EXCALIBUR - 3.8.
Nejvýkonnější filtr, odstraní 99,9 % bakterií a cystNejvýkonnější filtr, odstraní 99,9 % bakterií a cyst
KERBEROS - 2.2.

Řopíky na Králicku III.díl - polní opevnění

 03. 08. 2014      kategorie: Vojenská historie      0 komentářů

V minulém díle díky vzpomínkám přímého účastníka událostí v našem pohraničí na konci 30. let minulého století pana Jana Proška si lze udělat představu, jak se těsně po zářijové mobilizaci chystala československá armáda na obranu Králicka v roce 1938.

ropII_18
Foto: Přístupový zákop k pevnůstce (foto Roman Kubeček)

Díky tomuto cennému svědectví můžeme vědět, že linie lehkého opevnění v místech kde nebyly v okolí Králik zcela dokončeny, musely být rychle nahrazeny polním opevněním. Stálé opevnění by se již dostavět nestihlo a polní opevnění se dalo rychle vybudovat, tak aby suplovalo chybějící řopíky.

ropII_01
Foto: Originální přebal příručky OPEVŇOVÁNÍ

Pan Prošek byl v osudné zářijové dny ubytován v Krámářově chatě na Suchém vrchu, odkud je dobře vidět celé údolí mezi dělostřelockou tvrzí Bouda a Hůrka. V tomto prostoru se nacházel stavební úsek XXXV Dolní Lipka, kde se začalo stavět od východu na západ, tedy směrem k tvrzi Bouda od tvrze Hůrka.

ropII_02
Foto: Kulometný dřevo-zemní polní objekt s čs. vojáky za mobilizace na Slovensko- Maďarské hranici (archiv Roman Kubeček)

V důsledku rychlého sledu událostí byl na stavební firmu Čeněk Ruller z Brna, která vyhrála výběrové řízení na tuto zakázku, vyvíjen tlak, aby práce urychlila. Z toho důvodu započala výstavba i z druhého směru a dokonce bylo i několik pevnůstek odebráno a přiděleno sousednímu úseku A-Mladkov, kde byla výstavba rychlejší. Do konce září 1938 však chyběla stále prostřední část úseku XXXV Dolní Lipka a muselo zde být budované četné polní opevnění.

ropII_03
Foto: Kulometný dřevo-zemní polní objekt na Plzeňsku (říjen 1938) archiv J. Lakosil - T. Svoboda

Jak přesně vypadalo polní opevnění na Králicku můžeme dnes jen spekulovat. Po stažení Československých jednotek, místní civilní obyvatelstvo rychle zahladilo vše co tu vzniklo nejen za snahy armády, ale i civilních pracovníků, kteří byli najímáni pro ještě rychlejší výstavbu. Do současnosti bylo nalezeno na Králicku velmi málo zbytků polního opevnění. Jen na krajích zalesněných míst stavebních úseku, kde zákopy apod. nepřekážely zemědělské činnosti, je možnost tyto zbytky vidět.

ropII_04
Foto: Stejný typ objektu dochovaný do dnešní doby (foto Václav Mikeš)

Abychom si mohli představit, jak to celé vlastně mohlo vypadat, musíme se podívat do jiných míst našeho pohraničí, kde jsou po této výstavbě mnohem větší dochované zbytky a to i celých těchto linií. Je třeba  si také uvědomit, proč se vlastně polní opevnění stavělo a jaké mělo vliv na změnu koncepce opevňovacích prací.

Proč polní opevnění?

Na přelomu roku 1936/37 schválil čs. generální štáb výstavbu nového typu pevnůstky lehkého opevnění, pro kterou se vžil lidový název „řopík".
Tato pevnůstka, kterých se podařilo vybetonovat téměř deset tisíc, měla umožnit čs. armádě hodnotnější obranu na hlavním obranném postavení včetně ústupových příček ve vnitrozemí.

ropII_05
Foto: Okop pro těžký kulomet krytý přístřeškem s čs. vojáky. Orlické hory, říjen 1938 (archiv Honza Svoboda)

Součástí linie řopíků měl být nejen systém protipěchotních a protitankových překážek, ale také důmyslný systém polního opevnění tvořeného zákopy, úkryty, sklady munice a také střeleckými okopy, či dokonce polními objekty, nevíme přesně, do jaké míry čs. velení vědělo o přípravách německé armády na dobývání lehkého opevnění, zejména tedy o plánovaném použití úderných družstev, vybavených náložemi, plamenomety atd.

ropII_06
Foto: Jeden z mnoha okopů pro těžký kulomet v Orlických horách dnes (foto Roman Kubeček)

Víme ale, že v roce 1938 se k čs. útvarům již dostala příručka G-V-2, OPEVŇOVÁNÍ- práce běžné, ve které vojáci našli vše potřebné pro výstavbu polního opevnění včetně nákresů. Dá se říci, že s polním opevněním se počítalo již při zahájení výstavby řopíků, protože spolu s překážkami tvořila jedině taková linie obrany-schopný celek.

ropII_07
Foto: Čs. vojáci při střelbě z okopu pro těžký kulomet ( Armáda a Národ 1938)

Změna koncepce opevňování

Původní plán výstavby čs. stálého opevnění počítal s výstavbou v horizontu mnoha let, přičemž první pěchotní sruby a lehké objekty starého vzoru kopírovaly pevnostní stavby z Francie.

ropII_08
Foto: Okop pro střelce a pomocníka dnes ( foto Roman Kubeček)

Čs. konstruktéři ovšem dokázali přijít s mnoha vylepšeními, přesto se těžké opevnění a zejména dělostřelecké tvrze staly velmi náročné na výstavbu jak finančně, tak zejména časově a bylo zřejmé, že se včas nepodaří zajistit velmi dlouhou hranici s Německem (bylo potřeba také opevnit hranice s Rakouskem, Maďarskem i Polskem)
Vzhledem ke zhoršující se mezinárodní situaci nakonec čs. velitelé předpokládali válečný střet Německa s čs. armádou na podzim roku 1939 a v tomto roce již chtěl mít gen. Husárek (ředitel opevňovacích prací) 15. 000 dokončených pevnůstek opevnění.

ropII_09
Foto: Němečtí poddůstojníci v okopu pro těžký kulomet na Jižní Moravě (archiv J. Lakosil - T. Svoboda)

Situace se ovšem velmi zhoršila, již po záboru Rakouska v březnu 1938, byla ihned zahájena výstavba pěchotních srubů a překážek i zde, v květnu následovaly komunální volby a nepotvrzené informace o přesunu německých vojsk k čs. hranicím, čs. armáda vyhlásila ostrahu hranic a povolala několik ročníků zálohy, tímto datem byla také zahájena výstavba čs. polního opevnění.

ropII_10
Foto: Stejný typ okopu pro těžký kulomet v Orlických horách (foto Roman Kubeček)

Typy a provedení polního opevnění

Polní opevnění je stejně staré, jako válečné konflikty, poskytovalo vojákům větší ochranu v obraně a nepřítel, který chtěl útočit na opevněné pozice musel být několikrát silnější. Výstavba hradů zámků a fortových pevností, stejně jako použití kamene a betonu, to byl další vývoj opevňování.

ropII_11
Foto: Okop s přístupem ke zbrani ze tří stran je k vidění také v areálu muzea Na Kočičáku ( foto Martin Bubela)

V roce 1914 začala světová válka a polní opevnění našlo veliké uplatnění na všech bojištích, zejména střelecké zákopy v kombinaci s překážkami a kulomety se ukázaly jako velmi těžce překonatelná překážka pro pěchotu a dobytí malého kousku území bylo vždy vykoupeno těžkými ztrátami. Osvědčily se také betonové pevnosti a tvrze, které odolávaly i masivní dělostřelecké palbě.

ropII_12
Foto: Zbytky polního objektu s dobře patrným střelištěm pro těžký kulomet v Orlických horách ( foto Roman Kubeček)

Nelze se proto divit, že mnoho států po I. Světové válce přistoupilo k ochraně svých hranic budováním stálých betonových pevností a překážek.

Dnes se můžeme setkat s názorem, že i Československá republika se zahájením výstavby stálého opevnění v roce 1935 připravovala na válku, která už proběhla.
Podívejme se proto blíže zejména na polní opevnění, už při prvním seznámení nám je zřejmé, že se jeho koncepce značně lišila od opevnění I. války.

ropII_13
Foto: Atypické střeliště pro dva těžké kulomety v Orlických horách ( foto Roman Kubeček)

Především by jsme marně hledali rozsáhlou síť střeleckých zákopů, které nahrazovaly pevnůstky vyzbrojené kulomety bočními, případně kosými a čelními palbami.
Primární úkol zákopů budovaných v roce 1938 byl chránit čs. vojáky, kteří se potřebovali rychle dostat do svých pevností a pevnůstek, přičemž se předpokládalo, že nepřítel se bude snažit tyto přístupové trasy ostřelovat a bombardovat, stejně tak bylo potřeba zajistit zásobování bránících jednotek na linii.

ropII_14
Foto: Čs. voják a torzo objektu pro dva lehké kulomety na Staroměstsku (foto Roman Kubeček)

Přesto se dodnes v terénu i na dobových fotkách dají nalézt střelecké zákopy, určené pro pěchotu, umisťovaly se na vhodných místech k bránění důležitých míst, jako byly komunikace, postavení dělostřelectva atd.

V daleko větší míře čs. polní opevnění tvořily střelecké okopy a dokonce odolnější polní objekty, které byly určené k ničení živé síly nepřítele.

Čs. armáda disponovala v roce 1938 velmi kvalitní pěchotní výzbrojí, tvořenou těžkými kulomety vz. 24 a lehkými vz. 26, k jednotkám se také začaly dodávat moderní vzduchem chlazené kulomety vz. 37.

ropII_15
Foto: Nalezené torzo ženijní lopaty v objektu (foto Roman Kubeček)

Pro všechny tyto kulomety již existovaly nákresy typů střeleckých okopů, publikované v příručkách pro poddůstojníky, čs. vojáci, ovšem přišli s dalšími vylepšeními, takže se můžeme setkat např. s polními objekty, tvarem silně připomínajícími řopík , které mají čelní ochrannou stěnu, boční střílny pro jeden, či dva těžké kulomety, vchod a dokonce i strop, stejně tak lze nalézt polní objekty i pro lehké kulomety.

Podle dobových fotek existovaly také dřevěné střelecké sruby, které se z logických důvodů nedochovaly. Osádky řopíků si budovaly střelecké okopy spojené zákopy v blízkosti svých pevnůstek, ať už proto, že např. chyběla lafetace, a nebo z taktických důvodů, protože jen boční palby byly omezující.
Stejně jako pro pěchotu a kulomety, lze nalézt okopy a zbytky polních objektů také pro minomety, protitankové kanony a horská děla, či houfnice, anebo úkryty pro vojáky, zbraně a munici.

ropII_16
Foto: Jeden z mnoha okopů pro lehký kulomet vz. 26 (foto Roman Kubeček)

Rozsáhlý systém polního opevnění lze dokonce nalézt i v dokončených liniích těžkého opevnění, např. v Orlických horách, z čehož je zřejmé, že čs. velení kladlo velký důraz na výstavbu polního opevnění na všech útočných směrech.

Zhodnocení čs. Polního opevnění

Přišel ovšem Mnichov a odstoupení pohraničí bez boje, splnilo by tedy polní opevnění úkoly na něj kladené? I když se dnes nedá říct, zdali jsme se měli bránit, či ne, k polnímu opevnění se dá říci, že by v říjnu 1938 splnilo úkoly na něj kladené a útočící jednotky by utrpěly velmi těžké ztráty.

Hlavním faktorem bylo, že němcům se během krátké doby na rozdíl od stálého lehkého a těžkého opevnění nepodařilo odkrýt systém linií polního opevnění, což znamenalo, že by útočili naslepo a tím pádem by se např. i úderná družstva, která měla za úkol dobývání lehkého opevnění dostávala pod palbu hned několika kulometů umístěných skrytě v okopech a polních objektech, čs. vojáci byli navíc velmi dobře cvičení pro takový boj včetně vrhu granátem a boji zblízka.

ropII_17
Foto: Zbytky polního opevnění na kótě Velká Deštná v Orlických horách (foto Roman Kubeček)

Roman Kubeček, který se výzkumu polního opevnění věnuje přes 20 let,udělal malý průzkum na linii lehkého opevnění, v linii řopíků o síle 110 pevnůstek postupně u každého objektu našel alespoň jeden okop pro lehký, či těžký kulomet, další okopy a palposty se nacházely v okolí, taková linie byla potom opravdu tvrdým oříškem pro každého útočníka.
Vypukla druhá světová válka, němci rychle postupovali, ovšem např. i polské jednotky se jim na několika místech úspěšně bránily, v roce 1943 byli i němci nucení přejít do obrany.

Německé kulometné družstvo se zakopalo, těžký kulomet v okopu byl chráněný vojáky, kteří byli zakopáni zhruba v 25 metrovém půlkruhu a kteří měli za úkol chránit takové palebné postavení, je až s podivem, jak přesně kopírovali obranné postavení čs. kulometných jednotek, kde jeden těžký kulomet v okopu byl chráněný jedním, či dvěma lehkými kulomety a dalšími vojáky s puškami a granáty, kteří byli také zakopáni v půlkruhu.

ropII_18
Foto: Přístupový zákop k pevnůstce (foto Roman Kubeček)

Stejnou obrannou taktiku používali Američané, Japonci i Rusové, a jak sami víme, i druhá světová válka se nakonec proměnila v krvavé střety, kde kulomet hrál opět hlavní roli. Zatímco výstavbu stálého a drahého opevnění lze považovat opravdu o krok zpět, výstavba polního opevnění byl krok správným směrem a protože vojáci hodlali zejména menší pevnůstky využít také jako úkryty a sklady munice, což potvrdili i pamětníci, tak by opevnění zřejmě splnilo úkoly na něj kladené.

Dnešní stav polního opevnění podle Romana Kubečka

Svůj první polní objekt jsem našel náhodou na hřebeni Orlických hor v roce 1994, jedná se o vcelku zachovalou pevnůstku pro jeden těžký kulomet a boční palbu , později jsem zjistil, že tato linie Komáří vrch – Sedloňov nahrazovala plánované těžké opevnění a je tvořená okopy a polními objekty pro jeden, či dva těžké kulomety včetně ochranných střeleckých okopů.
Na důležitých místech linie lze nalézt hned několik různých objektů, např. pro minomety, protitankové kanony, to vše propojené zákopy, zároveň se zde nacházejí řopíky v různém stupni dokončení.

ropII_19
Foto: Opravené palebné postavení horského kanonu u tvrze Adam v Orlických horách (foto Roman Kubeček)

Stejná torza polních objektů jsme s přáteli nalezli také v Jeseníkách, v Krkonoších či na Šumavě, bohužel už jsou také případy, kdy za poslední roky bylo zahlazeno hned několik míst s polním opevněním a vzhledem k tomu, že tuto obranou linii začalo zahlazovat místní obyvatelstvo v říjnu roku 1938, tak si můžeme jen představovat, kolik toho čs. armáda vlastně stihla vybudovat.

Obecně platí, že polní opevnění lze snáze nalézt v horách, v místech, kde bylo hlavní obranné postavení čs. armády, což se pozná např. přítomností lehkého opevnění, ovšem polní opevnění také nahrazovalo teprve plánované linie a potom dobře poslouží letecké snímky z padesátých let, díky kterým se nám daří objevovat další linie, polní opevnění bylo budováno i do hloubky obranné linie, takže některé objekty se nacházejí i několik kilometrů v týlu a chrání např. důležité komunikace.
Na našem území ovšem budovali polní opevnění také německé jednotky, nedá se proto u některých míst 100% určit původ, jindy ovšem nalezneme polní objekt, protože je patrný i na dobové pohlednici z roku 1938.

ropII_20
Foto: Velmi dobře zachované palebné postavení pro minomety na Staroměstsku (foto Roman Kubeček)

Polní opevnění je dodnes opomíjeným prvkem čs. obrany, a přitom právě jeho úloha by byla v říjnu 1938 rozhodující.

Velké poděkování při přípravě tohoto článku patří Panu Romanu Kubečkovi. Více o polním opevnění se můžete dozvědět na jeho stránkách pevnosti.kvalitne.cz

 autor: Zdeněk Jenčík

Komentáře

Článek nemá žádný komentář. Buďte první!

Pro přidání komentáře musíte být přihlášený.

AFG
POP-UP