V pátek 8. 11. 2019 zatím zůstáváme v Jižních Čechách, na Táborsku je pod mrakem, neprší, bezvětří, na listopad příjemná teplota 8°C. Cesta výpravy hned z kraje vede do Táborských kasáren pozdravit kluky a převzít medaili Svatováclavského pochodu, jehož účelem je uctít památku sv. Václava jako patrona 42. mechanizovaného praporu, kterou udělil velitel 42. mechanizovaného praporu Military muzeu generála Sergěje Jana Ingra. Další malé stvrzení, že dlouholeté partnerství, které přešlo do kamarádství pokračuje. Kluci, děkujeme, vážíme si toho moc.

Foto: Cesta výpravy hned z kraje vede do Táborských kasáren | Pavel Křižka

První pietní zastávkou tohoto dne je hrob v Choustníku u Tábora, je to hrob majora in memoriam Ing. Rostislava Samce, který tragicky zahynul v roce 1998 při leteckém neštěstí u obce Stipanjiči v Bosně a Hercegovině. Působil zde jako starší pilot vrtulníkové jednotky letecké skupiny 7. mechanizovaného praporu v rámci mise SFOR. Bylo mu 37 let. Posmrtně byl povýšen do hodnosti majora.

Psali jsme:Afghánské speciální síly zaútočily na tálibánské vězení a osvobodily 20 vězňů

Foto: U hrobu  majora in memoriam Ing. Rostislava Samce | Pavel Křižka

Během hodinového přejezdu do Českého Rudolce nás na železničním přejezdu v Kamenici nad Lipou překvapila místní raritka. Zvláštní futuristický vagonek čistého funkcionalistického stylu – Motorový vůz 805.9 provozuje Jindřichohradecká úzkokolejka, před 14 lety Jindřichohradecké místní dráhy zakoupily čtyři kusy.

Po více jak hodině cesty dorážíme do Českého Rudolce. Major in memoriam Bohumil Vávrů patří k trojici našich vojáků, kteří tragicky zahynuli při leteckém neštěstí u Stipanjiče (Bosna a Hercegovina) v roce 1998, Bohumilu Vávrů bylo 45 let. Od ledna 1994 byl zařazen u 6. základny dopravního letectva jako starší palubní technik. Od té doby absolvoval tři mise, přičemž ta poslední se mu stala osudnou. Před pár dny, 25. října tomu bylo dvacet jedna let od této nešťastné události. Bohumil Vávrů je pochovaný v Českém Rudolci, na malém hřbitově na kopci za vesnicí s nízkou hřbitovní zdí a krásným výhledem do okolí na všechny světové strany. Krásné, mystické místo pro zastavení a odpočinek, nakonec i pro ten věčný.

Foto: U hrobu majora in memoriam Bohumila Vávrů | Pavel Křižka

Psali jsme:Nájezd na Brasprats: Odvážná "kulišárna" německých druhoválečných výsadkářů

Z Českého Rudolce není daleko do Dačic, přesně do těch Dačic, kde vznikla kostka cukru a kde je na náměstí malé soukromé muzeum letectví. Co je pro výpravu ale nejdůležitější, leží zde na místním hřbitově hrob podporučíka in memoriam Václava Martínka, který tragicky zahynul v roce 1994 při dopravní nehodě u chorvatské obce Udbina ve věku 42 let. Václav Martínek od roku 1993 sloužil v misi UNPROFOR jako starší řidič na území bývalé Jugoslávie, byla to jeho první mise. Posmrtně byl povýšen do hodnosti podporučíka.

Foto: U hrobu podporučíka in memoriam Václava Martínka | Pavel Křižka

Přejíždíme do kraje Vysočina na Jihlavsko do Stonařova, vesnice kde uctíme památku četaře Petra Hose, který přišel o život v 25 letech při dopravní nehodě v místě Široka Kula v nynějším Chorvatsku, o rok později po Václavu Martínkovi, tzn. v roce 1995 v Buniči (Chorvatsko). Od roku 1994 působil ve své první misi (UNPROFOR na území bývalé Jugoslávie) jako starší řidič. V loňském roce jsme přijeli k jeho hrobu až po setmění a byli nuceni hrob hledat při baterkách, letos jsme přijeli v pravé poledne a rozprostřel se nám od Petrova hrobu výhled na celý Stonařov.

