Když v Tichomoří vypukla válka, mnoho lidí a jejich domovů se ocitlo uprostřed konfliktu, ve válečných oblastech. Byli i tací, kteří se nacházeli daleko od domova, a přesto přímo ve válečné zóně. Kromě bezpočtu dalších to byl také případ čtyř amerických sester, které na Šalamounových ostrovech pracovaly jako zdravotní sestry a učitelky. Místo návratu do USA zůstaly jeptišky v oblasti, dokud je, nečekaně, nezachránila americká ponorka USS Nautilus (SS-168).

Zmíněné čtyři jeptišky, z nichž jedna byla sestra Hedda Jeagerová, odcestovaly v září 1940 z kalifornského kláštera sester svatého Josefa ve městě Orange. Byla to dlouhá cesta, nejprve na velké osobní lodi na Nový Zéland a do Austrálie, po níž následovala kratší cesta na Šalamounovy ostrovy. Na Guadalcanalu se nalodily na plachetnici, která jela do cílové destinace. Celkem jim cesta trvala tři měsíce a na břeh vystoupily v prosinci 1940.

Foto: USS Nautilus, ponorka třídy Narwhal, se účastnila mj. bitvy u Midway | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Poslední chvíle nacistického homosexuála, který si tykal s Hitlerem

Tam pro misijní práci plánovaly dvě sestry pracovat jako učitelky a dvě jako zdravotní sestry. Zpočátku neuměly žádný z jazyků ostrovanů a v místní společnosti i prostředí se musely teprve zorientovat. Životu se však při práci v malé vesnici Hanahan na ostrově Buka rychle přizpůsobily.

Situace se změnila, když Japonci zaútočili na Pearl Harbor a jejich vojenské síly současně napadly rozsáhlá území po celém jižním Pacifiku. To přimělo americkou vládu k akci. Sestry však původní nabídku na záchranu odmítly se slovy: "Zůstaneme, kde jsme." Podle Jeagerové se místní obyvatelé stále více "obávali o jejich bezpečnost". To bylo pochopitelné, protože japonské jednotky na ostrovech spojenecké misionáře trpěly s krajní nelibostí, podezřívaly je ze špionáže a řadu uvěznily i popravily. Jeptišky to poznaly na vlastní kůži, protože kněz, kterého znaly, byl Japonci také zatčen.

Nakonec se situace v Hanahanu stala příliš nebezpečnou a jeptišky byly přesunuty na nedaleký ostrov, který jim poskytoval více bezpečí. Jeagerová si o jejich utrpení vedla denní deník, který byl nakonec vydán pod názvem V pasti ráje: Katolické jeptišky v jižním Pacifiku 1940-1943. Vyjádřila v něm vážnost své situace. Všechny cítily, že není otázkou, zda padnou do rukou Japonců, ale kdy. Přišel čas, kdy čtyři jeptišky prostě nemohly déle zůstat, a Američané pro ně, hrstku misionářů a několik zahraničních dělníků zorganizovali útěk. Aby se tato nesourodá skupina dostala na smluvené místo setkání, musela překonat bezmála 15 km džunglí, o čemž později Jeagerová napsala: "Musel to být pohled sledovat osm bílých postav s vyhrnutými sukněmi, jak se pomalu pohybují směrem k protějšímu břehu."

Krátce po jejich příchodu se na pláži, odkud měli odejít, vylodilo zhruba 500 nepřátelských vojáků. Skupina musela vyčkávat až do 31. prosince 1942, kdy se konečně mohla bezpečně přesunout. Teprve když se přiblížili k pláži, kněz jim řekl, že je z ostrova odveze ponorka.

Psali jsme:Německé ponorky v boji proti spojeneckému vylodění v severní Africe selhaly. Riziko bylo ale značné

USS Nautilus, zachránce skupiny, se vynořil na Nový rok. Plavidlo pro ně vyslalo tříčlennou posádku na člunu. Podle pomocného dělostřelce 1. třídy Hanka Kudzika, člena posádky USS Nautilus, sehráli místní obyvatelé důležitou roli v tom, že jeptišky a jejich společníky pomohli k ponorce dostat. Popsal také reakci sester po jejich nalodění: "Myslím, že to pro ně byl docela šok, když viděly vnitřek ponorky."

Jakmile se ocitly uvnitř, čekala na všechny fantastická hostina v podobě polévky, smaženého kuřete, chřestu na másle, broskvového koláče a ovocného dortu – první opravdové jídlo za poslední měsíce. Jeptišky strávily na palubě Nautilu tři dny, než byly převezeny na jiné námořní plavidlo. Když odplouvaly, vzpomínal Kudzik: "Popřály nám dobrý lov a rozloučily se."

Navzdory traumatickému zážitku se sestry po skončení války vrátily do vesnice, kde žily. Jiná jeptiška si však myslela, že "trpěly tím, čemu dnes říkáme posttraumatická stresová porucha". Zážitek této čtveřice byl také volně zdokumentován v seriálu Tichá služba (1957-58) v epizodě "Nautilus a jeptišky".

Zdroj: warhistoryonline