Jeden z nejtrvalejších a nejznámějších mýtů o Lend-Lease (spojenecká materiální pomoc Sovětskému svazu) se zrodil na samém počátku studené války. Jeho autorem je tehdejší předseda Státního plánovacího výboru SSSR Nikolaj Alexejevič Vozněsenskij, který ve své knize „Vojenské hospodářství SSSR během vlastenecké války“ (kniha vyšla v roce 1948) napsal, že „Porovnáme-li velikost spojeneckých dodávek průmyslového zboží do SSSR s velikostí průmyslové výroby v socialistických podnicích SSSR za stejné období, ukáže se, že podíl těchto dodávek v poměru k domácí výrobě v období válečného hospodářství činí jen asi 4 %.“

Vozněsenskij ovšem v rámci své úvahy neuvádí způsob výpočtu, díky kterému k takovémuto výsledku dospěl. Podíl dodávky tak různorodých produktů, jako oblečení, potraviny, surové materiály, vozidla a zbraně lze odhadnout pouze v penězích, ale vzhledem k nemožnosti konverze tehdejšího sovětského rublu k dolaru, se tento úkol zdá neřešitelný. 
Jsme schopni porovnat údaje o dodávkách jen v porovnání se sovětskou produkcí, a to však pouze u některých komodit. U některých komodit hraje velkou důležitost kvalita produktu, například oktanové číslo automobilového benzínu vyrobeného na Západě bylo vyšší než sovětského paliva, nákladní automobily dodané Spojenými státy byly také podstatně kvalitněji vyrobené než sovětská nákladní auta. Ony pověstná 4 % tak s největší pravděpodobností byla jen výmyslem poplatným době. 

Foto: Dělníci s transparenty na nově vyrobeném tanku Valentine pro Sovětský svaz. Září 1941 | Imperial War Museum

Právě nákladní auta se ukázaly jako absolutně stěžejní pro sovětské ofenzívy, kdy zásobování obrovské armády bylo velice náročným úkolem. Rudá armáda měla k 22. červnu 1941 více než 270 tisíc vozidel různých značek. Během válečných let pak obdržela asi 450 tisíc vozidel, přičemž téměř dvě třetiny (63,4 %) byly dovezeny ze zahraničí, naprostá většina pocházela ze Spojených států. Výsledkem bylo, že v roce 1945 bylo každé třetí nákladní auto v Rudé armádě ze Spojených států a každé jedenácté auto bylo kořistní. 

Některé vozy však neměly v Rudé armádě obdoby, jednalo se převážně o nákladní vozy Studebaker a Dodge ¾, na kterých v podstatě stála mobilita Rudé armády. Právě tyto vozy vyřešily zásadní problém motorizace dělostřelectva středních ráží a legendárních Kaťuší (ve druhé polovině války byly raketomety Kaťuša instalovány výhradně na vozy Studebaker americké provenience. Pokud tedy vezmeme jeden z nejdůležitějších ukazatelů sovětských válečných operací- automobilové flotily Rudé armády, která zajišťovala plnění takových úkolů, jako byla přeprava dělostřelectva, přeprava munice, evakuace raněných a mnoho dalších je jasné, že význam spojeneckých dodávek v rámci Lend-Lease byl mnohem výraznější, než ony deklarovaná 4 %.

Potvrzují to i slova Georgije Konstantinoviče Žukova, který v jednom z rozhovorů vypověděl: „Bez amerických Studebakerů bychom neměli na čem vést naše dělostřelectvo. Ano, z velké části zajišťovaly americké náklaďáky obecně naši frontovou dopravu.“

Foto: Tanky Matilda II čekají v Liverpoolu na naložení a cestu do Sovětského svazu. 17. října 1941 | Wikimedia Commons / Public domain

V témže tónu hovořil i Anastáz Ivanovič Mikojan, který figuroval jako předseda Výboru pro zásobování Rudé armády potravinami a oblečením, člen Výboru pro evakuace a Státního výboru pro obnovu hospodářství osvobozených oblastí.  „Vezměte si třeba dodávku automobilů. Vždyť jsme dostali, pokud si dobře pamatuji, s přihlédnutím ke ztrátám po cestě, asi 400 000 na tehdejší dobu prvotřídních vozů typu Studebaker, Ford a Jeep. Celá naše armáda se vlastně pohybovala na amerických kolech a jaká to byla kola! V důsledku toho se výrazně zvýšila manévrovatelnost našich vojsk a znatelně se zvýšilo tempo ofenzív.“

Ve svých pamětech to zmiňuje i Nikita Sergejevič Chruščov: „Téměř všechno naše dělostřelectvo bylo na americký pohon. Po Stalinově smrti navrhl: "Dejme všechna auta, která vyrobíme, naší armádě, protože je prostě trapné se na to dívat: máme tu přehlídku a všechna auta jsou americká." Téměř celá naše armáda, která se nacházela v NDR, jezdila na amerických Studebakerech. Je to zahanbující, je to pro nás doslova trapné. Kolik let uplynulo od konce války a my jsme stále závislí na amerických vozech.“ 

Foto: Lehký tank M3A1 Stuart pojmenovaný "Suvorov" veze samopalníky k bitvě o Stalingrad | Wikimedia Commons / Public domain

Kritici „americké pomoci“ často poukazují na nerovnoměrnost dodávek automobilů i na to, že více jak polovina vozidle byla dodána v posledních dvou letech války. To ovšem nebylo způsobeno dřívější „neochotou“ Američanů poskytnout Sovětském svazu vozidla, ale čistě tím, že Sovětský svaz prostě požadoval jiné komodity. Obrovské ztráty obrněné i letecké techniky v roce 1941 prostě bylo potřeba co nejdříve nahradit a automobily by tomu moc nepomohly, potřeba byly hlavně tanky a letadla. V září 1941 Stalin poslal dopis přímo Winstonu Churchillovi s prosbou a požadavkem o dodávky 30 000 tun hliníku a opakovanou pomoc v minimálním měřítku 400 letadel a 500 lehkých a středních tanků měsíčně. Ve zlomovém roce 1943, kdy se produkce sovětské obrněné techniky a letadel dostala na předválečnou úroveň a brzy i mnohem vyšší, již letadla a tanky nebyly tak zapotřebí, jelikož si Sovětský svaz už dokázal vyrobit odpovídající počty sám. Výrazně však narostla nutnost vojáky co nejrychleji přepravovat. V souladu s novým sovětským požadavkem tak ustoupily dodávky obrněné techniky ve prospěch dodávek automobilů a náhradních dílů k nim, benzínu a pneumatik.

Kromě automobilů neméně důležitou dodávku činily již zmíněné dodávky tanků a letadel, a to hlavně v prvních dvou let Velké vlastenecké války. Není náhodou, že v létě a na podzim roku 1941 sovětská strana při jednáních o pomoci Spojenců jmenovala tyto dvě položky vždy na prvním místě, protože během bojů v prvních měsících války utrpěla Rudá armáda nejtěžší ztráty (samozřejmě nepočítaje lidské) právě na tancích a letadlech. Z tohoto pohledu lze význam poskytované pomoci jen stěží přeceňovat: jestliže v průměru za celou dobu války činil počet tanků odeslaných do SSSR asi 13 % vlastní sovětské produkce, pak v prvním roce války představovaly britské a americké tanky více než 30 % celkové tankové síly Rudé armády.

Foto: Průzkumníci 1. gardového mechanizovaného sboru projíždí v obrněném voze M3 ulicí ve Vídni. 1945. | Wikimedia Commons / Public domain

Statistiky letadel jsou ještě působivější: každý pátý stíhač nebo bombardér, který během války Rudá armáda obdržela, byl britské či americké výroby. Zároveň každé čtvrté protiletadlové dělo bylo buď americké, nebo britské. 

V dobovém tisku, zvláště během studené války, se pak neustále zdůrazňovala nízká kvalita Západních strojů, což samozřejmě bylo poplatné době. Po pádu sovětského svazu se však začínají dostávat na světlo také informace nepohodlné tehdejší politice Sovětského svazu. K dané problematice doporučuji knihy „Lend Lease 1941–1945: Velká vlastenecká lež“ Alexeje I. Kondratěnka a „Tanky Lend-Lease v bitvě“ Michaila Borisoviče Barjatinského.
S tvrzením o nízké kvalitě dodávaného materiálu se můžeme pravidelně setkat i dnes, což jen ukazuje, jak tento mýtus mezi lidmi úspěšně zakořenil. 

Foto: Bell P-39 Aircobra "Bílá 26" ve finskému muzeu v Tikkakoski. Aircobra byla pro sovětské nebe jako stvořená, na Východní frontě se bojovalo především v nnízkých výškách, kde Aircobra dominovala. | Wikimedia Commons / Public domain

Britské tanky „Matilda II“ a „Valentine“, či americké „Stuarty“ měly samozřejmě spoustu chyb (stejně jako kterýkoliv jiný tank) ale také spoustu výhod, které zkušení sovětští tankisté obratně využívali. Samozřejmě, pokud porovnáme americký lehký tank M3 „Stuart“ se sovětským středním tankem T-34 (jak to dělá řada pamětníků), budou nedostatky amerického Stuartu vypadat výrazně, avšak při porovnání se sovětskými lehkými tanky T-60 a T 70 ve stejné třídě pak Stuart jednoznačně vítězí v jízdních výkonech (Stuart byl rychlejší a jízda v něm mnohem pohodlnější) a řadě dalších významných ukazatelů, jako například průbojnost hlavního děla. 45mm kanón tanku T-70 byl schopný na 500 metrů prorazit 59mm tlustý pancíř, zatímco 37mm kanón tanku Stuart byl schopný na 500 metrů prostřelit pancíř tlustý 65mm.

Foto: Sovětská posádka bombarédu B-25 Mitchell. Američané jich dodali dost k vyzbrojení téměř 9 leteckých divizí. | airwar.ru

Britský tank Churchill Mk.III zas trpěl na nízkou rychlost střelby a relativně slabé penetrační schopnosti (hlavně absencí výbušné složky v granátech). Tento nedostatek však vyvážil silnou pancéřovou ochranou, jehož čelní pancíř měl tloušťku 98mm a na místě řidiče dokonce až 196mm, efektivita čelního pancíře tak byla téměř stejná, jakou měl německý tank Tiger II. Jinými slovy – dodané tanky nebyly ideální, ovšem významnou měrou se přičinily na zadržení německého postupu a následné protiofenzivě. 

Totéž lze říci i o letadlech. Stíhačce P-39 Airacobra byly po válce často vytýkány vysoké nároky letounu na techniku pilotáže, už se ovšem nemluví o sovětských letounech Polikarpov I-16 či Lavočkin LaGG-3, které pilotům odpouštěly ještě méně chyb. Bylo by však nespravedlivé nepovšimnout si i výhod, jako byla například velice silná a efektivní výzbroj. Vždyť americká Aircobra vychovala spoustu skvělých sovětských leteckých es, jako byl například Nikolaj Gulajev, který se s 57 sestřely stal třetím nejúspěšnějším sovětským stíhacím esem. Alexandr Pokryškin byl zas druhým nejúspěšnější spojeneckým leteckým esem s celkem 59 sestřely, nebo Grigorij Rečkalov, který se stal se svými 56 sestřely čtvrtým nejúspěšnějším spojeneckým stíhačem. 

Foto: Těžký tank Churchill III míjí vyřazené německé obrněné vozidlo Sd.Kfz. 232. Čtvrtvá bitva o Charkov, červenec 1943 | Wikimedia Commons / Public domain

Spojenci ovšem nedodávali jen hotové výrobky, ale také surové materiály. Podle významného ruského historika Borise Sokolova dodaly Spojené státy Sovětskému svazu na 330 000 tun hliníku, což bylo zhruba 125 % sovětské produkce, jednalo se přitom o nejdůležitější kov pro válečnou výrobu. Nebýt dodávky hliníku, Sovětský svaz by vyrobil o zhruba 20 000 letadel (a stejné množství tanků) méně. Mimořádně významné byly i dodávky kvalitního leteckého benzinu, které tvořily 57,8 % samotné sovětské produkce (s přihlédnutím k výrazně vyššímu oktanovému číslu dováženého benzinu je tento podíl ve skutečnosti ještě vyšší). 

Mezi další významné importované materiály patří například cín, jehož Američané poslali 223 % sovětské produkce, dále pak kobalt, jehož dodávky tvořily 138 % sovětské produkce, nebo měď, jejíž dodávky tvořily zhruba 76 % sovětské produkce. 

Významnou část dodávek také tvořily obráběcí a výrobní stroje a nářadí, bez nich by se sovětský válečný průmysl nepostavil na nohy tak rychle a produkce válečného materiálu by nebyla tak objemná.

Foto: Symbolem Lend-Lease je bezpochyby tank Sherman. Zde ve verzi M4A2 (76), tedy nejpočetnější verzi. Na fotografii Sherman z výzbroje 64. gardového tankového pluku, 8. gardového mechanizovaného sboru. Město Grabow, 3. května 1945 | Wikimedia Commons / Public domain

Pokud nebudeme počítat válečnou techniku, obrovský význam měla také dodávka lokomotiv a železničních vagónů. Přeprava železnicí byla pro Sovětský svaz klíčová, ať už u frontové linie, tak i v zázemí. Sovětský svaz během války vyprodukoval 446 lokomotiv, ovšem ze Spojených států obdržel 1981 lokomotiv a 11 225 železničních vagónů. Více než 92 % přepraveného materiálu po železnici tedy bylo zajištěno díky americkým dodávkám. 