Foto: U hrobu četaře Petra Hose | Pavel Křižka

Moravou projíždíme směr Měnín se zastávkou v Brně na ústředním hřbitově, v Komunitním centru pro válečné veterány, pak do Hodonína a dnešní trasu zakončíme ve Vlkoši u hrobu generála Sergěje Jana Ingra, jako jednoho ze zakladatelů protinacistické organizace Obrana národa.

Ale nepředbíhejme. Při cestě po dálnici na Brno mraky těžknou, kazí se počasí, občas poprchává. To je nemilé, ale plně to vyvažuje skutečnost, že nás lidé, kteří nás sledují, potkávají, a to buď úplně náhodně s velkým překvapením, nebo úmyslně podle instrukcí, které aktualizujeme na facebooku. Je to skvěle fungující podpora pro obě strany … co je proti tomu nepřízeň počasí J

V Brně v Komunitním centru pro válečné veterány se prostě musíme zastavit, pozdravit staré známé, je zde také umístěna jedna ze Vzpomínkových laviček válečných veteránů.  Do tohoto centra také dáváme posvěcený věneček, vlaječku a svíčku a na plot před budovou centra připevňujeme vlčí mák, přidáváme ho k ostatním, ať je v pondělí 11. 11. rozkvetlý co nejvíc.

Foto: V Brně v Komunitním centru pro válečné veterány se prostě musíme zastavit | Pavel Křižka

V Brně nás čeká ještě jedna důležitá zastávka, tato není tak veselá. Je to zastavení na brněnském Ústředním hřbitově u místa posledního odpočinku podporučíka in memoriam Pavla Mauera. Pavel Mauer byl v březnu 2003 vyslán do mise Enduring Freedom v Kuvajtu, kde působil jako velitel stanice 1. skupiny speciálního určení 3. odřadu speciálního určení. Ještě toho roku utrpěl při dopravní nehodě u osady Al Ad Kharba v Iráku těžká zranění, kterým po převozu do České republiky v Ústřední vojenské nemocnici v Praze podlehl ve věku 25 let. Posmrtně byl povýšen do hodnosti podporučíka a vyznamenán Záslužným křížem MO ČR I. stupně.

Foto: U hrobu podporučíka in memoriam Pavla Mauera | Pavel Křižka

Z Brna se výprava vydala ještě více na jih a to do Měnína navštívit hrob podporučíka in memoriam Luďka Severy, který v Kosovu působil jako nabíječ družstva granátometů 1. mechanizované roty 1. česko-slovenského praporu KFOR. Luděk Severa tragicky zahynul v roce 2002 ve věku 25 let při dopravní nehodě obrněného transportéru OT-64 u obce Šajkovac. Posmrtně byl povýšen do hodnosti podporučíka a vyznamenán Záslužným křížem Ministerstva obrany ČR III. stupně.

Foto: Z Brna se výprava vydala ještě více na jih a to do Měnína navštívit hrob podporučíka in memoriam Luďka Severy | Pavel Křižka

„V Hodoníně za vojáčka mňa brali …“. Ano, dorazili jsme na Slovácko téměř až ke slovenské hranici do Hodonína. Krásnou monumentální gotickou branou procházíme na hřbitov ke hrobu podporučíka in memoriam Luďka Zemana. V květnu 1995 odjel jako starší řidič 2. mechanizovaného družstva 3. mechanizované čety 1. mechanizované roty 2. praporu mírových sil OSN do mise UNCRO. Téhož roku zemřel u chorvatské obce Ličky Oska na následky zranění utrpěného po výbuchu minometného granátu na pozorovacím stanovišti T - 23 „Repetitor“. Bylo mu 37 let. Posmrtně byl povýšen do hodnosti podporučíka a vyznamenán medailí „Za hrdinství“.

Foto: U hrobu podporučíka in memoriam Luďka Zemana | Pavel Křižka

Je podvečer, už se setmělo. Závěrem celého náročného dne je poslední dnešní zastávka ve Vlkoši u Kyjova. Na místním hřbitově jsou uloženy ostatky generála Sergěje Jana Ingra. Je třeba uzavřít kruh a uctít památku také tohoto zakladatele Organizace Obrany národa. U desek generálů Bílého a Vojcechovského jsme položili věneček už na počátku cesty v Praze.

Foto: Závěrem celého náročného dne je poslední dnešní zastávka ve Vlkoši u Kyjova. Na místním hřbitově jsou uloženy ostatky generála Sergěje Jana Ingra. | Pavel Křižka