Výraz „Lend-Lease Act“ známe asi všichni. Jedná se o program Spojených států, který během druhé světové války dovoloval darovat, či prodávat zbraně, suroviny a jiný materiál americkým spojencům, především pak Sovětském svazu. O významu programu jsme v minulosti uveřejnili obsáhlý článek. Dnes se zaměříme na to, jakou roli hrály britské tanky v hodině pro Sovětský svaz nejkritičtější. 

Pro začátek si lehce připomeňme, co Lend-Lease Act vůbec znamená. Zákon na podporu obrany Spojených států (Act to Promote the Defense of the United States ) byl podepsán 77. kongresem Spojených států 11. března 1941. Tento zákon dovoloval Spojeným státům poskytovat zdarma, nebo prodejem válečný materiál zemím, které byly klíčové pro obranu samotných Spojených států. Lidově je tento zákon znám pod pojmenováním Zákon o půjčce a pronájmu (Lend-Lease Act). Jako už napovídá samotný název, šlo o možnost půjčit, pronajmout, vyměnit nebo prodat válečný materiál, suroviny apod. zemím, které o to požádají a pro které to prezident Spojených států potvrdí. V zákoně nejsou nijak stanoveny konkrétní země, na které se zákon vztahuje a uvážení vždy bylo na rozhodnutí prezidenta Spojených států. My se však zaměříme pouze na Sovětský svaz.

Foto: Pracovníci továrny v Smethwicku pózují s tanky valentine vyrobenými pro Sovětský svaz. Na transparentu je nápis "Nyní všechna pomoc pro Rusko" | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Útok na věznici Sơn Tây – 56 amerických speciálů proti 12 000 Severovietnamcům

Vojenská pomoc Sovětskému svazu začala krátce po německé invazi do Sovětského svazu, nicméně první dodávky byly poměrně malé. Práce na ucelené nabídce pomoci Sovětskému svazu započaly v srpnu 1941 a vyvrcholily 1. moskevskou konferencí, jinak známou jako Konference tří mocností, 1. října 1941. SSSR, USA a Velká Británie se dohodly na vzájemné vojenské pomoci a i formě plateb. Zoufalý Sovětský svaz nabídl platbu ve zlatě, což Spojené státy přijaly, Velká Británie naopak poskytla Sovětskému svazu bezúročný úvěr 10 milionů liber. 

Jelikož byla situace na frontě neutěšená a německé jednotky byly nedaleko Moskvy, požadoval Sovětský svaz obrovské dodávky techniky.
Sovětský svaz požadoval každý měsíc:

•    300 bombardérů
•    100 stíhacích letounů 
•    550 lehkých tanků
•    550 středních tanků
•    2 000 obrněných automobilů
•    10 000 nákladních automobilů
•    300 protitankových děl
•    300 protiletadlových kanónů
•    2 000 protitankových pušek

Zdůrazňujeme, že Sovětský svaz tyto počty vyžadoval každý měsíc! Dodávky takového množství techniky ovšem nebylo absolutně reálné. Spojené státy a Velká Británie tedy nabídly Sovětům čísla realističtější, splnitelná. Spojenci nabídli měsíční dodávky v těchto počtech:

Psali jsme:1918: Bitva u Cantigny – podceňovaní a nevycvičení Američané porazili sebevědomé Němce

•    100 bombardérů
•    300 stíhacích letounů
•    200 lehkých tanků
•    300 středních tanků
•    200 protitankových pušek

Vyjednávání byla náročná a velice komplikovaná, nakonec se však podmínky úspěšně dojednaly. Budeme se ovšem soustředit na britské tanky. Rozhovory mezi Velkou Británií a Sovětským svazem začaly dlouho před Moskevskou konferencí, již v září byly Sovětům předány tajné materiály ohledně britských tanků, kde byly uvedeny charakteristiky jednotlivých tanků, které mohou Britové poskytnout. Jednalo se o lehké tanky Light Tank Mk.VI a Tetrarch Mk.VII, pěchotní tanky Matilda Mk II a Valentine Mk III a křižníkové tanky Cruiser Mk I, Cruiser Mk II a Cruiser Mk III. Nabízené křižníkové tanky byli sovětskou stranou okamžitě odmítnuty, stejně tak i zastaralé lehké tanky, jedinou výjimkou byl tank Tetrarch, který Sovětský svaz objednal v počtu 20 kusů. Sověti se lemi zajímali o tanky Churchill, nicméně ty Britové odmítli dodat s tím, že pokud by některý z nich padl Němcům do rukou, odhalila by se tak tajemství nejmodernějšího britského tanku. Tanky Valentine a Matilda také vzbudily zájem. Byla tedy dojednána objednávka do konce roku 1941 na impozantních 877 tanků. Ještě v říjnu bylo do Sovětského svazu odesláno 20 lehkých tanků Tetrarch, 250 tanků Valentine a 170 tanků Matilda. V listopadu bylo odesláno 105 tanků Valentine a 82 tanků Matilda a v prosinci bylo odesláno 95 tanků Valentine a 150 tanků Matilda. Bylo to sice méně než proklamovaných 500 tanků měsíčně, ale to byl jen začátek. 

