EXCALIBUR
CZUB
CZUB

Stříhání metru a další vojenské tradice spojené se základní vojenskou službou

 22. 06. 2020      kategorie: Vojenská historie      32 komentářů

Tato tradice se v předválečné literatuře neobjevuje, takže se dá předpokládat, že vznikla až po 2. světové válce v souvislosti s čtyřiadvacetiměsíční základní vojenskou službou (VZS) v ČSLA. Mohlo se jednat také o tradici z vězeňství, odkud byla do armády importována. Základem je plátěný krejčovský metr, který má délku 150 cm a každý centimetr zde reprezentuje jeden den do konce vojenské základní služby (cca poslední čtvrtina VZS). Jedná se tedy o jakousi obdobu např. adventního kalendáře nebo známého rčení "Ještě se xkrát vyspíš a budou...".

Vojáky základní služby byl plátěný metr většinou s láskou proměněn v umělecké dílo, na kterém se pracovalo po nocích ve službách a práce podléhala zavedeným rituálům a termínům. Je ovšem nutno podotknout, že zvyklosti byly u každého útvaru různě modifikované, s výjimkou čísla 150, to byl jediný pevný bod, stejný v celé ČSLA. V den, kdy to měl voják za stopadesát se stával supermazákem, suprákem apod. a tato skutečnost skýtala samozřejmě výhody. Obecně ze strany velení nebyl metr ani ostatní znaky "supermazáctví" (zformovaná lodička, zúžené kalhoty uniformy, pásek "pod pupkem" apod.) všeobecně podporován. U některých útvarů byl metr tolerován více u jiných méně a výjimečně byl někde i tvrdě potírán. Metr musel být hotov v termínu 200 dnů do konce VZS, pak byl uložen do krabičky (např. od sirek), která byla vymalována státními znaky, symboly druhů vojska (třeba i západní provenience), nahými dívkami, půllitry piva či byla krabička polepená fotografiemi dívky, ke které měl voják vztah a na kterou se těšil. Krabička byla zapečetěna třemi pečetěmi - 180, 170 a 160 dnů, které se slavnostně v daný den rozpečeťovaly.

Sto padesátý den "po rozkaze" se metr začal stříhat, první dílek měl teoreticky "sežrat" zobák, zob apod. - tedy voják v první čtvrtině VZS. Tento zvyk byl většinou pouze symbolický, zobák dostal dílek a zlikvidoval ho. Supermazák potom vložil svinutý metr do kapsičky na hodinky u kalhot, přičemž dbal na to, aby z pod její klopy decentně vykukoval poslední dílek metru s číslicí "za kolik to má". Metr se stříhal každý den po rozkaze, dílky si mnoho vojáků pečlivě schovávalo a jsou tací, kteří je mají dodnes schované. Pro ilustraci přikládám fotky metru vojáka, který skončil VZS v polovině sedmdesátých let a sloužil u RTZ praporu (prapor radiotechnického zabezpečení). Práce do výroby metru vložená přesně odrážela, jak důležitým okamžikem byl tehdy pro mladého muže odchod do civilu.

Psali jsme: Bitva u Czajankových kasáren - ozbrojený střet našich vojáků s německými okupanty

103101241_3706402749376204_1850310751109977432_n
Foto: Nastříhaný metr s vysvětlujícími popisky | rodinný archiv autora 


Stříhání metru bylo součástí vojenské subkultury, která by se dala nazvat "Za kolik". Samozřejmě ve smyslu kolik mi zbývá do civilu. Byla to v naprosté většině záležitost vojáků základní služby, méně absolventů VKVŠ (vojenské katedry vysoké školy), kterým základní služba trvala jeden rok. Stříhání metru bylo také součástí života vojáků z povolání nebo v činné službě (furťáci), jejichž cíl byl odsloužit si převzatý závazek a odejít do civilu. Jednalo se o mladé praporčíky a důstojníky do cca třiceti let.

103675146_3706403036042842_8142092720273305359_n
Foto: Nastříhaný metr s vysvětlujícími popisky | rodinný archiv autora 

Psali jsme: KVH 276th Sqdn. - srdcaři z RAF


Subkultura se prolínala do jazyka vojáků. Například na příkaz "Přijď tam ve tři!" zněla odpověď "Za kolik to mám?" ve smyslu "Kašlu ti na to".  Částo ještě následovalo oslovení "Ty zobe" ve smyslu "blbe". Váha takového oslovení byla značná a pokud se týkala mazáka nebo supermazáka docházelo občas i ke rvačkám. Při setkání neznámých vojáků byla častá otázka "Číslo?".

V období, kdy byl ve výcvikovém roce jeden nástupní termín (tzn. dvakrát za 24 měsíců), tak rozdělení VZS bylo na bažanty nebo zobáky, zoby a mázáky, mázy. V sedmdesátých letech došlo ke změně a byly dva nástupní termíny (tzn. 4 za dvacet čtyři měsíců) a VZS se rozdělovali na bažanty, zobáky..., starší rajonisty, mazáky a supermazáky, (v jazyce vojáků měla každá skupina své hovorové označení, které nebylo v útvarech zdaleka jednotné).

Další oblastí bylo samozřejmě oblečení, kdy některé úpravy nebo styly nošení byly povoleny jen pro příslušnou skupinu vojáků - například zformovaná lodička, zužování kalhot, gumičky do kanad, opasek nikoliv v pase ale velmi nízko na bocích, upravované rozlišovací odznaky druhů vojsk - např. ohnutá hlaveň tanku apod. Některé úpravy oblečení vyžadovaly spolupráci se staršinou, který se obecně rekrutoval z těch starších. Zajímavý zvyk se objevil na začátku osmdesátek, kdy po propuštění cestou na nádraží (cestu domu měli propuštěnci placenou vojenskou správou) se vyhazovaly vojenské boty tak, aby se zamotaly na elektrická vedení - což samozřejmě iritovalo místní správu a často vznikaly třenice, kdo bude platit odstranění.

metr_TIT
Foto: Supermazák potom vložil svinutý metr do kapsičky na hodinky u kalhot, přičemž dbal na to, aby z pod její klopy decentně vykukoval poslední dílek metru s číslicí "za kolik to má". | rodinný archiv autora 

Samostatnou kapitolu pak tvořily upomínkové předměty. K subkultuře "Za kolik" patřily i tzv. bankovky nebo tabla. Vydávaly se ke kulatým číslům takže byly pětistovky, třístovky, stovky (ta bývala poslední). Vydání bankovky/tabla ovšem vyžadovalo aktivního vojáka, který musel disponovat určitým výtvarný nadáním, takže nebyly tak rozšířené jako metr. Vyráběly se tak, že se nakreslil tématický obraz na formát A3- A2 (obvykle nahé ženy kombinované s pivními půllitry, deckami a situacemi charakterizujícími druh zbraně a zúčastněné jedince) s karikaturami nebo dolepenými fotkami osob. Ten se vyfotil a udělaly se pohlednice pro zúčastněné. Po dosažení "čísla" se bankovka směla zasílat (ze zřejmých důvodů v obálce) rodině, kamarádům, děvčatům. Co se tvorby bankovek či tabla týče, často šlo o nádherná umělecká díla.

 Autor: VKZB

CENOVÉ BOMBY (570)

Komentáře

filip

27. 06. 2020

vojín szmatana já sloužil rok
73-75 druhý prapor čtvrtá rota taky kulomet.vu 4425

Franta

27. 06. 2020

Tyto ,,tradice,, ukazuji nekolik veci :

1. CSLA nebyla armada ceske zeme
2. Vojaci CSLA byli zblbly komunistickým režimem a sveho nepřitele videli vsude jinde než byl - hlavni protivnik vojaka CSLA byl jiny vojak CSLA
3. Armada CSLA byla bezzuba bezbranna ciste sikanozni vezenska instituce s jediným efektem - učení poslušnosti a bezcharakternosti obyvatel

Metr

24. 06. 2020

Sloužil jsem v letech 70 až 72. Půl roku ve škole v Popradě na VSSŠ/1 jako mechanik radioreléových spojů. Pak u spoj. pluku v Berouně. Samá buzerace a samé stráže každý druhý den. Každých 14 dní cvičení venku. Byli jsme zobáci a každý večer jsme mazákům museli říkat básničku Už nám to sluníčko zapadá za Berounskou horu, jeden den je v pr....li, chvála pánu bohu. Vy páni mazáci máte to za pár, my zobáci to máme za pytel kalendáříčků. Mazáci nosili vzadu záložky, což my jsme nesměli, jenom sukýnky, mazáci se poznali podle toho, že měli v opasku vedle přezky vetknutý kovový konec metru. Každý den dávali v kanceláři velitele do šuplíku ustřižené kousky metru, což ho přivádělo k nepříčetnosti. První bankovku jsme měli ještě v Popradě, byla to šestistovka. Metr jsme dělali tak, že se nejdříve vyvařil, barva se oškrabala a pak se malovali čísilka. Posledních deset bylo pozlacených a na druhé straně byl nápis Zlatý civil. Vojna byla pakárna a dva rokz bylo moc. Stačil by jen rok.
Zdraví vojín Vladimír Pikner VÚ 1732 Beroun.

Hořák

24. 06. 2020

Rádi na to vzpomínáme s klukama v hospodě, jsme sice + - rukovali stejně, ale byla sranda, a přitom každý byl jinde. Podělit se se zážitky někdy trvá celé sezení v hospodě:-) Rok na to vojna skončila úplně. (98/99) ještě bych zmínil "elpo" či jak se tomu říkalo...prostě stará gumácká čepice s plastovým kšiltem...a na ní se každý kdo sehnal vyřádil:-) některé byly fakt díla.

KaZ

24. 06. 2020

Lžíci se říkalo bagr a taky musela pak mit ten "správný" tvar , tak trochu zohýbaná :wink:

Jergon

24. 06. 2020

Já už byl jen na rok (1993), to už se rukovalo každý kvartál a byly tam současně čtyři turnusy - ptáci, jogurti, trabanti a staří. Mí staří/mí mladí, byli ti, kdo byli dva turnusy nahoru či dolů ode mě. Když přišli noví ptáci a absolvovali přijímač, přišlo pro dosud nejmladší turnus "plácání", čili povýšení mezi mazáky - mladí obstarali pivo a kuřata, večer po večerce dostali od mazáků páskem na holou, pak to všichni společně sežrali a vypili a od té doby nemuseli noví "plácnutí" dělat rajóny ani nikomu nosit jídlo a pití. Metr jsme nestříhali, já jsem si od začátku vojny škrtal na kapesním kalendáříku, ale to byla spíš moje osobní záležitost. Botz jsme při odchodu házeli, ane nadráty, ale na strom u kasáren. Bankovku jsme měli, ale samozřejmě jen 100, vyšší číslo by nemělo smysl - a takový hektar jako 500 jsme nikdy ani neměli...:-D

pesak

23. 06. 2020

Zasraný dva roky 80-82 Chodova Planá hnus,fuj ,probolševizmus

bobo

23. 06. 2020

Taky jsem stříhal metr a když to bylo za 49, tak se k tomu škrtala sportka

Pepa

23. 06. 2020

fuj mně je špatně když si na to vzpomenu. A to jsem ještě měl to štěstí že jsem byl tam kde bylo důležitější aby něco fungovalo než to aby všichni nastoupili předpisově na place. Svět plný idiotů. A nejhorší bylo co to dělalo s lidma. Všichni ve stejným srabu, měli by držet pohromadě proti společnému nepříteli ale to né. To si dělali svinstva navzájem jen proto že někdo je pár měsíců napřed. Každej blbeček si myslel kdovíjak rebeluje proti systému když si založí pádlo, přepáskuje kanady a naformuje čepici. Prdlačky! Byl přesně tam kde ho chtěli mít! Zapadnout, zařadit se do škatulky.

Ulomek 250

23. 06. 2020

slouzil sem u PS velitelska ceta cheb 86~88 rad vspominam na ty casy a na kamose byla sranda a smutek take kluci z pakarny ozvetese 0044 7832407795

MIL73

23. 06. 2020

Tak já jsem sloužil v roce 1955-1957 ještě za Čepičky (min obrany) a rozdělení bylo, první ročník
Bažant a druhý ročník Mazák,jiné pojmenování neznám.Ale metr jsme již stříhali také.Tenkrát se zubní pasta prodávala v plastových tubách u kterých se odstřihl spodek a vyrobila kapsička na metr s mezerou na popotahování.Sloužil jsem jako radiomechanik-radista u PVOS.Ach jo ,kde ty časy jsou?

Otto

23. 06. 2020

Hoši,sloužil jsem 1966 - 68.u Bachmačů,pokud Vám to něco říká.Metr jsem nestříhal,neb jsem ho neměl.Vojna byla ztráta času,ale jednu věc to mělo dobrou.Naučila všechny tahat v partě a to dnes děsně chybí.S námi nehnul nikdo.Prostě jsme se zasekli,všichni,a mohli řvát jak chtěli,marně.Vždy to skončilo naší výhrou.No,ale to již není pravda.Moji spoluvojáci pomalu přejíždějí na druhý břeh,naše řady řídnou,sranda pomalu končí.Hold jak se říká poslední zhasne.

Pitris

23. 06. 2020

Svůj metr, kde je každý týden ručně vystřihán a barvami Unicol vymalován jiným obrázkem, jsem po večerech dělal pěkně dlouho - takže mi nakonec byl olíto ho rozstříhat. Mám ho ještě doma schovaný, už 34 let. Stejně jako bankovky 300, 200 a 100 a taky "Průkaz záložáka", kde se škrtala čísla na tendejším tiketu sportky - bylo jich 49 :-) Sbírá to někdo ? Existuje nějaké muzeum ? Škoda aby to moje dcery vyhodily, až natáhnu brka...

Veteran

23. 06. 2020

RTZ byla rota týlového zabezpečení (1980 - 82 jsem tam byl jako "výkonňák"), a kasička u kalhot vzor 60, tedy jehličkových maskáčů, byla na tzv. dozimetr, ten sloužil na zjištění míry radioaktivního ozáření. Tož tak.

Mirek

23. 06. 2020

Přesně tak RTZ-rota týlového zabezpečení. ROT-rota oprav techniky.

Martin

23. 06. 2020

Já jsem byl na PŠM (stálý stav)ve Zvolenu -- Radisti a pípáci. Povídání by bylo moc, ale jednu věc jsem tu nezaregistroval.
Mapa ČSSR a zamalovávali jsme okresy. Nejen, že to odpočítavalo dny, ale také upevňovalo zeměpis.:blush:

Miroslav Eliáš

23. 06. 2020

S metrem jsme to neměli jednoduché.2roky jsme měli odsloužené 2 srpna,vojnu nám o 2 měsíce prodloužili a do toho přišel srpen 1968.

Monarchista

22. 06. 2020

RTZ- rota těžkých zbraní od roku 1950- rota týlového zabezpečení. Zde byli v evidenci lékaři ( aspiranti), řidiči, plukovní písař a daklší sebranka jako například knihovník¨

Vzpomínky starých žoldneřu, ten kdo nebyl na vojně by měl raději mlčet nebo sem nechodit. Na PŠM mám hroizné vzpomínky již jako důstojník. Spojovaví prapor přijede v neděli věčer z cvičení a v pondělí od 0800 do 12 oo hod. PŠM. Sami politruci nadávali, ale každý se bál to zrušit.
I na vojenské škole jsme si dělali "metry" naší velitelé nadávali ( aby se neřeklo), ale nikdo nám je nesebral. Vyrostli jsme. Dnes snad na škole není ani tělocvik.

