Ve Spojených státech jsem jako stálý zahraniční zpravodaj ČT strávil čtyři a půl roku. Udělal jsem za tu dobu stovky reportáží a živých vstupů o masakrech spáchaných šílenými střelci a rostoucí kriminalitě. Byl jsem také u obřích demonstrací za zpřísnění zbraňových zákonů i u soudních procesů, kde pistole a pušky představovaly klíčové důkazy. Při práci jsem se setkal s tolika tragédiemi, že jsem pak při procházce na ulici, nakupování i čekání na děti před školou, začal kontrolovat okolí. Sledoval jsem pohyby lidí kolem sebe a podvědomě si připravoval únikové cesty.

Foto: Ve Spojených státech jsem jako stálý zahraniční zpravodaj ČT strávil čtyři a půl roku. Udělal jsem za tu dobu stovky reportáží a živých vstupů o masakrech spáchaných šílenými střelci a rostoucí kriminalitě. | David Miřejovský

Vím, že jsem tak nepřemýšlel sám. S rodiči spolužáků mých synů jsem o tom několikrát mluvil. Přiznali mi, že se chovají stejně. Většina toto napětí a nervozitu vnímala jako nepříjemnou, ale už běžnou součást života. Oni se jí zbavili za dveřmi svých domovů. Mě permanentní pocit ohrožení přešel po návratu do České republiky. 

Psali jsme:Do Polska se vrátilo 8000 zlatých cihel z 2. světové války

Foto: Momentka z incidentu v Marylandu | Petr Kolner

Zpátky doma jsem si potřeboval zážitky utřídit. Díky tomu vznikla kniha Amerika na mušce, kde popisuji velmi různé vztahy Američanů ke zbraním. A taky potřebu společnosti řešit současný stav, kdy se odehrají v zemi průměrně téměř dvě masové střelby denně. Během psaní jsem přemýšlel, jak tomu zabránit.

Foto: Momentka z incidentu v Texasu | Petr Kolner

Kdyby mě napadlo jednoduché, účinné a politicky průchodné řešení, objednal bych se do Bílého domu a prodal ho americkému prezidentovi za miliardu dolarů. Dostal bych ji. Dal by mi ji prezident demokrat i republikán. Žádný politik nechce během svého mandátu vidět v televizi záběry školy obklíčené zásahovými jednotkami, za kterými stojí plačící rodiče.

Psali jsme:Po čtyřletém zpoždění dorazily na Ukrajinu první německé houfnice RCH 155

Psali jsme:Jiří Protiva: Státní podnik by měl vydělávat, rozvíjet se a naplňovat veřejný zájem

Psali jsme:Obranný průmysl se stal žádaným zaměstnavatelem

Foto: Momentka z incidentu ve Virginii | Petr Kolner

Demokrati by nejraději úplně zakázali prodej některých typů zbraní. Na federální i místní úrovni navrhují nejrůznější omezení jejich nabývání a držení. Tyto nápady jsou většinou politicky neprůchodné. A navíc by v praxi nejspíš nebyly příliš účinné. Zbraní je v zemi už tolik, že si je pachatelé stejně seženou.

Republikáni by zas ozbrojili všechny. Ano, heslo „špatného člověka se zbraní zastaví jen dobrý člověk se zbraní“, je líbivé. Jen je tedy evidentně potíž dopředu poznat kdo je dobrý a kdo špatný. Naprostá většina šílenců útočících ve školách, supermarketech, klubech nebo modlitebnách si zbraň pořídila legálně. Z pohledu úřadů, které jim schválily žádost o nabytí zbraně, se tedy jednalo o ty dobré, zákona dbalé občany.

Foto: David Miřejovský | Vojtěch Hönig

Celkově ve Spojených státech v posledních letech umírá na zranění způsobené střelnou zbraní mezi čtyřiceti a padesáti tisíci lidí ročně. Dramaticky roste počet vražd. Nějaký nápad, jak to řešit? Miliarda dolarů čeká!