Spojené státy během války s Íránem spotřebovaly téměř polovinu zásob raket Patriot. A nejde o izolovaný údaj, ale o součást mnohem širšího a znepokojivějšího obrazu: americká armáda podle dostupných informací v uplynulých sedmi týdnech vyčerpala obrovskou část svých nejdůležitějších přesně naváděných zbraní.

Foto: Odpálení střely PAC-3, který je součástí systému Patriot | U.S Department of War

Psali jsme:Ukrajina kupuje 100 stíhaček Rafale. Historická dohoda potvrzuje rostoucí roli Francie v modernizaci ukrajinského letectva

Podle informací zveřejněných CNN, které se opírají o experty a tři nejmenované zdroje obeznámené s hodnocením Pentagonu, sáhly Spojené státy během bojů s Íránem hluboko do svých zásob. Nová analýza think-tanku Center for Strategic and International Studies uvádí, že americká armáda za posledních sedm týdnů použila nejméně 45 % svých zásob přesně naváděných střel.

Zvlášť výrazný je stav u systémů protivzdušné a protiraketové obrany. Nejméně polovina zásob interceptorů THAAD, určených k ničení balistických raket, už byla využita. U střel Patriot se hovoří o spotřebě blížící se 50 % skladových zásob. Podle zdrojů obeznámených s interním hodnocením Pentagonu tato čísla odpovídají i utajovaným datům ministerstva obrany.

Tím ale výčet nekončí. Zpráva dále uvádí, že Spojené státy použily přibližně 30 % zásob řízených střel Tomahawk, více než 20 % střel dlouhého doletu vzduch-země a zhruba 20 % interceptorů SM-3 a SM-6. Jinými slovy: nejde jen o tlak na jeden typ munice, ale o rozsáhlé oslabení celé palety zbraní, které hrají klíčovou roli v moderním konfliktu vysoké intenzity.

Největší obavy přitom nevzbuzuje jen samotná spotřeba, ale rychlost, s jakou k ní došlo. Pokud se tato data potvrdí v plném rozsahu, ukazují, že i vojensky nejsilnější země světa může během relativně krátké doby narazit na limity své průmyslové a logistické kapacity. Obnova těchto zásob totiž podle zveřejněných informací potrvá čtyři až pět let.

Psali jsme:Připravuje se zásadní ofenzíva ruské armády?

Psali jsme:Poručík Ondřej Buriánek: Aditivní výroba může armádě přinést vyšší flexibilitu, vyžaduje však odbornost, standardizaci a změnu myšlení

Psali jsme:Prapor podpory nasaditelných sil v Rakovníku: Neviditelný pilíř alianční obrany a logistická páteř AČR

To výrazně mění pohled na připravenost Spojených států pro případ dalšího konfliktu. Experti i lidé se znalostí interních hodnocení ministerstva obrany mluví o „krátkodobém riziku“ nedostatku munice, pokud by v příštích letech vypukla další vážná krize. V praxi to znamená, že Washington může být nucen mnohem pečlivěji zvažovat, kde a jak své nejcennější zbraňové systémy nasadí.

Pentagon se ale snaží veřejnost uklidnit. Mluvčí ministerstva obrany Sean Parnell v oficiálním vyjádření uvedl, že Spojené státy mají vše potřebné k tomu, aby plnily zadání „v čase a na místě, které si prezident zvolí“. Taková formulace sice potvrzuje sebevědomí administrativy, zároveň ale nijak nevyvrací obavy, že dlouhodobější tempo vedení války může americké zásoby citelně oslabit.

Dopady už navíc zřejmě přesahují samotný Blízký východ. Minulý týden se objevila informace, že Spojené státy informovaly své evropské spojence o zpoždění v plnění dříve podepsaných kontraktů na dodávky zbraní. Důvodem má být právě vyčerpání amerických zásob v důsledku války proti Íránu. Zpoždění se podle těchto informací může dotknout několika zemí v Pobaltí a Skandinávii, tedy regionů, které jsou z bezpečnostního hlediska mimořádně citlivé i kvůli blízkosti Ruska.

Celá situace tak otevírá nepříjemnou otázku: jak dlouho je i supervelmoc schopna vést intenzivní konflikt, aniž by tím oslabila své závazky vůči spojencům v jiných částech světa? V době, kdy se bezpečnostní hrozby kumulují napříč regiony, se ukazuje, že rozhodující není jen síla armády na bojišti, ale i hloubka skladů, rychlost výroby a schopnost doplňovat zásoby v reálném čase.

Válka s Íránem tak zřejmě nepřepisuje jen strategické mapy Blízkého východu. Může zároveň zásadně proměnit debatu o tom, nakolik jsou Spojené státy připraveny čelit více krizím najednou — a jak vysokou cenu za to mohou zaplatit jejich spojenci.

Zdroj: Defense Magazine