S lednem 1945 začíná poslední kapitola 2. světové války. Francie je již víceméně osvobozena, stejně jako Itálie. Z východu nezadržitelně postupují jednotky sovětské Rudé armády. Ta s prvním měsícem 1945 kromě jiného brzy udeří na tehdejší německý přístav Gotenhafen, dnes severopolskou Gdyni. Velkoadmirál Karl Dönitz vyhlašuje operaci Hannibal, která spočívá v evakuaci německých obyvatel z východu Třetí říše, již obsadila nebo brzy obsadí sovětská armáda. Dönitz k záchraně uprchlíků i zraněných vojáků povolává vše, co je schopné plavby – od křižníků po malé rybářské čluny. Do května 1945 se z Gdaňského zálivu podaří evakuovat na západ až 3 000 000 lidí. Začíná tak nejúspěšnější válečná evakuace všech dob.

Foto: Zkáza Wilhelma Gustloffa: Největší námořní katastrofa druhé světové války | Wikimedia Commons / Public domain

28. ledna 1945 je Rudá armáda již téměř na dostřel Gotenhafenu, tisíce Němců se snaží z přístavu co nejrychleji uprchnout. Dönitz vydává rozkaz, aby se během 48 hodin na palubu zde kotvícího Wilhelma Gustloffa, nemocničního plavidla, nalodilo 6 000 pasažérů. Přednost mají ženy s dětmi, ranění, ale i ponorková posádka fregatního kapitána Wilhelma Zahna.
29. ledna začíná Wilhelm Gustloff, před válkou rekreační loď pro 1 400 movitých výletníků, praskat ve švech. V 8:00 se naloďuje třítisící pasažér, v 9:30 už šestitisící. Situace je výjimečná – do přístavu začínají dopadat první dělostřelecké granáty postupujících Sovětů. Vystrašený dav útočí na posádku a námořní stráž a snaží se proniknout na palubu. Do momentu odplutí, tedy do 12:30, se na loď dostanou další tisíce lidí. Včetně posádky se nyní na lodi nachází téměř 10 600 osob.

Psali jsme:Bitva o řeku Imdžin: Nejkrvavější bitva pro britskou armádu od 2. světové války

V přístavu panuje nelidská zima, kolem −18 °C. Lepší podmínky nevládnou ani na palubě záchranného plavidla. Lidé si musí obléknout záchrannou vestu (nedostává se pro všechny), prakticky si není kam sednout a neexistuje možnost vykonat tělesnou potřebu humánním způsobem.

Ve 12:32 vyplouvají z gdyňského přístavu ledoborce, aby Wilhelmu Gustloffovi otevřely cestu ledovým krunýřem Baltského moře. Loď, po okraj naplněná lidmi, doprovází ještě menší plavidlo Hansa a dva torpédoborce. Krátce po vyplutí je vnitřek lodi naplněný směsicí zvratků a jiných lidských výměšků. V konečném důsledku je však horší situace na vnějšku lodi. Ta je totiž kvůli účasti ponorkové posádky kapitána Zahna zbavena červených křížů – tedy mezinárodně uznávaného označení – a loď je ozbrojena několika protiletadlovými kanony.

Na velitelském můstku Wilhelma Gustloffa se tísní čtyři kapitáni, kteří společně rozhodují o trajektorii lodi. Z oněch čtyř důstojníků jsou tři civilní a jeden vojenský – již zmíněný Wilhelm Zahn. Nedokáží se shodnout na trase, jak se vyhnout útokům sovětských ponorek. Kapitán Zahn navrhuje pohyb v mělkých vodách podél pobřeží se zhasnutými světly, trio zbývajících kapitánů však nesouhlasí. Nakonec asi 60letý Friedrich Petersen rozhoduje, že loď zamíří do hlubokých vod.

Zhruba v 18:30 dorazí na palubu telegrafická zpráva, že trasu lodi přetne asi za 10 minut konvoj minolovek. Následuje zuřivá hádka. Petersen nakonec rozhoduje rozsvítit červená a zelená navigační světla. Kapitán Zahn zuří, podle něj činí Petersen z lodi snadný cíl pro sovětské ponorky, ale jeho námitky jsou ignorovány.

Psali jsme:Video: Zahraniční technika na Ukrajině. Největší přínos je jinde, než čekáte

Psali jsme:Koalice ochotných bez iluzí: Střední Evropa a hranice možného

Psali jsme:Fronta bez pěchoty? Ukrajina testuje budoucnost pozemního boje

10 kilometrů severovýchodně od lodi se nachází sovětská ponorka S-13, pod velením kapitána Alexandra Ivanoviče Marineska. Z velitelské věže zazní zpráva o nepřátelské lodi a S-13 zahajuje pronásledování budoucí oběti.

Na palubě Wilhelma Gustloffa panuje chaos. Počet hlášených nemocí a drobných násilností mezi uprchlíky roste. Kvůli mrazivému počasí je sonar nefunkční, takže kapitáni nemají možnost odhalit blížící se ponorku.

První torpédo nese heslo "Za domovinu!", druhé "Za Stalina!", třetí "Za sovětský lid!", čtvrté "Za Leningrad!" – jedno torpédo minulo cíl, ale ostatní prorazila trup lodi, začíná proudit ledová voda. Řada pasažérů umírá okamžitě. Ze 373 ženských pomocnic ubytovaných v místě zásahu přežijí jen tři. Propuká panika, technické problémy i chyby posádky. Poloprázdný záchranný člun spadne do moře, jiný se rozbije o bok lodi. Do 50 minut po útoku umírá téměř 9 400 osob, většinou žen a dětí.

Volání o pomoc přivábí první záchranné lodě. Ty však jen sledují tonoucí vrak a trosky. Hladinu moře pokrývají tisíce utonulých, včetně zmrzlých dětí. Kapitán Henigsta z křižníku Hipper navíc neefektivně manévruje, takže desítky přeživších skončí pod lodními šrouby.

Počet zachráněných činí nakonec 1 238 lidí. Jedno z záchranných plavidel, hlídková loď 1703, těsně po páté hodině objeví úlomek trupu s asi 10 těly zmrzlých obětí. Jeden z záchranářů, Werner Fick, najde asi roční dítě, které přežilo zkázu Wilhelma Gustloffa zabalené do bavlny.

zdroj: druhasvětovavalka