Útok Savojské kavalérie v roce 1942: Poslední zuřivý útok jezdectva
Jeden z posledních klasických útoků jezdectva se odehrál dne 24. srpna 1942 u vesnice Izbushenskij na Donu. Šlo o útok italského jízdního pluku “Savoia Cavalleria” proti pozicím sovětského 812. střeleckého pluku (304. střelecká divize). 20. srpna zahájila Rudá armáda na Donu ofenzivu. Italská 2. pěchotní divize “Sforzesca” nebyla schopna tlaku Sovětů čelit a byla nucena po dvou dnech bojů ustoupit. Savojská kavalérie pod velením plukovníka Alessandra, Hraběte Bettoni Cazzago, měla posílit italské síly v oblasti s rozkazem obsadit kótu 213,5. Během večera 23. srpna se Italové utábořili asi kilometr od kóty s tím, že ji ráno příštího dne obsadí. Během noci však dva prapory 812. střeleckého pluku Rudé armády zaujaly pozice na kótě, zakopaly se ve zhruba kilometrovém oblouku proti italskému táboru a čekaly na rozbřesk, aby zaútočily.
Foto: 2. oddíl Savojské kavalérie v Izbushensku | kpt. Silvano Abbà / CC BY-NC-ND
Dne 24. srpna ve 3.30 ráno se italská jízdní hlídka dostala do kontaktu se Sověty, kteří tak přišli o moment překvapení a zahájili palbu na italské pozice po celé šíři své linie. Plukovník Bettoni byl proto nucen uchýlit se k zoufalému řešení a zavelel k jízdnímu útoku proti sovětským zákopům. Italská koňmi tažená artilerie čítající 4 kusy se rychle přemístila na vhodnou pozici a zahájila palbu, do čela italského tábora byly přemístěny kulomety, kryjící útok. Bettoni pak vydal rozkaz 2. eskadroně (asi 100 jezdců) k útoku na levé křídlo sovětských sil.
Pod velením kapitána De Leone se eskadrona vrhla do útoku a s tasenými šavlemi a s granáty v rukou napadla podélně sovětské zákopy. Desátník Lolli, neschopen tasit, protože jeho šavle se zasekla v pochvě, útočil držíc vysoko nad hlavou ruční granát. Trubač Carenzi, který musel zvládat manipulaci s pistolí a trumpetou najednou, nechtěně zastřelil vlastního koně. Italští váleční koně, navzdory intenzivní palbě nepřítele, překonali stovky metrů cedíc krev na každém z nich. Poté, co útočící Italové zvládli dojet zhruba do půli sovětských zákopů, činily ztráty eskadrony zhruba 50 %.
Plukovník Bettoni, který zpozoroval, že sovětští vojáci opouštějí zákopy a snaží se útočit do zad druhé eskadrony, vydal rozkaz 4. eskadroně sesednout a zahájit frontální útok. To umožnilo 2. eskadroně přeskupení za sovětskými liniemi a podniknutí dalšího nájezdu. Po jejím návratu požadoval její velitel obnovení útoku. Ten byl proveden 3. eskadronou vedenou již netrpělivým kapitánem Marchiem, jehož jezdci zaútočili na sovětské pozice frontálně. V 9.30, šest hodin od zahájení útoku, bylo po boji.
Během celého útoku zahynulo 32 Italů včetně velitelů 3. a 4. eskadrony, 52 jich bylo zraněno. Zahynulo také cca 100 koní. Podle italských odhadů bylo na sovětské straně zabito 150 mužů, 300 jich bylo zraněno a 600 zajato (včetně několika Mongolských čet vybavených italskými uniformami ukořistěnými divizi “Sforzesca”). Krátce po akci se na místo dostavili němečtí důstojníci z jednotky umístěné na levém křídle Savojců, kteří celý boj pozorovali z vedlejšího kopce a hraběti Bettonimu následně sdělili: “Plukovníku, ale takhle se to již nedělá.” Za zmínku také stojí, že tehdejší velmi milovaný a oceňovaný italský kůň Albino, který celý útok přežil, během bitvy však přišel o zrak, se dožil až do roku 1960.