Nezanedbatelné byly též dodávky potravin, Německou invazí ztratil Sovětský svaz téměř 42 % zemědělské plochy a zhruba 40 % kolchozů a družstev. Miliony mužů ze zemědělství odešly, aby se zapojily do boj proti vojskům Osy a jejich spojenců. Nesmírně důležité byly tedy dodávky jídla. Sovětský svaz během války vyprodukoval zhruba 432,5 milionů konzerv s jídlem, Spojené státy však dodaly na 2 miliardy konzerv s jídlem, tedy celých 480 % sovětské produkce. Spojené státy také dodaly zhruba 602 000 tun živočišných tuků, což bylo zhruba 107 %.

Mezi dalšími produkty dodaly Spojené státy také 3,7 milionů pneumatik (92 % sovětské produkce), téměř 15,5 milionů párů vojenských bot, zhruba 1,5 milionů přikrývek, téměř 258 milionů knoflíků, 107 milionů tun bavlny (106 % sovětské produkce), či 90 nákladních lodí. Zde uvedený výčet komodit není ani zdaleka kompletní, pro ilustraci to však stačí. 

Trošku zapomínáme na Velkou Británii, která Sovětskému svazu odeslala také významnou pomoc. Kromě 7 000 bojových letadel a 5 000 tanků obdržel Sovětský svaz z Británie také více než 5 000 protitankových kanónů, zhruba 4 000 ambulancí, 323 polních dílen, téměř 1 500 radarů, 4 000 radiostanic, 27 transportních lodí, nebo 15 milionů párů vojenských bot. Výčet samozřejmě není kompletní. A ani nemůže být.

Američtí lidé posílali vše, co se dalo a převážně tanky Sherman ze Spojených států byly vždy plné dalších „dárečků“ od amerického obyvatelstva. Shermany tak byly vždy plné bot, zimního oblečení, svetrů, jídla, ale také povzbudivých dopisů či sladkostí, prostě vším, co si Američané mysleli, že by se mohlo Sovětským vojákům v boji hodit. Jednalo se o věci od zaměstnanců továren a jejich rodin, ale i od obyčejného civilního obyvatelstva, které chtělo Rudoarmějcům boj v tuhé zimě co nejvíce zpříjemnit. Taková nezištná pomoc samozřejmě nepodléhá žádným statistikám, a není tedy možné spočítat, kolik a čeho Američané takto poslali navíc, jistě to však budou desítky tun různého zboží. 

Foto: Kolona transportérů Universal Carrier se sovětskou pěchotou. Zima 1942 | Wikimedia Commons / Public domain

Rozšířený názor, že by Sovětský svaz nakonec zvítězil i bez výše uvedených dodávek je pak otázkou, ovšem válka by jistě trvala déle a stála by Sovětský svaz další miliony ztracených životů. Například Anastáz Ivanovič Mikojan odhadoval, že by válka trvala minimálně o rok a půl déle. Stejný názor měl i významný ruský ekonom Andrej Belousov. Existuje i jiný úhel pohledu, v poválečných složkách KGB Vladimíra Semičastného na maršála Žukova lze najít úryvek z neformálního rozhovoru, kde zhrzený Žukov říká: „Nyní říkají, že nám Spojenci nikdy nepomohli... Ale nelze popřít, že nám Američané dovezli tolik materiálů, bez kterých bychom nebyli schopni vybavit naše vojáky a nemohli bychom pokračovat ve válce.“ 

Podobného názoru byl v soukromí údajně i sám Stalin, v Chruščovových pamětech můžeme nalézt následující:  „Během našich 'svobodných soukromých rozhovorů' Stalin přímo řekl, že kdyby nám Spojené státy nepomohly, válku bychom nevyhráli: tváří v tvář nacistickému Německu bychom jeho nápor nevydrželi a válku bychom prohráli. Oficiálně tohle samozřejmě nikdy neřekl, a myslím že si tento svůj názor ani nikam nezapsal, ale mnohokrát jsme o tom spolu hovořili.“

Chruščov byl také stejného názoru, v jeho pamětech můžeme také nalézt následující úryvek: „Jedním slovem musíme upřímně Západním spojencům přiznat významnou část úspěchu na poražení Německa. Nemůžeme se chlubit, že jsme s Němci hráli dámu a vyhráli a oni přišli jen na analýzu zápasu. Tento pohled je pravdivý, pokud se podíváme na přímé akce amerických a britských vojáků na Evropské půdě. Ale technika a materiály, které nám poslali, to je věc druhá. Kdyby nám dodávkami nepomohli, válku bychom v žádném případě nevyhráli.“