Foto: Britové chtěli Sovětům pomoci jak jen mohli. Věděli totiž, že se sami proti Němcům neubrání. Tank Valentine s nápisem "STALIN" na boku při odjezdu do doků na cestu do Sovětského svazu. | Wikimedia Commons / Public domain

První konvoj PQ-1 vyrazil z Velké Británie do Archangelsku 29. září. Do konce roku Sovětský svaz obdržel 361 britských tanků: 145 tanků Matilda a 216 tanků Valentine. Nicméně tanky nemohly být jednotkám vydány hned, musely být nejdřív zkontrolovány, jestli po cestě neutrpěly nějaké poškození a posádka se také musela vycvičit. První tanky tedy byly vydány koncem listopadu a začátkem prosince 1941, přičemž několik praporů se zúčastnilo i bitvy o Moskvu. 

146. samostatná tanková brigáda podplukovníka Igora Sergejeva byla jednou z prvních sovětských jednotek, které obdržely britské tanky. 137. a 139. tankový prapor brigády byl vybaven 21 tanky Valentine a 10 sovětskými lehkými tanky T-60, 138. prapor nedostal svá vozidla včas, a proto zůstal v Moskvě a do bojů o hlavní město se nezapojil. Brigáda dostala rozkaz vydat se směrem k Istrii a připojit se k obraně hlavního města. Ráno 21. listopadu byly dva bojové prapory již východně od Istrie, severně a jižně od Volokolamské magistrály, přičemž brigáda strávila celý den hledáním 18. a 78. střelecké divize, kterým měly poskytnout tankovou podporu. Divize se podařilo najít až v noci a britské tanky dorazily právě včas. 78. střelecká brigáda již byla obklíčena a odsouzena k záhubě. Britské tanky Valentine (v sovětských dokumentech označované jako M-3 Valentin) 137. praporu dokázaly obklíčení prorazit a vytvořit dostatečný průchod pro útěk obklíčené divize.  Tanky byly použity následující den k odražení německých útoků na vesnice Kommuna a Petrovo. 23. listopadu vydal velitel frontu rozkaz rozmístit tanky do obraných linií u vesnic Kommuna, Baraki a Petrovskoje. Velitel 108. střelecké divize ovšem tanky Valentine, které mu byly dodány k obraně Petrovskoje, obratem využil ke špatně organizovanému útoku, kdy pěchota nepodporovala své tanky a během prvních výstřelů utekla. Tanky se bez pěchoty stáhly zpět, načež je velitel opět poslal do boje, tentokrát již bez doprovodné pěchoty. Útok samozřejmě skončil katastrofou, kdy byl jeden tank zničen a jeden poškozen. 

Foto: Tanky Matilda čekají v Liverpoolském doku na transport do Sovětského svazu | Wikimedia Commons / Public domain

Tanky se ukázaly jako velice dobré a získaly si mezi vojáky i veliteli velkou oblibu. Tanky Valentine dokázaly projet hlubokým sněhem, snadno se řídily, jejich provoz byl tichý a ekonomický, ale hlavně neměl tank potíže startovat i v teplotách hluboko pod nulou. Dělo bylo přesné a pancíř dostatečně silný, aby dokázal odrazit většinu německých protitankových střel. Nicméně tank měl i své nevýhody, mezi ně patřila například nízká rychlost, krátký dojezd a malá kapacita munice pro kanón, přičemž munice neobsahovala výbušnou složku. 

