupňový sklon, což mělo za následek, že tato část tanku měla v přepočtu účinnost až 203 mm pancíře. Kvůli vyšší hmotnosti měl však tento model maximální rychlost pouze 35 km za hodinu.
Výzkum provedený na raných verzích tanku M4 Sherman zjistil, že na každých 1,89 průstřelu tanku připadalo 82 % případů, kdy tank vzplane. Velkou část z toho bylo možné přičíst požárům munice. Řešením tohoto problému bylo umístění munice do tzv. "mokrého skladu", který spočíval v umístění vodní kapsy kolem munice, což se ukázalo jako účinné a snížilo celkovou pravděpodobnost požáru po zásahu na pouhých 15 procent, zatímco "suché skladování" mělo za následek požár po průniku asi v 60 až 80 procentech případů.
Tanky řady Sherman byly jedinými vyrobenými tanky, které bojovaly na všech frontách. Spojené státy nasazovaly tyto tanky všude a prodávaly je i do dalších zemí. Tanky Sherman byly poskytnuty (na leasing) Velké Británii, která obdržela přes 17 000 kusů, a také Francii a Sovětskému svazu, které obdržely 657, respektive 4 035 tanků. Padesát sedm tanků pak bylo dodáno různým dalším zemím.
Tanky Sherman se pak i po druhé světové válce dočkaly svého využití, Spojené státy je používaly ještě v korejské válce. Kromě toho je použili také Izraelci v šestidenní válce v roce 1967, a dokonce v Jomkipurské válce v roce 1973.
Tanky Sherman byly vybaveny moderním zařízením. M4 Sherman byl jedním z prvních tanků, který používal gyroskopický stabilizátor na svém hlavním kanónu. To umožňovalo na svou dobu neuvěřitelnou přesnost. Stabilizátor umožňoval, aby se tank pohyboval rychlostí až 24 kilometrů za hodinu a udržoval přitom velkou přesnost hlavního děla. Tanky měly 70procentní šanci zasáhnout cíl na vzdálenost 300 až 1 200 metrů. Tanky byly také vybaveny 360stupňovou věží, která se otáčela elektricky nebo ručně. Otočení věže o 360 stupňů pak trvalo elektromotoru asi 15 sekund.
Dnes najdete tanky Sherman v muzeích, avšak ne všechny Shermany jsou již mimo provoz. Některé země je stále používají, například Paraguay, která jich má deset v aktivní službě pro výcvik, včetně dalších pěti, které jsou uskladněny.
Zdroj: warhistoryonline