EXCALIBUR
CZUB

Vlčí máky v Česku prodává kdekdo, ale jen málokdo tím naše veterány opravdu podporuje

 06. 11. 2018      kategorie: Události      7 komentářů

Smysl vlčích máků jakožto symbolu válečných veteránů je dvojí, přičemž jedno souvisí od počátku s druhým – dát veřejně najevo vzpomínku na padlé a učinit to připnutím máku do klopy zakoupeného od organizace, která veteránům pomáhá. To bychom ale nesměli být v Česku, kde máky prodávají i organizace, které spíše o veteránech mluví, nově pak podnikatelé, kteří prostě uspokojují poptávku zákazníků…

Tradice vlčích máků se zrodila v USA a Británii roku 1921 – máky začaly prodávat tamní organizace pečující o navrátilce z první světové války (navíc máky vyráběli hendikepovaní veteráni). V roce 2018 je tomu v Británii a USA nejinak, ale Česko (11. listopad je zde významný dnem od roku 2001) řeší dilema…

Po létech nadšené práce nemnohých srdcařů, kteří ve svých bydlištích realizovali pietní akce, propagovali připínání vlčích máků do klopy a trpělivě vysvětlovali tuto tradici všem sousedům, známým a facebookovým přátelům, se tato jejich píle konečně promítla do větší pozornosti médií, veřejnosti, ale i těch, kdo také chtějí vlčí máky prostě prodávat. Do pracně roztlačeného vlaku nyní zkrátka naskakují i černí pasažéři…

Psali jsme: Neprovokujte veterány z Vietnamu, pro pěst nejdou daleko

Vlčí máky se objevují v nabídkách armyshopů, ne vždy je tam však dodala některá z veteránských organizací, nebo - buďme optimisté - jen prodejce zapomněl uvést, komu zisk z prodeje poukáže. Dokonce je nabízí firma zabývající se strojním vyšíváním – některá veteránská neziskovka si je tam objednala, a tak majitele napadlo, že je přeci může prodávat rovnou sám? Při rozhovorech s několika takovými prodejci vyplynulo, že tradici a princip vlčích máků prostě dostatečně neznají.

Pávek nášivka

Sice jejich prodejem dosahují zisku (pokud se tedy nechytli za nos a neslíbili obdarovat některou veteránskou organizaci), jejich primární motiv byl ovšem docela logický a slušný – přeci vyjít vstříc poptávce zákazníků, aby i Franta nebo Karel sehnali svůj vlčí mák a mohli jeho připnutím vzdát hold válečným veteránům.  

Psali jsme: Teroristé zaútočili na tržnici v izraelském Tel Avivu - 4 mrtví, 6 zraněných

Čímž se dostáváme k jádru problému – zda se spokojit s ideovým významem symbolu máku, nebo trvat i na jeho praktické funkci. Paradoxně, někteří „otcové zakladatelé“ této tradice u nás, druhdy pracovníci či dobrovolníci veteránských neziskovek, s povděkem kvitují, že aspoň to první. Řežou tím ale větev, na které sedí - z čeho budou oni nebo jejich kolegové a následovatelé financovat pomoc veteránům, kvůli které sami obětují tolik času a sil?

V USA a Británii, kde si tohle vyjasnili na samém počátku před 97 lety, si občané každoročně kupují vlčí máky, aby tak přispěli do rozpočtu veteránských organizací. Samozřejmě, kdyby přispět nechtěli, můžou si mák vyrobit doma nebo vytáhnout ze šuplíku deset let starý a jeho nošením pouze vzdát pietu, těžko ale říct, jaký by tím vysílali vzkaz... Asi: Vážím si veteránů, ale podporovat je nebudu?

APOWMID-2017-042-Birmingham Poppy Day-101

Je to stejné, jako když si kupujete květ měsíčku lékařského v Den boje proti rakovině, nebo srdíčko Pomozte dětem. Koupíte si je každý rok znovu. A kromě toho, nekoupíte si je od někoho, kdo je zařadil do svého sortimentu proto, abyste je měli kde sehnat. Nebo by vás fakt napadlo připnout si žlutý kvítek koupený někde na tržnici, abyste na veřejnosti budili dojem, že jste právě taky pomohli lidem s rakovinou? Proč byste to, proboha, dělali?!

Dobrá, dobrá, namítnete, že s vlčími máky a Dnem veteránů je to u nás, v roce 2018, přeci jiné. Ano, z mnoha důvodů, které by vydaly na samostatný článek, pochopitelně je. Tím spíše je žádoucí začít společně usilovat o další kvalitativní posun, a to co nejdříve. Je to jako radovat se, že dítěti roste nový zub, ale ignorovat, že roste křivě – čím později nasadíte rovnátka, tím déle náprava potrvá a s nejistým výsledkem.

Pak je tu ovšem ještě druhý problém – v Česku působí více veteránských spolků, které však nemají společné zastřešení v podobě nějaké nadace, jak to známe třeba z již zmíněného projektu Pomozte dětem („Kuře“), který nashromáždí dary a pak je rozdělí neziskovkám, jež potřebným dětem už konkrétně pomáhají.

