Medaile cti z Peleliu: Lewis Bausell, který skočil na granát
Když 15. září 1944 došlo k americkému vylodění na ostrově Peleliu, nechyběl mezi mariňáky první invazní vlny ani desátník Lewis Kenneth Bausell, příslušník 1. praporu 5. námořního pluku slavné 1. divize námořní pěchoty.
Foto: Vylodění na Peleliu rok 1944 | Adobe Stock
Operace, která měla být téměř třídenní vycházkovou akcí, se ale změnila v několik týdnů trvající jatka, osudná pro téměř 6 500 amerických námořních pěšáků, z nichž více než 1 200 padlo, a také pro více než 3 000 armádních pěšáků, z nichž padlo téměř 600 mužů. Mezi padlými mariňáky byl i právě dvacetiletý Lewis Bausell.
Lewis Bausell se narodil 17. dubna 1924 ve městečku Pulaski ve Virginii. Jeho rodina se však záhy přestěhovala do hlavního města Spojených států. Ve Washingtonu pak Bausell získal základní a středoškolské vzdělání a následně byl přijat jako knihař do tiskárny Ransdell. Pouhý týden po japonském útoku na základnu americké Tichomořské flotily v Pearl Harboru ze 7. prosince 1941 se dobrovolně přihlásil do řad námořní pěchoty. Byl přijat a odeslán do Jižní Karolíny, kde se na základně Parris Island podrobil výcviku. Po jeho absolvování byl převelen do New River v Severní Karolíně a zařazen k 1. divizi námořní pěchoty.
Když 20. května 1942 jednotka vyplula na měsíční plavbu na Nový Zéland, byl Lewis Bausell již desátníkem. 7. srpna se se svými spolubojovníky vylodil na Guadalcanalu, kde bojoval následující čtyři měsíce. Zúčastnil se všech důležitých milníků bitvy na tomto „Bohem zapomenutém místě“. Poté byla těžce oslabená 1. divize námořní pěchoty, jež nesla hlavní tíhu bojů na Guadalcanalu, stažena do Austrálie k odpočinku. Na jaře roku 1943 se Bausell zapojil do tažení na Nové Guineji a následně i do bojů na lijáky smáčeném mysu Gloucester na Nové Británii. V devatenácti letech se z něj stal zkušený veterán. Po dalším odpočinku na krysami a kraby „zamořeném“ Pavuvu však právě veterány i nováčky 1. divize čekalo jedno z nejobtížnějších tažení – bitva o Peleliu.
Lewis Bausell se s 5. námořním plukem vylodil na pravém křídle divize. Již od prvních minut po příjezdu na pláže v obrněných obojživelných transportérech LVT však mariňáci platili krvavou cenu za každý postup vpřed. Předinvazní lodní ostřelování a letecké bombardování totiž japonským obráncům nezpůsobilo výraznější škody. Bausell byl zařazen do jedné z čet, která měla pomocí plamenometů likvidovat odpor nepřítele v jeskyních při pobřeží.
Mariňákům se podařilo umlčet několik japonských obranných pozic a probojovat se k další jeskyni. Japonci však kladli tvrdý odpor – jeden z nich dokonce vyběhl s odjištěným granátem na prsou a skočil mezi Američany. Po výbuchu, který Japonce roztrhal, bylo několik námořních pěšáků zraněno a zbylí po takové scéně utrpěli šok. Nakonec se k poslednímu výpadu rozhodli i zbylí japonští vojáci ukrytí v jeskyni a vyrazili do útoku. Těsně před ním byl mezi stále otřesené Američany vržen ruční granát. Jako první se vzpamatoval právě desátník Bausell. Skočil na granát a vlastním tělem jej zalehl.
Po výbuchu utrpěl těžká zranění břicha a hrudníku, avšak stále žil. Okamžitě byl evakuován do týlu a na pláži naložen do jednoho z transportérů LVT, které převážely raněné na nemocniční lodě. Lewis Kenneth Bausell se dostal do péče lékařů, avšak těžkým zraněním po třech dnech utrpení 18. září 1944 podlehl. Později byl pohřben do moře.
Jako výraz uznání za službu „nad rámec povinností“ a za obětování svého života při záchraně spolubojovníků byl posmrtně dekorován nejvyšším americkým vyznamenáním – Medailí cti. Jeho rodina, zastoupená sestrami a švagrovou, vyznamenání převzala ve Washingtonu D.C. z rukou generála Alexandera Vandegrifta 11. června 1945.
Komentáře