EXCALIBUR
CZUB
CZUB

Vzpomínky 21 letého Erwina Bartmanna na těžké boje na Seelowských výšinách

 03. 05. 2020      kategorie: Vojenská historie      16 komentářů

Po celou noc se země třásla těžkým dělostřeleckým bombardováním. Na každé mladé tváři již byly vidět vrásky strachu. "Nedělejte si starosti, bouchá to daleko od nás, aby nám to udělalo nějakou neplechu. Ivani ještě neví, že jsme tady" Ujistil jsem mladíky, kteří byli se mnou v bunkru. "Ale nebouchá to tak daleko, abych se cítil v bezpečí," dostalo se mi odpovědi od jednoho z rekrutů, jehož ramena se chvěla při každém výbuchu. "Je to starý lišák, už se vyzná," řekl rekrutům náborový důstojník. Cítil jsem, jak se mé rty změnily v nedobrovolný úsměv. Bylo divné o sobě slyšet jako o "starém lišákovi" v pouhých 21 letech.  Avšak obavy mladíků jsem chápal. Měl jsem stejné, když jsem poprvé překračoval Dněpr pod vedením Unterscharführera Nowotnika. "Lehnout a trochu se prospětě," řekl jsem až otcovsky.

vysiny_02
Foto: Erwin Bartmann | archiv Erwina Bartmanna

Depresivně šedým úsvitem se šířil signál k palbě sovětských 120mm minometů, které v dalších okamžicích zasypaly naše zákopy. Jeden z granátů bouchl opravdu blízko a já v obličeji ucítil ocelové střepinky. Když jsem se skrčil zpět, uviděl jsem, že na mě rekruti koukají jako na samotného ďábla. Teprve potom jsem ucítil teplé potůčky krve, které mi stékaly po tvářích. Můj strážný anděl byl opět se mnou. Žádná ze střepin mi nevlétla do oka a ty, které se mi zaryly do tváře šly, snadno vyndat.

Psali jsme: Slavná bitva u Saragarhi - 21 Sikhů vzdorovalo šílené přesile 10 tisíců Paštunů

Bundesarchiv_Bild_183-E0406-0022-012,_Sowjetische_Artillerie_vor_Berlin
Foto: Sovětské dělostřelectvo pálí na německé pozice v oblasti Seelowských výšin | Bundesarchiv

Po skončení minometné palby zase zákopy ožily našimi přilbami, když někdo zakřičel a ukazoval k silnici Frankfurt - Mullrose. Na jihu se k nám blížila skupina tanků T-34. Vytáhl jsem dalekohled, zaostřil a málem se mi obrátil žaludek. Na tancích byly přivázány ženy a děti. I z té dálky jsem na nich viděl neuvěřitelný strach a slyšel jejich nářky. "Co budeme dělat?," zakřičel na mě jeden z mých kulometčíků, v jehož chlapecké tváři se zrcadlil strach a zmatená agonie. Jeden z chlapců stres nevydržel a vypálil dávku, čehož se chytli i ostatní. "Zastavte palbu! Rozhodnutí musíme nechat na velitelích," rozkázal jsem a se zaťatými zuby jsem čekal na rozkaz. Po krátké ale vášnivé debatě důstojníci nechali tanky v klidu a já si ani nepředstavoval, co by se s těmi civilisty stalo, kdybychom zahájili palbu. Teď jsme již všichni uvěřili historkám, že rusové svými tanky přejížděly celé zástupy prchajících civilistů z východního Pruska. Ruská letadla mezitím zaútočila kulomety na naše zákopy. Po ujištění, že jsou všichni rekruti schovaní, jsem si oddechl, neboť jsme neměli žádnou ztrátu na životech.

vysiny_01
Foto: Příslušníci Waffen-SS v oblasti Seelowských výšin | Bundesarchiv

Psali jsme: Čeští vojáci pod praporem OSN

Brzy odpoledne jsme uviděli ruský pěchotní sbor, jak se připravuje k útoku. "Neboj se bajonetů, postaráme se, aby se tak blízko nedostali," uklidnil jsem jednoho z mladých kulometčíků, se kterým jsem sdílel zákop. Mezi rekruty byl cítit strach a nervozita. Nakonec se rusové odhodlali k útoku. Ihned jsme je zasypali sprškou z našich kulometů a střely odrážely jeden útok za druhým. Moji dva kulometčíci si vedli skvěle a náš sektor jsme nakonec ubránili. Díky mým zkušenostem z Východní fronty jsme měli jen dva padlé. Jednoho jsme pohřbili na hřbitově v Lichtenbergu, toho druhého nedaleko místa, kde padl.

