EXCALIBUR
CZUB
CZUB

Vojín Henry Johnson: Skutečný "One Man Army"

 23. 06. 2020      kategorie: Vojenská historie      2 komentáře

Nesmírnou odvahu projevil tento americký černošský voják během závěrečných bojů 1. světové války, když během jediného boje o most v podstatě sám odrazil německý útok, během kterého usmrtil 6 nepřátelských vojáků a dalších 32 Němců zranil. Pojďme si o tomto tak trochu zapomenutém hrdinovi říci více.

Johnson se narodil ve Winston-Salemu v Severní Karolíně 15. července 1892. V mládí se přestěhoval do Albany, stát New York, kde pracoval jako portýr. Do armády se přihlásil 5. června 1917 a byl zařazen do čistě černošského 15. pěšího pluku, který byl později přesídlen do Harlemu a přejmenován na 369. pěší pluk. Po příjezdu do Francie byl 369. pluk přiřazen k 185. Pěší brigádě, avšak nebyl poslán do bojové linie a zůstal v zázemí, kde plnil technické úkoly. 185. Brigáda byla 5. ledna 1918 přidělena k 93. pěší divizi. I když chtěl generál John Pershing mít americkou armádu autonomní na francouzském velení, byl nucen "zapůjčit" černošský pluk francouzské 161. divizi, neboť bělošští američtí vojáci tehdy odmítali bojovat po boku černochů. Johnson dorazil do Francie přesně na Nový rok 1918.

Henry_Johnson
Foto: Henry Johnson se svým vyznamenáním - Válečným křížem se zlatou palmou | Wikimedia Commons

Psali jsme: 70 let od Velkého útěku

Rasové tendence ve Francii však nebyly skoro žádné, neboť na francouzské půdě bojovaly stovky tisíc koloniálních afrických vojáků a senegalští střelci měli ve francouzské armádě tradici, naopak Francouzi byli za poskytnuté posily vděční. Francouzská armáda určila operační sektor 369. pluku na okraji Argonského lesa v oblasti Champagne. Vojáci byli dovybaveni francouzskými ocelovými přilbami Adrian a francouzskými puškami. A právě tehdy se 14. května 1918 odehrál náš příběh.

Henry Johnson měl spolu se svým spolubojovníkem Needhamem Robertsem z Trentonu (New Jersey) zrovna hlídku poblíž mostu. Dostali poslední část hlídky od půlnoci do rána. Když s jim služba blížila ke konci, zaslechl najednou Johnson divné zvuky a snažil se rychle probrat Robertse, který podřimoval. Ten však odmítal vstát a ujišťoval ho, že zvuky pocházely od dvou mladých francouzských vojáků, kteří kolem nich před chvílí prošli. Roberts se ale i přes to rozhodl připravit na boj. Před sebe si naskládal granáty a munici, aby měl vše v případě potřeby hned po ruce.

Šustění pokračovalo a přidaly se k nim i zvuky stříhání. Roberts usoudil, že se může jednat o německé ženisty odstraňující ostnatý drát. Zkoušel Robertse znovu probudit. Ten, když uslyšel stříhání, zpozorněl a také se připravil k boji. Oba vojáci se brzy všimli odlesků bajonetů v měsíčním světle, jak se němečtí vojáci připravovali na útok. Johnson nařídil Robertsovi, aby doběhl pro pomoc, ale chvíli poté, co Needham vyběhl ze své pozice, se rozzuřil boj a on se místo útěku pro pomoc rozhodl vrátit k Johnsonovi a pomoci mu v obraně. Než však stačil doběhnout zpět k Johnsonovi, nedaleko něj vybuchl německý granát a ošklivě ho zranil v oblasti paže a boku. I přes svá zranění se však dokázal vrátit a i když nemohl střílet, alespoň podával Johnsonovi granáty, které následně dopadaly na překvapené Němce. Když Johnson všechny vyházel, začal střílet ze své pušky, brzy však omylem do pušky nabil americký náboj odlišné ráže a puška se zasekla. Němci se blížili, a tak Johnsonovi nezbývalo nic jiného, než pušku využít jako kopí a kyj zároveň. Tímto způsobem boje však  brzy zlomil pažbu, a tak začal bojovat jen s nožem.

Psali jsme: Mariňák, který bojoval proti Japoncům i Korejcům. Do Vietnamu ho už nepustili, tak si vzal život.

Během bitevní vřavy si Johnson všiml, že se dva Němci snaží odtáhnout zraněného Robertse do zajetí, přiskočil a oba nepřátelské vojáky zabil. Johnson pak dál pokračoval v boji muže proti muži a to až do té doby, než přišly posily a Němci se nezačali stahovat.

Další den si francouzští a američtí důstojníci přišli prohlédnout místo hrdinného boje za světla. Na místě po bitvě zůstalo ležet 6 německých těl a odhaduje se, že Johnson dalších 32 Němců zranil. Příběh Henryho Johnsona se spojeneckými zákopy šířil jako blesk a Francouzi mu začali přezdívat "La Mort Noire", tedy Černá Smrt. Henry Johnson byl povýšen do hodnosti seržanta a byl dekorován francouzským Válečným křížem se zlatou palmou. Jeho spolubojovník Roberts také obdržel Válečný kříž, avšak bez palmy. Jednalo se o první dva Američany, kteří toto francouzské vyznamenání dostali. Na počest nesmírné odvahy byl zároveň most, u kterého oba američtí vojáci bojovali, po Johnsonovi pojmenován.

Johnson v boji utržil vážná zranění, kdy byl celkem během jediného boje 21x zraněn z toho se jednalo o 5 střelných zranění. Další řezná a bodná zranění měl po celém těle, i na hlavě. Johnson se ze všech těchto zranění zotavil a následně byl poslán do Ameriky, již jako hrdina.

WWI_Soldier_Pvt._Henry_Johnson_receives_Medal_of_Honor_150602-D-BN624-276Foto: V roce 2015 Johnson obdržel od prezidenta Barracka Obamy posmrtně nejvyšší americké vyznamenání, Medaili Cti (Medal of Honor). Tu přebral Sgt. Maj. Louis Wilson z Národní gardy New Yorku | Lisa Ferdinando, Wikimedia Commons

Doma to však Johnson neměl snadné. Zprávy o hrdinném Američanovi byly mezi lidmi populární většinou jen do té doby, než zjistili, že se jedná o černocha. Přestože se stal populární, bylo mu stále připomínáno, že je občanem druhé kategorie. Když byla v roce 1919 vojenská přehlídka, Johnson jel jako hrdina v čele v autě s otevřenou střechou, ostatní černošští vojáci však šli jako poslední a s velkým odstupem od ostatních.

Jeho poválečný osud, stejně jako většiny černošských bojovníků, není moc známý, avšak víme, že Johnson dostával poměrně slušné peníze během jeho vystoupení. Například v Saint Louis obdržel 100 dolarů za minutu řečnění, což je v přepočtu na dnešní peníze cca 1000 dolarů (cca 24000Kč).

Johnson zemřel 1. července 1929 na infarkt myokardu. Plného uznání se mu dostalo až po mnoha letech. V roce 1996 mu bylo uděleno Purpurové srdce za zranění, které v boji utrpěl. Až do roku 2002 se také pořádně nevědělo, kde byl Johnson vlastně pohřben. Právě v tomto roce se badatelům podařilo zjistit, že jeho ostatky leží na Arlingtonském hřbitově hrdinů se všemi vojenskými poctami. Jelikož se jednalo o černocha, i když hrdinu, nikdo z tehdejších redaktorů neměl o slavnostní pohřeb  zájem, a tak to nebylo ani v novinách. Spolu s potvrzením místa posledního odpočinku získal Johnson také posmrtně Kříž za vynikající službu a v roce 2015 obdržel od prezidenta Obamy posmrtně nejvyšší americké vyznamenání, Medaili Cti (Medal of Honor).

I když byl Johnsonův výkon úctyhodný, sám o tom mluvil jen velmi skromně, podle jeho slov jen "bojoval o svůj život, i zajíc by udělal to samé." 

CENOVÉ BOMBY (570)

Komentáře

Stojan

23. 06. 2020

Ferdo, ty za to nemůžeš.

liberal shark

23. 06. 2020

Byl to správný portýr. Němci prostě nebyli na seznamu :-).

Přidat komentář

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací