Zapomenutý příběh československých legionářů zabitých kyrgyzskými bandity v Pamíru
Píše se rok 1920 a čas Čechoslováků na Sibiři se krátí. Spojenecká vojska se stahují do svých zemí a desetitisíce Čechů a Slováků dělají totéž. Sféra Československého vlivu na Sibiři je však obrovská. Čechoslováci v té době konají strážní službu po celé šířce hroutící se Carské říše, ovšem posádka jedné pevnosti se již domů nevrátí. Je 21. březen 1920 a Československá osádka Pamírského postu se potí vedrem. Pamírský post leží ve stejnojmenném pohoří Pamír, který se táhne dnešním Tádžikistánem, Čínou a Afghánistánem. Zdejší krajiny ovšem nejsou zcela bezpečné. Krajem se potloukají loupežnické bandy, které rabují a zabíjí nejen civilní obyvatelstvo, ale i vojáky.
Foto: Čechoslováci v té době konají strážní službu po celé šířce hroutící se Carské říše, ovšem posádka jedné pevnosti se již domů nevrátí. (ilustrační foto) | Wikimedia Commons
Pamírský post hostí posádku 30 mužů, z nichž je 24 Čechoslováků. Horký den však rozčísne hustý zvířený písek na obzoru, k pevnosti se blíží jezdci. Vojáci zaujmou svá postavení, ale čeká je hrozivý výhled, k pevnosti se na koních řítí na 300 kyrgyzských banditů. Třicetičlenná posádka začne střílet, ale bandité brzy obklíčí post ze všech stran. Kyrgyzské bandity vede vrah a mordýř Kurbaš Širmamata. Kyrgyzský vyslanec se přiblíží k pevnosti a velitel pamírského postu, ruský kapitán Jung, vyjde před pevnost. Po krátkém rozhovoru se kapitán vrátí zpět z dobrou zprávou. Kyrgyzové nepřijeli jako nepřátelé, ale chtějí si jen odpočinout a budou pokračovat dále do Afghánistánu. Vojáci si oddychnou, kapitán Jung následně sdělí jediný požadavek, který Kyrgyzové mají - posádka musí odevzdat své zbraně.
Vojáci začnou být nervózní. Nemají dostatek munice ani potravin, aby se dokázali účinně bránit, ovšem vydat zbraně banditům? Všichni dobře vědí, co kyrgyzští bandité páchali na civilním obyvatelstvu, ovšem nakonec jim nezbývá nic jiného, než souhlasit. Kyrgyzové tak vjíždějí do pevnosti a jejich vůdce přísahá na Korán, že nikomu neublíží. Vojáci tedy začnou odevzdávat své zbraně. Atmosféra se začne uvolňovat, neboť Kyrgyzové nic nezkouší. Jakmile však poslední voják odevzdá pušku, Kargyzové začnou bezbranné vojáky chytat. Vojáci se perou holými pěstmi, ovšem není to nic platné, na jednoho Čechoslováka připadají tři bandité. Po krátkém boji jsou zmlácení vojáci spoutáni a seřazeni do středu pevnosti. Po chvilce ticha se prostorem rozezní verše z Koránu a vojáci jsou jeden po druhém chladnokrevně podřezáni.
Ovšem ne všichni, 3 Čechoslováci se stihli ukrýt a snaží se uniknout. Když si toho Kyrgyzové všimnou, pustí se za nimi. Dva z nich dopadnou a na místě zabijí, pouze jednomu, Josefu Jakoubkovi, se podaří v noci svým pronásledovatelům ztratit. Nemá ovšem vyhráno, je sám, beze zbraně a hladový v Pamírských horách plných všemožných banditů a lupičů.
Josef Jakoubek se 6 dní potlouká po horách a život mu zachrání náhodou procházející čínský pohraničník, který Jakoubka nalezne nehybného na zemi. Čína, tehdejší Československý spojenec, se o Jakoubka postará a dopraví ho do tábora v indickém Ahmednagaru, kam za ním 3. srpna 1920 přijíždí major Hříbek, velitel Československé posádky v Čínském Charbinu, aby s ním sepsal protokol. Major Hříbek zastává kromě velitelského postu v Charbinu také úlohu styčného důstojníka mezi čínskou, japonskou, francouzskou, anglickou a americkou armádou. Vyvraždění Pamírské posádky zaseje do srdcí ruských důstojníků v dané oblasti neuvěřitelný strach, mnoho z nich má na základnách totiž i své ženy a děti. Ruský velitel posádky v Chorogu nakonec vydá rozkaz, aby všichni vojáci i civilisté opustili své základny a vydali se do Indie do bezpečí.
Vojáci (mezi nimi i 20 Čechoslováků) se následně vydává po horských pouštích do Indie, kdy je cesta neuvěřitelně vyčerpávající, ale uprchlíci to zvládají. Po strastiplné cestě a boji s Afghánskými bandity se dostávají do Brity kontrolované Indie, kde jsou z přátelsky přijati. Major Hříbek pak posílá do Československa zprávu na ministerstvo zahraničí. Internovaní Čechoslováci zůstávají v Indii až do roku 1921, kdy jsou z Bombaje převezeni do Československa. Boje pohraničních oddílů v Pamíru, u kterých sloužilo více než 100 Čechoslováků, jsou dodnes, bohužel, velmi málo známé, přitom se jedná o velmi zajímavé téma, které by mohlo být i zfilmováno.