nemam

22. 06. 2020

Jirka 26-radisti byli oficiálně spojovací rota,zkráceně se říkalo spojrota,slangově dráťáci.

baks4c

22. 06. 2020

RTZ bylo taky Radiotechnické zabezpečení

nemam

22. 06. 2020

Můj příspěvek k tématu nemám až tak z pohledu výtvarnýho,metr jsem měl obdobný jako každý jiný.Přispěvatel KaZ píše o písni Už len 22 dní-to jsme si zažádali do redakce vysílání taky zahrát,jak to kdo zařizoval už nepamatuju,ale hlavní je,že nám to zamítli,pochopitelně režimu se nechtělo hrát vojákům takovej název písně coby jasnou symbolikou na těšěni se s ukončením vojenský služby.Dál-přispěvatell Karambol má zcela pravdu-RTZ byla rota týlového zabezpečeni.A na závěr-u nás (tankáni Vyškov) jsme po poslední večeři vstali společně od stolu v jídelně a za velkýho řevu jsme naházeli všechny příbory do koutu jídelny a odešli pryč.Samozřejmě ty povinný plátěný sáčky a celej příbor jsme už ke konci vojny dávno nenosili-neměli,byla pouze lžíce.

Jirka_26

22. 06. 2020

Karambol:
RTZ byla rota týlového zabezpečený. Jak se oficiálně nazývali radisti si fakt nevzpomenu, pro nás to byla velitelská četa a radisti... :-)

Jirka_26

22. 06. 2020

Narukoval se mnou nějaký Juraj Augustin, Slovák - kněz. Bylo mu 26 let a sloužil jako farář v Leopoldově. Když jsme se tak někdy jako zobáci začali bavit o metru atd., tak položil zajímavou otázku - také bys stříhal metr, kdybys to měl 150 dní do konce života? Uměl velmi dobře argumentovat a nešel na ničem nachytat... Nebyl jsem stádní a malování metru mě nebralo a nic jsem v tom neviděl, protože jsem věděl, že se do civilu dostanu tak, jako tak. Nakonec jsem šel ze zdravotních důvodů do civilu dřív, než se začal metr trhat... :-)

Indigo

22. 06. 2020

Tak nebudete tomu věřiti, ale my se scházíme každý rok na den PS na místě činu...Sloužil jsem na čáře 1983 -85 a nikdy na to nezapomenu! Je to přátelství na celý život...

Jiří

22. 06. 2020

Mrkněte na tohle:

http://hradec.org/vcs.html

Sluke

22. 06. 2020

No a pak ještě těsně před civilem krabka cigaret, dvacet . každý den jedna.
Ta poslední chutnala :stuck_out_tongue_winking_eye:

KaZ

22. 06. 2020

take se v radiu pisnička na přání v určitých dneh hrálo
jeho bílá Jawa 250 a
už len 22 dní

sláva

22. 06. 2020

sloužil taky jako kalendář,dny podle barvy.Mám ho taky schovaný 45let.Kapsička byla na náboj.

Jura

22. 06. 2020

A Gumy to maji za pytel trhacích kalendářů. Ještě mám doma modrou teplákovku pomalovanou dle aktuálního vojenského trendu dané doby. Pak něco málo z další činné služby, ale to už zase jinde jsme.

bombero

22. 06. 2020

Bunda- nevím, já sloužil v 80 a bylo to rozdělený po 1/4 roce- zobák,půlka,mazák a suprák

Bunda

22. 06. 2020

S tím označením ,,supermazák" bych nesouhlasil.Také jsem sloužil u RTZ v polovině sedmdesátých let a název supermazák se používal pouze u vojáků kteří z důvodu předání pracovních povinností mazákům(tedy voj.druhým rokem)měli vojnu prodlouženou o dva měsíce a tak ve skutečnosti sloužili už třetím rokem a proto tedy SUPERMAZÁCI!!!

Karambol

22. 06. 2020

jo. všechno sedí. ale myslím, že rota RTZ praporu byla rotou týlového zabezpečení praporu.

Přidat komentář

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací