Hluboko pod zemí, skryté před zraky světa, leží pozůstatky éry, kdy Velká Británie stála na pokraji invaze a spoléhala se na neviditelné hrdiny. Nyní, o desítky let později, byl ve Skotsku náhodně odhalen jeden z těchto zapomenutých bunkrů, který patří k tajné jednotce Winstona Churchilla, známé jako „Tajná armáda“. Jeho nález nám dává vzácný pohled do jednoho z nejpřísněji střežených tajemství druhé světové války.

Foto: Podzemní bunkr je přibližně 23 stop dlouhý a 10 stop široký | Forestry and Land Scotland

Psali jsme:Japonský plán na dobytí Austrálie - operace FS byla „naprostým nesmyslem“

Představte si scénář: Nacistická invaze se stává realitou. Britské jednotky jsou přemoženy. Ale zatímco německé tanky duní po silnicích, hluboko pod zemí, v pečlivě skrytých úkrytech, se probouzejí muži. Nejsou to běžní vojáci, ale členové pomocných jednotek – elita, složená z místních obyvatel, lesníků, pytláků a strážců zvěře, kteří dokonale znali okolní krajinu. Jejich mise? Způsobit chaos za nepřátelskými liniemi, sabotovat zásobovací trasy, ničit železnice a provádět atentáty. Byli to ti poslední, kdo měl bránit Spojené království, a jejich osud byl téměř zpečetěn.

Minulý měsíc, během těžebních operací ve skotských lesích, výzkumníci z Forestry and Land Scotland (FLS) narazili na něco nečekaného: vchod do jednoho z těchto dlouho zapomenutých bunkrů. "Tento objev nám dává nahlédnout do jedné z nejtajnějších jednotek působících během druhé světové války," říká archeolog FLS Matt Ritchie. "Je poměrně vzácné najít tyto bunkry, protože jejich umístění bylo vždy udržováno v tajnosti – většina jich byla zasypána nebo ztracena."

Během války bylo po celé Británii vykopáno přibližně 500 těchto tajných úkrytů. Byly dlouhé asi sedm metrů a široké tři metry, přístupné přes padací poklop a v případě potřeby vybavené zadním únikovým východem. Zásobené zbraněmi a potravinami na pět týdnů, byly připraveny ubytovat nejméně sedm vojáků. Tito muži byli cvičeni v destrukci, výrobě improvizovaných výbušnin a přetváření běžných předmětů v smrtící zbraně. Jejich výcvikové manuály byly maskovány jako obyčejné brožury o hnojivech nebo kalendáře, aby se zachovala absolutní diskrétnost.

Hlavní důvod, proč se většina konkrétních míst těchto bunkrů ztratila v historii, spočívá v přísném zákoně o úředním tajemství (Official Secrets Act), který zavázal jejich stavitele a uživatele k desítkám let mlčení. "Nikdy jsme nemluvili o tom, k čemu jsme byli cvičeni," vzpomínal Trevor Miners, který se k jednotkám připojil v 16 letech. "Jeden z naší jednotky dokonce dostal bílé pírko od někoho, kdo si myslel, že je zbabělec, protože nešel bojovat, ale my jsme věděli své."

Psali jsme:Jakou hrozbu představuje nová čínská letadlová loď pro balanc moci v Pacifiku

Psali jsme:Úspěch francouzského děla CAESAR na mezinárodním trhu a kontrast s problémy v České republice

Psali jsme:Ministr obrany Jaromír Zůna: Musíme mít jasno, co s armádou chceme dělat. Nejbližší měsíce budou klíčové

Pro tyto odvážlivce byla v případě invaze průměrná délka života odhadována na pouhých 10 až 14 dní. Částečně to bylo proto, že bunkry nebyly vždy tak skryté, jak si jejich obyvatelé přáli – několikrát na ně narazily páry procházející se lesem. Hlavním faktorem však byla krutá realita, jak zdůraznil historik Tom Sykes: "Přihlašovali se na sebevražednou misi. Neměli žádnou cestu ven, měli být chyceni a mučeni, byli připraveni se zabít, než aby se nechali zajmout."

Vstup do nedávno objeveného bunkru našli technici FLS Kit Rodger a Kenny Bogle. "Bunkr chyběl v našich záznamech, ale jako dítě jsme si v těchto lesích hráli a navštěvovali bunkr, takže jsem věděl, že tam je," řekl Rodger. S pouhými matnými vzpomínkami starými přes čtyřicet let prohledávali vysoké kapradí, dokud nenarazili na mělký zákop, který vedl ke dveřím bunkru. Zůstal jen malý otvor, ale za ním bylo možné v temnotě rozeznat tlakovou stěnu.

Ačkoli se nezachovaly žádné postele, kamna, stůl ani jiné zásoby, které kdysi používali vojáci, dřevěné trámy na podlaze mohly být kdysi součástí rámů postelí. Historický význam bunkru znamená, že jeho přesné umístění zůstane i nadále tajemstvím – s výjimkou vybrané skupiny netopýrů. FLS, která uznala bunkr jako umělou jeskyni, do něj nainstalovala budky, aby v nich tito savci mohli hřadovat. Příběh Churchillovy „Tajné armády“ tak pokračuje, šeptán skrze tmu a střežen okřídlenými strážci, kteří nyní obývají tento tichý památník na statečnost a oběť.

Zdroj: Smithsonian Magazine