Bitevní lodě třídy Montana - na velikosti záleží, ale dokončení projektu by bylo iracionální
Pokud se nepřítel předem bojí toho, s čím by se mohl setkat na bojišti, bývá pak následná realita často naprosto odlišná od původních představ, což byl i případ bitevních lodí třídy Montana určených pro americké námořnictvo za 2. světové války. Ani jedna loď třídy Montana totiž nikdy nesjela na vodu, avšak tyto lodě jsou dodnes opředeny mýty a legendami popisující jejich schopnosti. Rozhodně se nejednalo o lodě, které by nepřítele rychle porazily a vyhrály válku. A ani to nemělo být jejich účelem.
Japonská bitevní loď Jamato byla svého druhu a ve svém čase pro americké námořnictvo jistou hrozbou, ovšem US Navy si velmi dlouhou dobu kvůli vynikajícím japonským utajovacím a bezpečnostním opatřením nemělo šanci uvědomit, jak mohutná a dobře vyzbrojená loď to ve skutečnosti je. Cílem Japonců nebylo nepřítele zastrašit, ale překvapit. Jamato po taktické stránce svými parametry převyšovala poslední americké bitevní lodě třídy Iowa a americkou nepřímou odpovědí se měla stát nová třída lodí Montana.
Foto: Vizualizace lodi třídy Montana | Peter Suciu / The National Interest
Srovnávat Montanu s třídou Iowa je nesmyslné. Rozdíl mezi oběma konstrukcemi nespočíval jen ve velikosti, kdy třída Iowa byla nejen menší, ale i rychlejší, protože tento typ lodě byl určen jako doprovod pro letadlové lodě. Montana byla naopak navržena tak, aby překonala jakékoli myslitelné soupeře – tedy i bitevní lodě. Její munice byla jedinečná, ale možná ještě důležitější bylo její pancéřování. V této oblasti byla Montana skutečně mimořádná.
Navzdory tradici použili američtí konstruktéři na Montaně vnější pás, na němž byl pancíř připevněn ke trupu. Toto řešení omezovalo míru poškození při případném zásahu, a zároveň zajišťovalo, že vodotěsnost lodi zůstala nepoškozena, což byl jeden ze zásadních rozdílů mezi třídami Iowa a Montana.
Iowa byla za války velmi užitečnou lodí, která si i přes preference námořního letectva nad hladinovými prostředky, našla u amerického námořnictva své místo, což bezpočetněkrát potvrdila v praxi. O plánované třídě Montana se však šířily pouhé teorie popisující danou třídu lodí jako v podstatě neporazitelnou. Autoři projektu si však o třídě Montana toto nemysleli. Montana měla být „jen“ bitevní lodí, pozoruhodnou, to je pravda, ale pořád jen moderní bitevní lodí. V sousloví „moderní bitevní loď“ se také skrývá odpověď, proč tyto lodě nebyly nakonec postaveny. Protože by na bojiště nepřinesly žádnou přidanou hodnotu, která by byť zlomkem odpovídala investovaným prostředkům.
Poměrně známým a často opakovaným tvrzením o Montaně je, že námořnictvo bylo původně ochotné rozšířit Panamský průplav, aby nebyly omezeny plánované parametry nové třídy těchto bitevních lodí. Méně známým faktem je, že lodě byly oproti původním plánům výškově sníženy. V té době se totiž jedna z největších amerických námořních základen v nacházela v New Yorku, kam se dalo dostat pouze pod Brooklynským mostem. Pokud se loď tedy chtěla dostat na základnu, musela být dostatečně nízká.
Některé lodě, zejména ty nedokončené a nezařazené do služby, přitahují pozornost spousty konspirátorů a třída Montana k nim bezpochyby patří. Žádná bitevní loď žádných parametrů se nemohla úspěšně postavit svazu letadlových lodí a jeho úderné síle schopné efektivně zjistit a zasáhnout jakýkoli cíl v okruhu stovek námořních mil. Ostatně osud japonské bitevní lodi Jamato je více než výmluvný. Bitevní lodě správných parametrů mohly dobře letadlové lodi podporovat, na což plně postačovala třída Iowa. Každopádně třída Montana nebyla v žádném případě odpovědí na japonskou loď Jamato, jak můžeme často slyšet. Ještě v době, kdy byl projekt Montana zastaven, tj. v červenci 1943, totiž Američané o japonské lodi neměli prakticky žádné ověřené a detailní informace.
Z historie také víme, že žádnou válku nikdy nerozhodl konkrétní typ nebo dokonce konkrétní exemplář techniky. A i ve 2. světové válce bylo vítězství nakonec dosaženo společným, trvalým úsilím Spojenců, kteří táhli za jeden provaz. Již Iowa přišla do doby prakticky nezpochybnitelné námořní převahy Spojenců. Dokončení projektu Montana, jakkoli šlo o zajímavou a slibnou konstrukci, by ve své době znamenalo zcela zbytečné plýtvání prostředky. Ostatně ani Jamato na japonské straně ničeho mimořádného nedosáhla, a v prvních úspěšných operacích v úvodu války se jako mnohem užitečnější osvědčily staré, avšak rychlé bitevní lodě třídy Kongo, které v podstatě plnily stejnou funkci jako později americké Iowy.
Zdroj: warhistoryonline