Za spojenecké dodávky Sovětský svaz resp. Rusko dodnes nezaplatily. Spojené státy dodaly Sovětskému svazu materiál v celkové hodnotě zhruba 11 miliard tehdejších dolarů. Spojené státy po válce chtěly zaplatit jen dodávky, které šly využívat i v době míru (tanky, letadla, zbraně, nebo munice dodaly Spojené státy zdarma), což bylo zhruba 2,6 miliardy dolarů. Sovětský svaz ovšem odmítal zaplatit celou požadovanou částku a tak v roce 1972 Spojené státy akceptovaly výrazně sníženou částku, a to 722 milionů dolarů, s tím že zbytek se odepíše. Do dnešních dní Ruská federace dluží Spojeným státům zhruba 100 milionů dolarů. 

To, jestli Lend-Lease zabránil poražení Sovětského svazu, s největší pravděpodobností nikdy plně nerozlouskneme a myslím, že to ani není potřeba. Nezpochybnitelnou pravdou však zůstává, že spojenecké dodávky zachránily nespočet lidských životů a pomohly nastartovat po válce sovětskou ekonomiku.

Trochu smutné však je, že v Rusku dodnes nestojí spojenecké pomoci téměř žádný odkaz. Neexistuje např. ani jedno muzeum. Spojenecké dodávky tak připomíná  jen v Murmansku maličká plaketa, která se nachází pamětní deska ve Vladivostoku a trojsoší v Petrohradě, na jehož stavbu se musela složit veřejnost. 

Nakonec uvádím seznam vojenské techniky, které Spojené státy a Velká Británie Sovětskému svazu tehdy dodaly:

Spojené státy – Letadla:

Stíhací letouny Tomahawk a Kittyhawk    2428 + 146 (Spojené státy+Velká Británie)
Stíhací letoun P39 Aircobra                     4853 + 212 (Spojené státy+Velká Británie)
Stíhací letoun P63 KingCobra                 2397     
Stíhací letoun P47 Thunderbolt                203    
Stíhací letoun P51A Mustang I                   10          
Střední bombardér DB7 Boston             3075    
Střední bombardér B25 Mitchell               866    
Těžký bombardér B24 Liberator                   1       
Transportní letoun C47 Skytrain                707 (i letouny Dakota)
Transportní letoun C46 Commando              1          
Průzkumný letoun O-52 Owl                       30         
Létající  člun PBN1 Nomad                       138       
Létající člun PBY3                                        3
Létající člun PBY6A Catalina                     48        
Létající člun OS2U Kingsfisher                    2         
Cvičný letoun AT6 Texan                           84   

Velká Británie – Letadla:

Stíhací letoun Spitfire                     1341       
Stíhací letoun Hurricane                 3063       
Stíhací letoun Typhoon                         1         
Torpédový bombardér Hampden        32         
Transportní letounAlbemarle              13         
Bitevník Mosquito BIV                          1
Těžký bombardér Stirling                     1          
Těžký bombardérLancaster                 6          
     
Spojené státy – Pozemní technika:

Lehký tank M3A1 Stuart                        1676
Lehký tank M5A1 Stuart                              5                                          
Lehký tank M24 Chaffee                             2
Střední tank M2A1                     několik málo kusů – přesný počet neznámý
Střední tank M3A3/M3A5 Lee               1386
Střední tank M4A2 Sherman (75mm)   2007
Střední tank M4A2 Sherman (76mm)   2095
Stíhač tanků M10 Wolverine                     52
Stíhač tanků M18 Hellcat                            5
Těžký tank M26 Pershing                           1
Vyprošťovací tank M31 ARV                   115
Protiletadlové vozidlo M15A1 MGMC     100
protiletadlové vozidlo M17 MGMC        1000
Stíhač tanků T48                                     650 (Dodáno z Velké Británie)
Polopás M2 halftrack                              342
Polopás M3 halftrack                                  2
Polopás M5 halftrack                              421
Polopás M9 halftrack                              413
Obrněný transportér T16                            6
Obrněné vozidlo M3A1 Scout               3340
Obojživelný transportér LVT                       5

Velká Británie – Pozemní technika:

Pěchotní tank Matilda II                        1084
Pěchotní tank Valentine                        3782 
Mostní tank Valentine Bridgelayer            25
Pěchotní tank Churchill III                       301                                        
Křižníkový tank Cromwell                            6
Lehký tank Tetrarch                                   20
Obrněný transportér Universal Carrier  2560

Zdroj: Дилетант, wio.ru