Vlastenci, nebo zrádci? Vojáci generála Vlasova ve službách nacistů
„Já, jako věrný syn své vlasti, dobrovolně vstupuji do řad bojovníků ozbrojených sil národů Ruska. Tváří v tvář krajanům přísahám, že pro dobro svého národa budu pod generálským velením generála Vlasova bojovat proti bolševismu do poslední kapky krve. Tento boj vedou všechny svobodymilovné národy ve spojenectví s Německem pod velením Adolfa Hitlera. Přísahám, že budu tomuto svazku věrný. Za splnění této přísahy jsem připraven položit svůj život.“ Toto je text vojenské přísahy, kterou do 28. ledna 1945 pronášeli všichni vojáci, kteří vstoupili do Ruské osvobozenecké armády pod vedením bývalého generálporučíka Rudé armády Andreje Vlasova. Vlasov byl v červnu 1942 zajat německou armádou, načež začal spolupracovat s Němci.
Foto: Generál Vlasov a příslušníci ROA v německých uniformách | Bundesarchiv, Bild 183-N0301-503 / CC-BY-SA 3.0
27. prosince 1942 sepsali Vlasov a generál Baerskij Smolenskou deklaraci, v níž požádali německé velení o zorganizování Ruské osvobozenecké armády (ROA). ROA byla navržena jako vojenská formace složená z dobrovolníků z řad ruských válečných zajatců a měla vizi osvobodit Rusko od sovětských komunistů a vytvořit ruský stát.
Od tohoto okamžiku se vojáci ruské národnosti v rámci německé armády považovali za příslušníky Ruské osvobozenecké armády. Dne 23. listopadu 1944 byla po vzniku Výboru pro osvobození národů Ruska v Praze zformována 1. divize ROA. Vytvořením tohoto výboru Andrej Vlasov a jeho stoupenci zohlednili blížící se porážku Německa, k níž mělo podle jejich propočtů dojít koncem roku 1945.
Jejich cílem bylo vytvořit silnou armádu, která by se stala "třetí silou", jež by vstoupila do nevyhnutelného konfliktu mezi SSSR na jedné straně a Velkou Británií a USA na straně druhé. Později byly vytvořeny další formace. Zpočátku byly Němci využívány k zajištění bezpečnosti a v boji proti partyzánům na okupovaných územích SSSR.
Jako hlavní zdroj financování ROA sloužilo ministerstvo financí Třetí říše. Peníze vydané na vydržování Vlasovovy armády nebyly zahrnuty do rozpočtu Třetí říše a byly vydány ve formě půjčky, která měla být splacena "v rámci možností". Přestože ROA dostávala pomoc z Německa, byla ve skutečnosti právně oddělena od wehrmachtu.
Podle různých odhadů se počet osob v ROA v různých obdobích pohyboval od 120 do 200 tisíc osob. Disponovala všemi druhy vojsk, včetně malého letectva. Dne 9. února 1945 ROA poprvé vstoupila do boje proti 230. pěší divizi Rudé armády. Během prudkého útoku se vojákům pod vedením Vlasova podařilo obsadit Neulewin, Kerstenbruch a jižní část další obce na Odře, východně od Berlína.
Dne 20. března obdržela ROA rozkaz obsadit a k obraně připravit předmostí, aby zajistila nerušený průjezd německých lodí po Odře. Vlasovovým vojákům se však provést úspěšnou ofenzívu nepodařilo a utrpěli vážné ztráty. Němci využívali vojáky ROA k plnění složitých úkolů, z nichž řada ve skutečnosti ani nebyla proveditelná, rozhodně nikoli omezenými prostředky, jež byly k dispozici a proti početní převaze Rudé armády. Na konci bojů byla vyčerpaná a oslabená 1. divize ROA převelena do týlu a odtud se přesunula směrem do Čech.
Vedení ROA uznalo porážku Německa brzy jako nevyhnutelnou a v dubnu 1945 se rozhodlo vystoupit z podřízenosti německému velení a probojovat se na Západ, aby se jednotky vzdaly americkým silám vedeným generálem Pattonem. Rusové si od toho slibovali bezpečí před sovětskou pomstou. V té chvíli se také vojákům 1. divize naskytla příležitost připojit se k národnímu českému povstání. Počátkem května se 1. divize ROA spolu s českými odbojáři a obyvateli města zúčastnila Pražského povstání proti Německu. Díky těžkým zbraním ROA k úspěchu povstání významně přispěla. Němci v Praze kapitulovali ještě před příjezdem Rudé armády. Podle některých pramenů po obsazení Prahy sovětská vojska zabíjela raněné vojáky ROA ponechané v pražských nemocnicích přímo na jejich nemocničních lůžkách. Takto vojáci Rudé armády zabili asi 200 raněných příslušníků ROA. Celkem bylo v oblasti Prahy zastřeleno asi 600 vojáků ROA.
Po skončení bojů v Evropě byly asi dvě třetiny všech příslušníků ROA, kterým se podařilo uprchnout ze SSSR, předány sovětským orgánům. Některým se přesto ještě podařilo vyhnout nucenému návratu do SSSR a zachránili se v západních zemích.
V Sovětském svazu čekaly všechny účastníky ROA přísné tresty v podobě gulagu i trestu smrti. Dne 1. srpna 1946 byl ve věznici Butyrka oběšen generál Vlasov a další generálové – Truchin, Žilenkov, Malyškin, Buňačenko a Malcev.
Vlasovovi příznivci tvrdí, že on a jeho stoupenci byli opravdoví vlastenci a byli zcela věrní své vlasti, ale ne své vládě. Odpůrci Vlasova tvrdí, že on a jeho příznivci byli kolaboranti, které nacisté obratně využívali k propagandě a na špinavou práci.
Zdroj: warhistoryonline