Současná válka na Ukrajině nám přes veškerou svou hrůznost přináší i celou řadu cenných poznatků, a to i z oblasti obrněné techniky – poznatky týkající se jejího nasazení, ale i její konstrukce. Týká se to i známých tanků T-72. Právě tanky T-72 jsou navíc nejpočetnějším a nejvíce nasazovaným tankem ukrajinské války. Tanky T-72 spolu s typem T-90 (který ostatně byl od tanku T-72 odvozen, resp. na něj navazuje) tvoří převážně v modernizovaných verzích páteř ruské armády. Stejně tak jsou tanky T-72 hojně zastoupeny ve výzbroji ukrajinské armády, která sice jako svůj hlavní tank používá T-64, avšak ve velkých počtech využívá i tanky T-72, včetně tanků z dodávek z Polska či České republiky. V současné válce na Ukrajině pak můžeme pozorovat pozitiva i negativa těchto tanků.

Foto: Současná válka na Ukrajině nám přes veškerou svou hrůznost přináší i celou řadu cenných poznatků, a to i z oblasti obrněné techniky. (ilustrační foto) | Shutterstock

Tanky T-72

Tanky T-72 jsou výsledkem složitého vývoje a dlouhá služba těchto tanků pak tento vývoj dál umocnila. Tanky T-72 původně vznikly jako jakýsi mobilizační doplněk ve své době přelomovým tankům T-64. Ty sice byly ve své době revoluční konstrukcí, zároveň se ukázaly jako provozně a ekonomicky náročné, což byl důvod, proč vznikl technicky jednodušší, méně náročný tank T-72. I tak však tank T-72 s tankem T-64 sdílel některé technické prvky, které se staly pro sovětskou tankovou školu typické. Oba tanky měly charakteristickou siluetu s malou polokulovitou věží, oba tanky byly konstruovány i s důrazem na nízkou hmotnost. I proto byly oba tanky ve srovnání s tehdejšími západními tanky relativně lehké.

Klíčovým konstrukčním prvkem obou tanků se stalo použití nabíjecího automatu. Jeho úkolem bylo především zvýšení rychlosti palby, která byla v té době vnímána jako zásadní. Důsledkem použití nabíjecího automatu bylo i zrušení funkce nabíječe, takže tanková osádka mohla být snížena na pouze tři muže, což dovolilo dál snížit rozměry tankové věže. I přes tyto klady mělo použití nabíjecího automatu i svá negativa. Snad nejkontroverznějším prvkem je to, že v nabíjecím automatu je umístěna jen část munice. Zbytek munice je pak umístěn ve věži tanku bez náležité ochrany.

Tank T-72 se dočkal značného rozšíření. Přestože původně vznikl jako doplňkový tank, postupně se stal nejpočetnějším tankem sovětské armády. Z té po zániku Sovětského svazu přešel do výzbroje armád prakticky všech následnických států, a i v nich obvykle představuje základní typ tanku. Tanky T-72 ale byly již za éry Sovětského svazu rozsáhle exportovány do řady rozvojových zemí, a lze připomenout, že na tomto exportu se výrazně podílelo i tehdejší Československo, kde byly tanky T-72 licenčně vyráběny. Rozšíření tanků T-72 pak umocnil i zánik Sovětského svazu a redukce početních stavů prakticky u všech evropských armád, díky čemuž byly tanky T-72 k dispozici velmi levně. Tanky T-72 se proto dostaly i do výzbroje  států, které do té doby žádné tanky neměly, resp. nemohly si je dovolit.

Zkušenosti z nasazení tanků T-72

Ostré nasazení tanků T-72 ve válečných konfliktech ale ukázalo, že tanky T-72 mají i své  nedostatky. Plně se to projevilo již za irácko-íránské války (1980-88), ve které byly tanky T-72 iráckou armádou rozsáhle nasazeny. Zde se projevila především nižší úroveň systému řízení palby, jako nedostatečné se ukázalo pancéřování. Ovšem jako největší handicap se ukázal právě nabíjecí automat. Ten totiž v náročných podmínkách Iráku ne vždy fungoval. Stejně tak se fatálním problémem ukázalo uložení záložní munice – někdy stačil třebas jen částečný zásah tanku, a v důsledku sekundárního výbuchu této munice došlo k naprosté destrukci tanku.

A obdobné zkušenosti z nasazení tanků T-72 se projevily i ve válce o Kuvajt v r. 1990, kdy se tanky T-72 vůbec nedokázaly prosadit proti tankům západních armád. Někdy je tento neúspěch přičítán nižší úrovni výcviku iráckých tankistů. Jenže podobné výsledky tanky T-72 zaznamenaly i v dalších konfliktech, v dalších armádách, a to včetně samotné ruské armády. Je tedy zřejmé, že chybou není nedostatečný výcvik tankistů, ale že chyba je právě v samotné konstrukci tanku T-72. Tanky T-72 ovšem v dané době byly jedním z nejpočetnějších tanků světa, a tvořily páteř celé řady armád. Ty si je proto nemohly dovolit jen tak vyřadit a nahradit je tanky jinými, modernějšími. Týkalo se to i české armády, která po rozdělení federální armády disponovala 540 tanky T-72.

Prakticky všechny armády světa proto začaly své tanky T-72 modernizovat. Tanky T-72 byly při těchto modernizacích obvykle vybaveny modernějšími systémy řízení palby. Typickým krokem bylo i osazení přídavného pancéřování, které ovšem výrazně zvětšilo siluetu tanku, ale také zvýšilo hmotnost tanku. Proto při některých modernizacích byl osazen i nový motor. Právě takto probíhala i česká modernizace tanku T-72 na verzi T-72 M4CZ. Velmi podobné byly ale i další modernizace tanků T-72, kterých se objevila celá řada. Jen málokteré z těchto modernizací ale řešily onen základní problém tanku T-72, tedy nevhodné uložení munice.

Určitou výjimkou je ukrajinská modernizace tanku T-72, verze T-72-120. Tato verze tanku navazovala na předchozí modernizaci T-72 AG. Tank T-72-120 se obdobně jako jiné modernizace tanku T-72  vyznačoval použitím nového systému řízení palby, byl osazen i novým motorem. Významným prvkem této modernizace bylo i použití tankového kanonu „západní“ ráže 120 mm místo běžného kanonu 2A46 ráže 125 mm. Neméně důležitým modernizačním prvkem byla ale i změna uložení munice. Ta totiž byla nově umístěna jak v automatu, tak i ve zvláštním pancéřovém boxu, který byl připevněn k zadní části věže. Právě toto řešení výrazně snížilo riziko sekundárního výbuchu munice uložené mimo automat. Tanku T-72-120 se podařilo naplnit cíl konstruktérů, přiblížit tank T-72-120 standardům západních tanků. Jenže v důsledku použití všech modernizačních prvků včetně výměny kanonu, vytvoření nového uložení munice atd. byl tank T-72-120 velice drahý. Proto jej nezavedla ani samotná ukrajinská armáda (která se navíc chtěla orientovat spíše na tanky T-64 a T-80/84), i přes rozsáhlé marketingové aktivity se výrobci nepodařilo získat jedinou exportní zakázku.

Obdobnými, byť jinak pojatými byly polské modernizace tanku T-72, tanky PT-16 a PT-17, které dál rozvíjely polský tank PT-91 Twardy, zavedený do výzbroje polské a malajské armády. Polské modernizace byly dokonce ještě ambicióznější. V jejich případě konstruktéři šli cestou zkonstruování zcela nové věže, ve které byly náboje uloženy obdobným způsobem jako u západních tanků. Nová věž byla také lépe pancéřována. Pro polské modernizace PT-16 a PT-17 bylo příznačné i přepracování samotné korby tanku. A když se k tomu přičtou i další obvyklé modernizační prvky, jako je použití nového systému řízení palby atd., pak je zřejmé, že z tanků T-72 v těchto polských modernizacích nezbylo téměř nic.

U polských tanků PT-16 a PT-17 se následně projevilo totéž co u ukrajinského tanku 
T-72-120 – v důsledku tak rozsáhlého použití modernizačních prvků byly tanky PT-16 a 
PT-17 příliš drahé, žádná armáda proto o ně neprojevila zájem. Žádná armáda neměla ani zájem o třebas jen dílčí provedení modernizace prvky z tanků PT-16 a PT-17.

Příklad ukrajinského tanku T-72-120 a polských tanků PT-16/ PT-17 tak ukazuje, že přehnaně radikální modernizace tanků T-72 jsou neefektivní. Náklady na takovou modernizaci se totiž blíží ceně nového tanku. To je zásadní nevýhoda právě pro uživatele T-72, kteří se obvykle vyznačují slabší ekonomikou. V důsledku toho i nadále ve světě převažují nemodernizované tanky T-72, případně tanky jen částečně modernizované, typicky především použitím přídavného, reaktivního pancéřování. Lze ale předpokládat, že právě válka na Ukrajině toto minimálně zčásti změní.

Tanková válka na Ukrajině

Předně je třeba zmínit, že tanky T-72 jsou v ukrajinském konfliktu užívány skutečně masově. Obě strany, jak ruská, tak i ukrajinská, nasadily stovky tanků T-72. Tím se ukrajinská válka významně liší od některých válek afrických, kde byly tanky T-72 nasazeny často v množství jen velmi malém, obvykle jen několika desítek tanků. I proto tanky T-72 na Ukrajině zaznamenaly obrovské ztráty (viz např. Oryx blog). Z části jsou tyto ztráty dány i neobyčejnou intenzitou konfliktu, svou roli hraje vysoké nasycení obou stran protitankovými systémy. Nicméně je zřejmé, že z velké části jsou tyto vysoké ztráty dány vlastnostmi samotných tanků T-72. Je také nutno podotknout, že obě strany nasadily především modernizované verze tanků  T-72, nemodernizované základní verze by si vedly ještě hůře.

Jako největší slabina tanků T-72 se opět ukázalo především nevhodné uložení munice. I v případě zásahu tanku zbraní pouze se slabším účinkem docházelo k výbuchu této munice, a následně k totální destrukci tanku. V neposlední řadě to vede bohužel také k neúměrně vysokým lidským ztrátám – v případě obdobných zásahů západních tanků dochází jen k částečnému poškození tanku, a i ztráty na lidských životech jsou výrazně nižší (a leckdy celá posádka zásah přežije).

Je zajímavé, že tyto zkušenosti z ukrajinského konfliktu jen potvrzují zkušenosti z dalšího nedávného konfliktu, z války mezi Arménií a Ázerbájdžánem o Náhorní Karabach. I zde byly tanky T-72 ve velkých počtech nasazeny, a to oběma stranami (ázerbájdžánskou armádou výrazně lépe). A i zde tanky T-72 zaznamenaly vysoké ztráty. Obdobně se nedostatky tanků T-72 projevily i během občanské války v Sýrii. Je tedy zřejmé, že se to netýká jen ukrajinského bojiště, pouze ruské a ukrajinské armády.

I tyto konflikty navíc ukázaly, že prostředí, ve kterém se dnes tanky pohybují, je čím dál náročnější a nebezpečnější. Klasické protitankové prostředky, především PTŘS, jsou díky technickému vývoji dokonalejší – zvýšila se jejich přesnost, často i dosah. Objevily se i nové kategorie protitankových systémů, jako jsou drony, vyčkávací munice atd. Složitější prostředí pak klade na tanky vyšší nároky. Lze předpokládat, že právě zkušenosti z ukrajinské války ovlivní i další vývoj tanků T-72. Armády světa totiž ukrajinské bojiště sledují, a následně tyto zkušenosti implementují do své vlastní výstavby tankových vojsk.

Válka na Ukrajině opět prokázala tradičně zmiňované neduhy tanků T-72. Ještě silněji ale válka na Ukrajině jasně ukázaly, že tyto nevýhody nemohou armády kompenzovat „přečíslením protivníka“, tj. nasazením vyššího počtu tanků. Právě na to se přitom svého času sovětská armáda spoléhala – Sověti si byli vědomi toho, že jejich mobilizační tanky T-72 nedosahují kvalit západních tanků, a proto se spoléhali na jejich vyšší počet; domnívali se, že vyšší počet tanků dokáže protivníka i přes své vlastní vysoké ztráty udolat. Tak ostatně sovětská armáda postupovala za druhé světové války. Jenže postupně se ukazovalo, že tento model nefunguje. A vývoj na moderním bojišti tuto zkušenost jen umocnil.

I zkušenosti z ukrajinského bojiště tak ukazují, že nemá smysl stavět obrovské množství tankových jednotek s tisíci tanků, jak tomu bylo za studené války (a to i v někdejší ČSLA). Takové tankové jednotky představují jen terč pro protivníka. Je proto pravděpodobné, že mnohé státy sáhnou k další redukci početních stavů svých tankových jednotek. Lze také předpokládat, že mnohé armády se i na základě zkušeností z ukrajinského bojiště budou chtít zbavit tanků T-72, a nahradit je nějakým modernějším typem tanku západní konstrukční filozofie. Někdy tomu bude ovšem spíše na základě politických a mediálních tlaků. To ale neznamená nějaký konec tanků T-72.

Je třeba si uvědomit, že tanky T-72 slouží v obrovských počtech ve velkém počtu států. Některé státy, především evropské (ČR, SR, Polsko) se svých i třebas modernizovaných tanků T-72 zbaví. Vedle toho ale existuje velké množství postsovětských a rozvojových zemí, které si nebudou moci tyto tanky nahradit nějakým typem modernějšího tanku, byť třebas v nižším počtu. Tyto země proto budou provozovat tanky T-72 asi ještě hodně dlouho – a to i přes ukrajinské zkušenosti.

V potaz je také třeba vzít to, že dosud ve velkých množstvích slouží i tanky T-55 a T-62. Ty jsou pak ještě horší než tanky T-72. Také tyto tanky budou jednotlivé armády potřebovat dříve nebo později nahradit. Tyto státy ovšem nebudou mít prostředky na nákup nějakého moderního tanku, a spíš budou mít zájem o nějaký méně náročný a levný tank, jako je právě modernizovaný T-72. Lze proto očekávat, že válka na Ukrajině spustí novou vlnu modernizací tanků T- 72. Tanky T-72 navíc na Ukrajině prokázaly i některé své pozitivní vlastnosti. Mezi ty patří především relativně nízká hmotnost, která se ovšem při modernizacích šplhá z původních 41 tun až na 47-49 tun. Tanky T-72 mají i slušnou průchodnost i náročným terénem. Neméně významnou je i konstrukční jednoduchost, která hraje velkou roli právě ve službách armád méně vyspělých států.

Jak se také ukázalo, při modernizacích se podařilo řadu negativních vlastností tanku T-72 vyřešit. Především díky osazení moderními systémy řízení palby se podařilo zvýšit přesnost palby, která se tak blíží západním tankům. Osazení novým motorem pak pomohlo i zvýšit mobilitu tanku. Největším problémem tak zůstává právě ono nešťastné uložení munice. Řešením tak může být modernizace tanku T-72, která by byla zaměřena primárně právě na tento nedostatek.

Jak již bylo zmíněno, de facto jedinou modernizací tanku T-72, která problém nevhodného uložení munice řešila, byl ukrajinský tank T-72-120. Tento tank sice nedosáhl úspěchu, ale to bylo především tím, že do jisté míry předběhl dobu. Dnešní doba ovšem právě takovéto modernizaci nahrává, a proto ukrajinský tank T-72-120 může být i přes svou letitost modernizačním programům tanku T-72 inspirací.

Tank T-72-120 ovšem není prost nedostatků. Možná největší chybou tanku T-72-120 bylo použití kanonu západní ráže 120 mm. Na první pohled tento krok vypadá logicky – dosáhlo  se tím přiblížení západním standardům, v takovém kanonu bylo možno použít západní, technologicky vyspělou munici. Jenže ve spojení s novým řešením uložení zásoby munice se tato modernizace stala až příliš drahou, a právě to odradilo potenciální zájemce. Je naopak zřejmé, že potenciální zájemci by měli zájem spíš na zachování kanonu ráže 125 mm. Sám kanon 2A46 či jeho modernizované varianty totiž rozhodně nejsou špatnými kanony, v lecčem jsou srovnatelné se západními kanony 120 mm. Je navíc pravděpodobné, že jednotlivé armády by chtěly využít své, někdy dosti významné zásoby munice 125 mm. Zachování tankového kanonu by navíc dovolilo udržet náklady na takovou modernizaci na únosné výši.

Ani takto modernizovaný tank by se ovšem nemohl rovnat moderním západním MBT, jako jsou tanky současné varianty tanku M-1 Abrams, Leopard 2 či jihokorejský K-2 Black Panther. Byl by ale důstojným protivníkem tanků znovu objevené kategorie středních tanků, jako jsou připravované americké tanky MPF, turecké tanky MMWT atd. Těm by ostatně takto modernizovaný tank T-72 byl svými parametry a výkony blízký. Je proto pravděpodobné, že by takovýto tank mohl oslovit různé světové armády, a to jak uživatele tanků T-72, kteří by chtěli na takovouto verzi modernizovat své T-72, tak i uživatele tanků T-55 či T-62, kteří by měli zájem o pořízení modernizovaných T-72.

Příležitost pro Českou republiku?

Takováto modernizace by ovšem nebyla zajímavá pro samotnou AČR. AČR se připravuje na přezbrojení na tanky Leopard 2, a tanků T-72 se tak zbavuje. V delším časovém horizontu se zbaví i modernizovaných tanků T-72 M4CZ. Na druhou stranu v České republice stále zůstávají významné technologické kapacity, spojené právě s tanky T-72. Český zbrojní průmysl navíc i dnes produkuje modernizované verze tanku T-72, byť nejde o tak zásadní modernizace. Modernizace zaměřená právě na otázku uložení munice by tak na tyto modernizační aktivity mohla dobře navázat. Potenciálních zájemců o takto modernizovaný tank je přitom ve světě celá řada a program nově modernizovaného tanku T-72 by mohl být přínosem pro celý český zbrojní průmysl.

Zdroj: britannica.com, army-technology.com