Takže každá z veteránských neziskovek dělá, co je v jejích silách, prodává svoje máky přes eshop na svém webu, na pár míst vyšle 11. listopadu své dobrovolníky. Pro někoho jsou příjmy z prodeje máků marginální položkou rozpočtu, pro jiného zásadní. Také záleží, zda jde o dobrovolnickou charitu, nebo má organizace i profesionální zaměstnance. Zda poskytuje potřebným veteránům služby, nebo se soustředí jen na propagaci veteránské tematiky. To opět vydá na samostatný článek, zde je podstatné, že lidé, kteří dnes chtějí přispět na veterány, si asi najdou svého favorita a koupí máček od něj. Nebo ne?

prodej máků

Když se vám kamarád pochlubí, že vás už podpořil, přitom od vás vlčí mák fakt nemá… Když vám dobrovolník sdělí do telefonu, že bude prodávat vaše máky, že už to přeci potvrdil, a vy se za něj dovtípíte, že jiné organizaci… To zamrzí. Přesně takový chaos dnes mezi českými občany, kteří chtějí aspoň jednou za rok pomoci veteránům, bohužel panuje. A velkou měrou se o něj od loňska zasloužila organizace Post Bellum - Paměť národa.

V roce 2015 vyslala asi poprvé na pár míst v Praze dobrovolníky nebo brigádníky prodávat vlčí máky. Tehdy také prvně pořádala veřejné oslavy Praha 2, zvala snad všechny veteránské organizace, dostavily se dvě, ale nevěděla o Post Bellum a ono zase o ní. Trklo mě, když z I. P. Pavlova chodili na sousední Náměstí míru lidé s jinými máky, totéž obráceně zažívali ti prodejci máků dole.

Nabídla jsem Post Bellum pro příště spolupráci, přesně v duchu „hlavně ať se popularizuje Den veteránů“. Odepsali sice až za dva roky, ale což, věnovala jsem jim v srpnu 2017 nějaký čas, zkušenosti, kontakty, jistě mluvili i s dalšími lidmi "z branže". A pak to vskutku rozjeli v západním stylu...

og

...Reklamy v tisku, rozhlase a televizi, máky v knihovnách, na benzinkách, prostě všude. Post Bellum je velká zavedená neziskovka, má asi 20 zaměstnanců a stovky spolupracovníků, s rozpočtem přes 27 milionů (2017) měla kapacity konečně masově zpropagovat Den válečných veteránů. A vyplatilo se, prodejem máků loni získala 750 000 Kč (uvádí ve výroční zprávě).

Přesně takový druh kampaně je potřeba, žádná z organizací pomáhajících veteránům či propagující tuto tematiku takové zdroje a kontakty nemá. A v budoucnu snad může mít jen za předpokladu, že veřejnost se začne o veterány zajímat, 11. listopad slavit... tento začarovaný kruh právě dokázalo narušit Post Bellum – zaslouží za to poděkování.

Má to ale háček - Post Bellum získává peníze na projekt nahrávání vzpomínek druhoválečných, potažmo novodových (těch má ale jen 7) veteránů do archivu Paměť národa. Nikoli na pomoc veteránům či jejich blízkým, kteří se potýkají s následky úrazu, rozklížené psychiky, tvrdým přechodem do civilu..

Nevím, jak vám, ale mně osobně je pomoc veteránům bližší, protože s nimi ty příběhy žiju. Ve Spolku VLČÍ MÁKY jsme – mimo mnohé jiné – za uplynulé dva roky restartovali tři veterány bez domova, s rozpočtem 25 000 Kč na jednoho (jistě, k tomu nutno přidat stovky hodin neplacené! práce našeho týmu, nemáme zaměstnance). Takže kdybychom jednou prodali máky za 750 000 korun, změnili bychom život 30 veteránům.

A co vím, tento typ práce odvádí několik dalších organizací, např. veteránské centrum v Brně, Svaz válečných veteránů... Netuším, jak oni, ale když do toho šli naši dobrovolníci (a jsme rádi, že se stále přidávají další), tak tedy s vizí, že si jednou i česká veřejnost bude právě pro tohle kupovat vlčí máky (samozřejmě nejen od nás, ale od těch, kdo veteránům pomáhají, a to nikoli jen s propagací). 

Závěrem si tedy dovolím zadoufat, že až Post Bellum dotočí dost rozhovorů, pomůže (či aspoň nebude bránit) transformaci prodeje máků k naplnění jejich téměř sto let starého principu. A samozřejmě, že ty máky do té doby nezačne prodávat kdejaký horlivec (jak trefně domyslel do absurdna kdosi na Facebooku "obchodní řetězce mezi vánočními ozdobami"), s jakýmsi pardonem, že stačí, aby je lidé nosili. Pro úplnost dodávám, že z tohoto důvodu by je některé instituce měly přestat zadarmo rozdávat. 

PS: Pokud se mnou nesouhlasíte a myslíte, že na oba účely = pieta + příspěvek na pomoc veteránům (za mě nedělitelné) mákové tradice máme rezignovat, ráda se seznámím s Vaší koncepcí jiného financování pomoci veteránům a zařadím Vás do našeho dobrovolnického týmu jako fundraisera.

ARMY24

Komentáře

Apatyka

07. 11. 2018

Ráda bych si koupila, ale přes e-shop nemám jak. Netušíte jestli se některý ze "skutečně pomáhajících" prodejců nebude náhodou pohybovat po Vysočanské, Kobylisích nebo Ládví? Díky A.

Aleš

07. 11. 2018

Hmm, taky jsem objednal.... a fakt pošlou až v pondělí.....

Luke

07. 11. 2018

A kde jej tedy od vas koupim tak abych uctil veterany nosenim i penezi

Přidat komentář

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací