Titan použitý k výrobě letounu SR-71 Blackbird pocházel ze Sovětského svazu
Letecká technologie se ve 20. století rychle vyvíjela a s pokrokem vývoje letadel se vyvíjely i zařízení a technologie určené k jejich detekci. Na počátku 60. let 20. století se společnost Lockheed rozhodla vyrobit elegantní a rychlý průzkumný letoun z nejvhodnější materiálu, který existoval – titanu. Problémem však bylo, že většina titanu pocházela ze Sovětského svazu. Projekt SR-71 Blackbird probíhal ve tzv. Skunk Works společnosti Lockheed. Letoun měl být vylepšením předchozího průzkumného letounu A-12. Vedoucím inženýrem obou projektů byl Clarence "Kelly" Johnson.
Vývojáři pracující na projektu byli pod silným tlakem a ze strany americké vlády jim byly zadány velmi krátké termíny. Šlo o politiku. Republikánský kandidát Barry Goldwater během své prezidentské kampaně v roce 1964 udeřil na prezidenta Lyndona B. Johnsona, že pokud jde o vojenskou techniku, Lyndon dovolil Spojeným státům zaostávat za SSSR. SR-71 byl navržen tak, aby byl větší než A-12 s cílem nést více paliva a umožnil instalaci dvoumístného kokpitu. Zároveň musel být modernizovaný letoun rychlejší než jeho předchůdce. Projekt byl pro inženýry společnosti Lockheed náročný, Johnson o několik let později vzpomínal: "Všechno se muselo vymyslet. Všechno." SR-71 Blackbird měl být mimořádně rychlý, schopný letět rychlostí až 3200 km/h a tuto rychlost si udržet po celé hodiny. Problémem bylo, že při tom vznikalo atmosférické tření, které mohlo roztavit drak letadla, protože teplota na hranách přesahovala 540 °C.
Foto: Americký proudový strategický průzkumný letoun Lockheed SR-71 Blackbird | Wikimedia Commons / Public domain
Jediným řešením tohoto problému bylo potažení letadla titanem. Jak Lockheed popisuje: "Slitina titanu byla pro drak letadla jedinou možností – poskytovala pevnost nerezové oceli, relativně nízkou hmotnost a odolnost při nadměrných teplotách."
Rychle se ukázalo, že práce s tímto materiálem je obtížná, protože je neuvěřitelně citlivý a křehký. Inženýři ve Skunk Works slitinu při práci s nástroji z kadmiované oceli lámali. V důsledku toho bylo nutné vyrobit nové nástroje z titanu. Obráběči na lince museli být také vyškoleni, jak s tímto materiálem co nejlépe pracovat. Kromě toho, že se s tímto materiálem obtížně pracovalo, bylo také obtížné titan jako takový sehnat. USA neměly rudu potřebnou k jeho výrobě. Největším producentem materiálu byl Sovětský svaz. V té době byly však obě země uprostřed studené války a americká vláda nechtěla Sovětům napovědět, co chystají.
Plukovník Rich Graham, pilot SR-71 a bývalý velitel pluku, k tomu řekl: "Letadlo je z 92 procent z titanu uvnitř i zvenku. V době, kdy se letoun stavěl, neměly Spojené státy zásoby rudy – rudy zvané rutilová. Je velmi písčitá a nachází se jen na několika málo místech na světě. Hlavním dodavatelem této rudy byl SSSR. Díky spolupráci se zeměmi třetího světa a falešným operacím se však podařilo dostat rutilovou rudu do Spojených států, a letoun SR-71 mohl být vyroben."
Foto: Výrobní linka SR-71 ve Skunk Works | Wikimedia Commons / Public domain
První let prototypu proběhl 25. ledna 1962 se zkušebním pilotem Louisem W. Schalkem a pohonem prozatímně instalovaných dvou motorů Pratt & Whitney J75 o tahu po 109 kN. Prototyp SR-71A vznikl přestavbou stroje A-12 (60-6937) na YF-12C. První ze šesti strojů počáteční série SR-71A vzlétl poprvé 22. prosince 1964. SR-71 byly zařazeny k jednotce 9.SRW 14. letecké divize, která měla hlavní základnu na Beale AFB v Kalifornii. Detašované jednotky první strategické průzkumné letky 9. SRW byly dislokovány na základně Kadena AFB na Okinawě a na britské základně Royal Air Force Mildenhall v Suffolku. V období po roce 1968 létaly z Okinawy nad Vietnam.
V roce 1973 USA přirozeně zajímala Jomkipurská válka – konflikt mezi Izraelem a koalicí arabských států – a SR-71 Blackbird byl dokonalým průzkumným nástrojem, který umožňoval sledovat, co se děje. Piloti byli nasazováni na mise v délce tří až čtyř hodin, přičemž některé trvaly až 11 hodin, a měli za úkol získávat informace o pozicích obou stran. Plukovník Rich Graham o tomto nasazení řekl: "Prezident chtěl zjistit, zda se Arabové a Izraelci skutečně stáhli z frontové linie, jak tvrdili. Vyrazili jsme tam, pořídili snímky, vrátili se a ukázali fotografický důkaz, že oba lžou o tom, kde se jejich síly nacházejí. Zavolal oběma zemím a řekl: ‚Odvolejte je, mám důkaz, že nejste tam, kde máte být.‘ Tím skončila Jomkipurská válka."
Letoun SR-71 Blackbird byl v provozu od roku 1966 do roku 1998, i když NASA jej používala ještě další rok. Během své služby byl nejrychlejším letounem své doby. Kromě Jomkipurské války byl SR-71 využit také během izraelské invaze do Libanonu, amerického náletu na Libyi v roce 1986 a pomohl také odhalit íránské baterie raket Silkworm.
Ne všichni byli rádi, když padlo rozhodnutí o vyřazení letounu z provozu. Bývalý astronaut a senátor John Glenn nakonec napsal dopis prezidentu Georgi Bushovi: "Pane prezidente, ukončení provozu SR-71 bylo vážnou chybou a mohlo by náš národ v případě budoucí krize vážně znevýhodnit. Včerejší historický transkontinentální let byl smutným mementem naší krátkozraké politiky v oblasti strategického leteckého průzkumu."
Zdroj: warhistoryonline