Další ruský útok už byl drsnější. Rusové našli mezeru v našich liniích, proto četa Untersturmführera Gessnera opustila úkryt v lesíku a vrhla se s kopce dolu před nás, aby zacelili díru v linii. Bohužel, vojáci si vybrali pozici příliš blízko nepříteli a daleko od nás, takže jsme jim nemohli poskytnout účinnou kulometnou podporu. S úmyslem mu pomoci jsem vyzval ostatní k útoku a vyrazil jsem za Gessnerem. Po cca 500 metrech jsme se dostali pod silnou palbu ručních zbraní. Byl jsem vyděšen, jak blízko Rusové jsou a vtom jsem uviděl Gessnera, jediného živého, jak klečí na kolenou s pistolí v ruce a míří si na spánek. Pak jsme uviděl obláček kouře a Gessner se sesunul na stranu. Jeho odvaha ho nezklamala.

Vyrazili jsme zpět k našim liniím, kde jsem nalezl naše rekruty přesně na stejném místě, jako byli před výzvou k útoku. "Kdybyste vyrazili s námi, mohli jsme Untersturmführera Gessnera zachránit," křičel jsem naštvaně na mladíky, ale dostalo se mi jen laviny omluv a výmluv, které měly ospravedlnit jejich nečinnost. Noc proběhla v klidu."

1280px-Gedenkstätte_Seelower_Höhen_Blick_ins_Oderbruch
Foto: Současný pohled od Seelowských výšin přes řeku Odru | Wikimedia Commons

Erwin Bartman se narodil 2. prosince 1923 v pruském Schlochau, dnes Czluchow na severu Polska.  Byl nejmladší ze čtyř bratrů, z nichž dva zemřeli ještě v dětství. Za lepším životem se v roce 1927 přestěhovali do berlínského okresu Friedrichshain. V roce 1941 se dobrovolně přihlásil do 1. Divize Waffen SS "Leibstandarte Adolf Hitler" a bojoval na Východní frontě, kde byl vážně raněn v bitvě u Prochorovky. Po zotavení figuroval jako instruktor kulometčíků Hitlerjugend v Alt Hartmansdorfu, východně od Berlína. Další akce se dočkal v dubnu 1945 na Seelowských výšinách. Erwin později padl do britského zajeti a pobýval v Anglii a ve Skotsku. Propuštěn byl v prosinci roku 1948. Jelikož se nemohl vrátit do sověty okupované části Berlína, zůstal v Edinburghu a pracoval jako pekař. 5. listopadu 1955 získal britské občanství a oženil se se svou skotskou přítelkyní, se kterou vychoval jednoho syna. Zemřel 14. září 2012, tři měsíce před osmdesátými devátými narozeninami.

Kriegerdenkmal-Seelower-Hoehe-k
Foto: Sovětský památník na Seelowských výšinách | Wikimedia Commons

Výše uvedený úryvek jsem přeložil z knihy Erwina Bartmanna "Für Volk und Führer", která se nedočkala českého překladu.

 Autor: Tomáš Svoboda

CENOVÉ BOMBY (1406)

Komentáře

Petr Hertel / ČERT

08. 05. 2020

Ad No name (jen dvě poznámky): Ano, jistě, že vypovězení a vstup do války proti Japonsku ze strany SSSR (po porážce Německa v Evropě) vycházelo již z předchozích jednání s USA a Velkou Británií. Pokud jde o tu řeckou občanskou válku, ta skončila porážkou komunistů až v roce 1949. Jako rozhodující okolnost na pozadí toho celkového vývoje je sledována i tehdy již hluboká roztržka mezi SSSR a Jugoslávií, vzhledem k tomu, že to byl jugoslávský předák Josip Broz Tito, kdo úplně nejbezprostředněji ty komunistické povstalce v Řecku i materiálně podporoval.

Petr C.

07. 05. 2020

​Tady máme jeden případ přejíždění (mrtvých) civilistů tanky, který není JPP, ale je zdokumentován, že se stal. Ani to nebylo moc daleko.
Esesáci se prostě ani v situaci, kdy už bylo nad slunce jasnější, že je celá Třetí říše v hajzlu, kdy se Hitler už týden smažil v pekle, nedokázali přestat chovat jako esesáci.

