V létě 2024 se ukrajinské jednotky překvapivě přesunuly přes hranice a zahájily ofenzivu do ruské Kurské oblasti. Po devíti měsících bojů však byly zcela vytlačeny. Zůstává otázka: měl tento útok smysl, nebo šlo o zbytečné plýtvání silami, které mohly chybět jinde?

Foto: Ukrajinští vojáci v Kurské oblasti na konci léta 2024 | cepa.org

Psali jsme:Je kritika vývozu samohybných děl DITA do Ázerbájdžánu oprávněná?

Ukrajina zahájila ofenzivu v Kurské oblasti 6. srpna loňského roku s cílem odvést pozornost ruské armády od východní fronty, narušit její týlovou logistiku a získat území, které by mohlo posloužit jako vyjednávací karta při případných mírových jednáních. V prvních dnech operace zaznamenala významný úspěch – obsadila více než 1 200 kilometrů čtverečních a přes 90 osad, včetně města Sudža. Poprvé od druhé světové války se ukrajinské jednotky dostaly hluboko na ruské území.

Zpočátku překvapené ruské velení reagovalo pomalu, ale už na podzim začalo do oblasti přesouvat početné posily. Do bojů byli podle dostupných zpráv nasazeni i severokorejští vojáci. Ruský protiútok sílil a od listopadu 2024 se situace začala obracet. Ukrajina, oslabená jak počtem jednotek, tak logisticky, ztrácela kontrolu nad oblastí a byla postupně vytlačována. V březnu 2025 Rusko oficiálně oznámilo, že znovu ovládlo celé území Kurské oblasti. Ukrajinské velení sice tvrdilo, že stále drží některé pozice, ale z dostupných informací je zřejmé, že operace byla fakticky ukončena.

Z vojenského hlediska je hlavní otázkou, zda tato ofenziva přinesla kýžený výsledek. Cílem bylo oslabit ruský tlak na východní frontě – především u Kupjansku a Lymanu – avšak výsledky tomu neodpovídaly. V době, kdy byly ukrajinské jednotky vázány v Kurské oblasti, ruská armáda obsadila přes tisíc kilometrů čtverečních na Donbasu a postupovala u Avdijivky. Kritici ukrajinské strategie tvrdí, že právě přesun sil do Ruska oslabil klíčové obranné úseky a umožnil Rusku získat zpět iniciativu.

Dalším faktorem je ztráta momentu překvapení. Zatímco útok v srpnu vyvolal šok a krátkodobé zmatky v ruském zázemí, dlouhodobě nepřinesl významný narušující efekt. Logistika ruské armády zůstala funkční, žádné významné velitelství ani klíčová infrastruktura nebyly zničeny. Zatímco na mapě působil útok jako odvážný krok, strategicky byl výsledek sporný.

Psali jsme:První vojenská Tatra Phoenix 8×8 třetí generace s palivovou cisternou pro Armádu České republiky

Psali jsme:GPS ztrácí monopol: Vznik trhu s navigací nové generace

Psali jsme:Pplk. Martin Krč: Když hrozba smrti dostane reálné obrysy, člověk přemýšlí jinak

Symbolicky šlo o silný vzkaz – Ukrajina ukázala, že je schopna zasáhnout hluboko do ruského území. Politický efekt však byl omezený. Západní partneři, především USA, opakovaně zdůrazňovali, že nechtějí, aby Ukrajina vedla válku na ruském území. Když ofenziva selhala, proměnila se původní výhoda v nevýhodu: území mohlo sloužit jako vyjednávací karta – ale jen tehdy, pokud by zůstalo v ukrajinských rukou.

Kurská ofenziva se tak stává učebnicovým příkladem vojenské operace, která z taktického hlediska proběhla efektivně, ale z hlediska strategie a udržitelnosti nebyla promyšlena do konce. Vyčerpala cenné rezervy a oslabila obranu na důležitějších úsecích fronty, kde Rusko následně postoupilo.

Zdroj: AP News, Reuters