138. tankový prapor se nakonec svých tanků dočkal, bylo mu přiděleno : 15 tanků Matilda , 6 tanků Valentine a 10 lehkých sovětských T-60. Prapor byl po vyzbrojení převelen 26. listopadu 1941 k 7. gardové střelecké divizi. Divize se právě přesunula do nových pozic a tak byl prapor vyčleněn k podpoře 159. gardového střeleckého pluku a 219. dělostřeleckého pluku na linii Bucharovo-Ložki-Žukovo severozápadně od Zelenogradu. Tanky se zapojily do bojů téměř okamžitě, kdy se s jejich pomocí podařilo odrazit německý útok na pozice 159. gardového střeleckého pluku u Jesimova.

Tanky byly brzy vydány i 131. a 136. samostatnému tankovému praporu. 5. prosince měl 131. prapor ve své výzbroji 5 tanků KV-1 a 18 tanků Valentine a byl přiřazen ke 112. tankové divizi. 131. prapor se zapojil do velmi těžkých bojů v okolí Dubna v Tulské oblasti a již 18. prosince měl prapor ve svém inventáři pouze jeden tank KV-1 a 10 tanků Valentine.

136. samostatný tankový prapor  byl co se týče výzbroje velice rozmanitý, ve výzbroji měl 10 tanků T-34, 10 lehkých tanků T-60, 9 tanků Valentine a 3 tanky Matilda. Prapor byl připojen k 5. tankové brigádě, která byla také velice rozmanitá, kromě již zmíněných tanků měla ve svém inventáři ještě 6 tanků KV-1, 15 tanků T-34, 3 lehké tanky BT-7, 2 tanky T-60 a jeden obojživelný tank T-40.

5. tanková brigáda se brzy dostala také do boje. V noci na 7. prosince přišel rozkaz zastavit postup nepřítele, který prorazil linie 222. střelecké divize, což se podařilo. Zatímco se ukázaly tanky Valentine spolehlivé, tanky Matilda to měly v náročné ruské zimě těžší a do 15. prosince byly všechny pro technické problémy vyřazeny. Nelze vinit pouze tanky Matilda, ale taktéž nezkušené sovětské tankisty, kteří měli pouze několikadenní výcvik.

Dalšími jednotkami vyzbrojenými britskými tanky se staly 170. a 171. samostatný tankový prapor, které vznikly v roce 1942. 171. prapor měl ve výzbroji 12 tanků Matilda (6 z nich mělo vysílačky), 9 tanků Valentine (všech 9 s vysílačkami) a 10 lehkých tanků T-60.  Jak již bylo zmíněno, výcvik tankistů nebyl ani zdaleka ideální. Jelikož se tanky v boji osvědčily, bylo jich na frontě potřeba co nejvíce, výcvik tankistů na tanky Matilda tak trval pouhých 10 dní, zatímco na tanky Valentine bylo jen několikahodinové školení, kdy byly osádce vysvětleny základní údaje. 170. a 171. prapor byly 20. prosince 1941 přiděleny do sektoru Severozápadní frontu, kde bojovaly jako součást 4. úderné armády. 

Další jednotkou, která obdržela britské tanky, se stal 132. samostatný tankový prapor, se „dvěma rotami anglických tanků a jednou rotou tanků T-60“ Prapor se zapojil do bojů 15. prosince 1941, kdy v doprovodu 133. střelecké divize útočili na vesnici Serpuchova. Útok probíhal přes zamrzlé jezero a zde se ukázaly výhody tanku T-60 a to nízká hmotnost. Tank vážil 6 tun, zatímco britský tank Valentine vážil 16 tun a těžší Matilda dokonce 25 tun. Jako jediné tady tanky T-60 mohly jezero přejet. I přesto velitel brigády, plukovník Belov, nešetřil na britské tanky chválou. Jedinou chybu, kterou na tancích našel, byla malá trakce do zledovatělých kopců.

2. ledna 1942 odeslal plukovník Belov veliteli 49. armády podrobnou zprávu o britských tancích. Ve zprávě zmiňuje, že tanky mohly projet až 45 cm vysokými sněhovými závějemi, přičemž tank Valentine mohl projet na 2. rychlostní stupeň a Matilda na 3. rychlostní stupeň, což odpovídalo rychlosti asi 5-6 km/h . Sovětské lehké tanky T-60 závěje projet nemohly. Belov proto navrhl využít tanky i v bojích v lese, kde sněhová pokrývka nepokrývá více jak 25 cm sněhu.
Britské tanky mohly také zdolávat zledovatělé kopce pouze o sklonu maximálně 25 stupňů, což nebylo mnoho, ovšem sovětský T-60 zvládal pouze stoupání 15 stupňů. Výzbroj takovou chválu nesklidila. Dělo sice bylo spolehlivé a přesné, nicméně kvůli absenci výbušné složky v granátech nešlo tank použít k boji s nepřátelskou pěchotou a dělostřelectvem. Kulomety BESA měly také tendenci zasekávat při střelbě pásy. Belov také poznamenával, že nepřítomnost manuálu v ruštině mechanikům znesnadňuje práci při opravách a údržbě. 

Foto: Na tanku Matilda sloužilo i tankové eso a Hrdina Sovětského svazu, Andrej Fokin (zcela vlevo), který v květnu 1942 zničil 16 německých tanků. Na tank byla jako pocta přidělnána plaketka s textem "Tank četerejem gerojev", česky Tank čtyř hrdinů. | Wikimedia Commons / Public domain

Navzdory uspěchané organizaci tankových jednotek vyzbrojených cizími tanky a velmi krátkému času strávenému výcvikem posádek trvalo tankům měsíc a půl až dva měsíce od příjezdu na frontu. Počty tanků Valentine a Matilda při obraně Moskvy nebyly nijak vysoké, nicméně odvedly zde skvělou práci. V poválečném pohledu, kdy se Velká Británie a Sovětský svaz staly nepřáteli, jsou britské tanky neprávem vykreslovány jako zcela podprůměrné, až k ničemu, což bohužel částečně přežívá do dnešních dní, i když to samozřejmě nebyla pravda. Tanky Valentine a Matilda nebyly ideální, stejně jako žádný tank, měly ale také své výhody, mezi ně patřilo například velice přesné dělo a silný pancíř, který u tanků Matilda dosahoval lepších hodnot, než u sovětských těžkých tanků KV-1, pancéřování tanků Valentine bylo zase obdobné, jako u tanků T-34. Nespornou výhodou byla přítomnost vysílačky, o kterých se tankistům v sovětských tancích mohlo jenom zdát. Některé nevýhody vychází i ze samotné konstrukce tanku, kdy byly britské tanky pomalejší, než tanky T-34, ovšem britské křižníkové tanky měly podle britské doktríny bojovat po boku pěchoty a tak nepotřebovaly disponovat žádnou závratnou rychlostí. Tanky Valentine a Matilda také hůře prostupovaly zasněženým a zledovatělým terénem, než tanky KV, či T-34, to ovšem bylo dáno tím, že se vůbec nepočítalo s tím, že v těchto podmínkách budou tanky vůbec nasazeny. 

Britské tanky Matilda a Valentine se staly u sovětských tankistů oblíbené, jízda v nich byla pohodlnější, než v tancích T-34, zároveň poskytovaly adekvátní ochranu a dobrou palebnou sílu, kdy si tanky dokázaly snadno poradit se vším, co mohli Němci do boje nasadit. U tanků Matilda také sehrála významnou roli velitelská věžička, kterou sovětské tanky neměly. Díky ní měl velitel nesrovnatelně lepší výhled z vozidla a mohl tak efektivněji vést bojovou činnost. 
Sovětští tankisté také jen zřídka mohli své tanky porovnávat například s tanky T-34. Pokud byl totiž jejich tank vyřazen, jako náhradu dostali nesrovnatelně horší sovětské tanky T-60, T-40, nebo dokonce T-30, kteréžto byly ve všech ohledech výrazně horší. 

Tanky Valentine a Matilda tedy sice při obraně Moskvy hrály menší roli, ale sovětům přišly samozřejmě vhod. Vždy je totiž lepší tank mít, než ho nemít. Plné dodávky zahraniční pomoci se rozjely až v zimě a na jaře 1942, kdy začaly do Sovětského svazu proudit tanky, letouny a další vybavení v obrovských počtech a na některých místech, jako například během bojů na Kavkaze, se britské tanky Matilda a Valentine ukázaly jako zcela nepostradatelné. Ovšem jak válka postupovala a tanky T-34 a KV dostávaly vylepšení v podobě silnějšího pancíře, nebo silnější výzbroje, začaly britské tanky Valentine a Matilda zastarávat a to i díky tankům Sherman, které se ukázaly jako skvělé univerzální tanky. Sovětský svaz obdržel nakonec více než 4 000 tanků Valentine a Matilda, což bylo dost k vyzbrojení více než 18 tankových divizí, což už je síla, se kterou Němci museli počítat. 

Zdroj: Tanks Archives