Ukrajina zkoumá možnost výroby letadel Su-27 a MiG-29
Na Ukrajině se zkoumá možnost „lokalizace“ výroby stíhaček Su-27 a MiG-29. Tyto stroje jsou považovány za kandidáty na výrobu kvůli existenci dvou ukrajinských podniků na opravy letadel, které mají schopnosti opravovat jednotlivé části draků a nahrazovat poškozené prvky.
Letecký výzkumný ústav navrhl vybavit stíhačky vyrobené na Ukrajině leteckými motory, elektronikou a zbraněmi vyráběnými ukrajinským obranným průmyslem. V současnosti však neexistují žádné informace o financování projektu, a není také vyřešena otázka výroby systémů, které na Ukrajině nikdy vyráběny nebyly.
Foto: Su-27 letectva Ukrajiny | fenix / Ministerstvo obrany Ukrajiny / CC BY-NC-ND
Jak uvedl velitel letectva ozbrojených sil Ukrajiny generálporučík Sergej Drozdov, flotila ukrajinského vojenského letectva je výrazně zastaralá, a proto letectvo země již nebude moci za horizontem deseti let plnit žádné bojové mise. Podle Drozdova je nepravděpodobné, že by v nadcházejících letech mohl Kyjev vytvořit vlastní víceúčelový bojový letoun - neexistují zkušenosti ani vývojové a výrobní kapacity.
Suchoj Su-27 je sovětský dvoumotorový stíhací letoun, určený k boji proti vzdušným cílům ve velkých, středních, malých, přízemních výškách a to ve dne i v noci za každého počasí. Vznikl v konstrukční kanceláři Suchoj. Díky svému značnému doletu může sloužit také jako hlídkový a doprovodný letoun.
Byl navržen jako odpověď na americké těžké stíhací letouny čtvrté generace jako Grumman F-14 Tomcat a McDonnell Douglas F-15 Eagle, s dosahem 3 530 kilometrů (1 910 nmi), silnou výzbrojí, sofistikovanou avionikou a vysokou manévrovatelností. Su-27 je určen k vybojování letecké nadvlády a následné varianty jsou schopny provádět téměř všechny vzdušné vojenské operace. Vznikl společně s letounem MiG-29, který byl vytvořen jako protiváha strojům General Dynamics F-16 Fighting Falcon a McDonnell Douglas F/A-18 Hornet.
Mikojan-Gurevič MiG-29 je lehký dvoumotorový, proudový stíhací letoun k vybojování vzdušné nadvlády v prostoru fronty. Byl vyvinut v SSSR konstrukční kanceláří Mikojan v 70. letech 20. století. Měl se doplňovat spolu s větším a těžším letounem Suchoj Su-27, který byl zamýšlen jako protiváha amerického stroje McDonnell Douglas F-15 Eagle, zatímco MiG-29 měl být odpovědí na lehčí typy General Dynamics F-16 Fighting Falcon a McDonnell Douglas F/A-18 Hornet. Do služby v sovětském letectvu vstoupil MiG-29 v roce 1982.
Původně byl navržen k boji proti jakýmkoli nepřátelským letadlům, ale nakonec mnoho MiGů-29 sloužilo jako víceúčelové stíhací letouny schopné provádět řadu různých operací, pro které jsou běžně vyzbrojovány střelami vzduch-země a přesnou municí. MiG-29 vznikl v několika hlavních variantách, včetně víceúčelového MiGu-29M a namořní verzí MiG-29K; nejpokročilejším ze série jsou letouny MiG-35. Pozdější modely jsou často vybaveny vylepšenými motory, skleněným kokpitem, systémem HOTAS, moderními radary, IRST senzory a výrazně zvýšenou kapacitou paliva; Některá letadla byla také vybavena pro tankování paliva za letu.
Po rozpadu Sovětského svazu letouny nadále slouží v řadě bývalých sovětských republikách, ze kterých je ruské letectvo největším provozovatelem. Ruské letectvo chtělo modernizovat stávající letku na verzi MiG-29SMT, ale finanční potíže způsobují omezené dodávky. MiG-29 byl také populární exportní letoun, který se dostal do služby asi u 30 zemí. Největším zahraničním provozovatelem je Indie. V roce 2013 byly MiGy-29 stále ve výrobě u společností Mikojan (od roku 2006 součástí Sjednocené letecké korporace).
Zdroj: then24.com, Wikipedia