Místo: Zbraslav
pachatelé: příslušníci SS
Datum: 7.5.1945
​https://www.denik.cz/z_domova/prazske-povstani.html?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

No name

04. 05. 2020

To se pletete, když Stalin napadl Japonské císařství v souladu se slibem daným USA v Jaltě, nejprve pakt o neútočení s japonci vypověděl dle regulí. Takže tolik k dodržování smluv. Kupodivu SSSR se nedá v zahraniční politice té doby považovat za vyvrhele který pošlapává úmluvy jako Hitler. Dokazuje to například mechanizmus poválečného rozdělení Evropy dohodnutý v Jaltě s Churchilem. Řecko bylo dohodnuto za britskou sféru vlivu a Stalin pak pro komunistické revolucionáře tamtéž přes halasnou rétoriku nehnul ani prstem a nechal je brity utopit v krvi.

Monarchista

04. 05. 2020

Tonda
Já Vám věřím, že jste v rodině mohl mít vojáka wehrmachtu, ale v Česku máme dost svých hrdinů na které se zapomíná. Asi jste moje povídání špatně pochopil.

Petr C.

04. 05. 2020

​S těmi civilisty na tancích je to nějaká ptákovina. To byl asi klasický tankový ,,desant", vyděšené obličeje klidně mohl vidět, to určitě nebyl nijak extra zážitek, kor když to někdo zažíval poprvé, tak z toho musel být dost vykulený. Ty ženy a děti si k tomu pak domyslel.
Strach holt mívá velké oči. Stejně jako nedávno v tom vyprávění toho polského desátníka, jak byli v Iráku ostřelováni ze všech stran. Kdyby to bylo tak horké jak psal, nikdo by to nepřežil.
Seelow leží na nejkratší cestě od Kustrinu n/O, je to asi 15 km a vesnice jsou tam jenom v těsném okolí Kustrinu, o který se bojovalo od ledna, tam už dávno žádní civilisté nebyli.
Přejíždění kolon civilistů tanky si taky nedovedu dost dobře představit, tank není střemhlavý bombardér, jeho rychlost není bůhví jaká a teleportovat se také nedovede. Kdyby nikterak tichý T-34 řítící se rychlostí 15 m/s vyjel na silnici, po které by šli nějací civilisté, dovedu si představit, že by velitel řekl něco ve smyslu: ,,Eto Germanci, chuj s nimi, vperjod!", ale nedovedu si představit, že by se ti lidé okamžitě nerozprchli na všechny strany, tak daleko německá disciplína určitě nesahala, aby zůstali stát na silnici a nechali se přejet.
Holt válka je válka a válečná propaganda jela na všech stranách.

eM

03. 05. 2020

Ani Němci nepoužívali civilisty přivázaný na tancích jako živej štít. Veřit se dá každý pitomosti, když se hodí do krámu, žejo...

Jirkas69

03. 05. 2020

Pavel Pešek.Nebyl Grossdeutchland jednotka Wehrmachtu?

Tonda

03. 05. 2020

Vážený pane Monarchisto a Musketere, chovejte se také Vy objektivně a nebuďte pokrytci. Má rodina zažila II.WW oběma pohledy. Děda z matčiny strany byl sudetský němec a byť nebyl henleinovec musel povinně narukovat a druhý děda s babičkou zase bojovali s generálem Svobodou. Za prvé, zvěrstva se děly na obou stranách, to je neoddiskutovatelné. Za druhé, že 2. světovou válku rozpoutaly obě mocnosti je také pravda, bohužel nám byl za dob minulých vymýván mozek, že agresor byl jen jeden. To, že potom jeden zmetek podvedl druhého, je už jiná věc. Obyčejní němci, na tom byli úplně stejně jako sověti. Dnes to funguje úplně stejně. Nevzdělaní lidé, rádi věří "Sputniku,Aeronetu, ci Donaldovu chvástání" Chce to více studovat a méně plivat. Snad o tom trochu popřemýšlíte. :unamused:

Vašek

03. 05. 2020

Jimmy Jones. O spojenectví píšete neobjektivně. SSSR chtěl spolupracovat. Na spolupráci však musí být nejméně 2 strany. Západ neměl zájem, Německo ano. A pokud chcete v celkem zaostalé zemi něco moderního, musíte kupovat za obilí a nerosty. Pokud se pletu, uveďte mi příklady nabídnuté spolupráce se strany západu a odmítnutí SSSR. Díky.

jaro

03. 05. 2020

Petr Krafčík, přijeďte do Val. Meziříčí se podívat na Deutscher Soldatenfriedhof. Kronika VM: "15.5.1945 bylo na krásenském hřbitově srovnáno se zemí 413 hrobů německých vojáků, kteří zemřeli ve zdejší vojenské nemocnici a odstraněny kříže s nápisy." Bylo to nutné, když jsou zde opět?? Jak se ten svět mění. Byl zde - SS Heinrich (Henrik) Swinarski nar. 18. 11. 27 ve Varsave, zemrel 8. 3. 45 a 10.3.45 (Er starb für Grossdeutschland) byl pohrben na centralnim hrbitove we Valsskem Mezirici do hrobu cislo 174/5. Ještě před tím Hedryk píše:"Jsem zraněn do hlavy, ale ne těžce. Jistě se z toho dostanu". Nedostal, přišel „Todesnachricht”. Sestřenice: "Henryk, SS-schütze - po coś się pchał, głupcze?". Předci jeho byli v polské armádě.

Musketer

03. 05. 2020

"Hodní Němci", kteří začali 2 světové války přece za nic nemohou. Je mi na blití, jak se dnes z nich dělají obětní beránci.

Josef Vsločil

03. 05. 2020

Tak nevím,není to zase nějaký podraz nebo provokace?
​Foto: Sovětský památník na Seelowských výšinách
Ten se přeci musel zbourat a postavit pámátník hrdinným obráncům Říše...
Nebo se historie přepisuje jenom v Praze a v Řeporyjích?

Monarchista

03. 05. 2020

Vážená redakce Armyweb,
jste opravdu pokrytci nejhrubšího zrna. Je měsíc květen. V tomto měsíci stačili okupanti postřílet hodně českých a moravských lidí a Vy si tu melancholicky píšete o mladíkovi, co dobrovolně vstoupil do jednotek SS. Dobrovolně. Je zajímavé, jak hodní Němci stříleli do vzduchu a podobné kecy.
V německých zajateckých táborech zahynulo 2 500 000 ruských zajatců, bylo to v té hrozné zimě 1941/42.
Když pod Moskvou Rusove na osvobozených úzecích viděli ten zmar, nedivte se, že se mstili.
Tyto kecy se považuji za válečnou červenou knihovnu a Vy zde blbnete hlavy mladých lidem. Styďte se !

Petr C.

03. 05. 2020

Hezká historka. Akorát tomu chybí konec, jak byla jejich pozice nakonec dobyta. Zřejmě přitom autor už nebyl, protože v tom případě by buď padl, nebo skončil v sovětském zajetí.
Z obranných postavení před Berlínem jeho jednotku na západní frontu určitě nikdo nestáhl.
Padl-li Erwin Bartmann do britského zajetí, znamená to, že hrdinně dezertoval z fronty a utíkal na západ, jinak se mu to nemohlo podařit. Nejbližší britské jednotky byly v té chvíli ještě na záoad od Labe, více než 140 km od Seelowa.

Jan Šnajdr

03. 05. 2020

To máme plakat nad ubohým SSmanem? Je to jeden z těch, který omylem nebyl po válce zastřelen a nyní si píše memoáry o svém hrdinství. Pomalu nám bude tvrdit, že vyhrál 2.světovou válku. Za zvěrstva, které jednotky SS dělali nebyli počítáni mezi válečné zajatce.

astor

03. 05. 2020

Kdybych byl poražený nadčlověčí SSák, taky bych koncem války viděl civilisty přivázané na T34 a to ať už by mě vyslýchal americký zpravodajský důstojník v zajateckém táboře a nebo se vracel v 53 z ozdravného pobytu na Kolymě do NSR a tam mluvil s novináři. Pomluvit nepřítele, který mě porazil nefér snižuje můj pocit ponížení, že jsem se nechal zabít za vlast, která chtěla zotročit Evropu a za vůdce, který byl označen za největšího masového vraha v dějinách, ( když pominu námitky obdivovatelů nacistů a jejich vyhlazovacích lágrů, že prý Stalin a Mao etc, ale tomuto věří dnes jen nácko a NATO filové, čímž potvrzují ideologickou kontinuitu nacismu a současné euroatlantické vládnoucí ideologie.) A na vrch mého ponížení mužikem v láptích... Ta ostuda u partaigenosse...

Přidat komentář

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací