EXCALIBUR
CZUB

Colt M16 - legenda mezi útočnými puškami

 10. 10. 2018      kategorie: Vojenská výzbroj      11 komentářů

Tímto článkem se vám pokusíme představit legendu mezi útočnými puškami - Colt M16. M16 se v různých modifikacích vyrábí od roku 1963 až dosud, což jasně svědčí o nadčasovosti a kvalitě této zbraně. Pojďme se nyní podívat na životopis této legendy.

COLTM16_00
Foto: Legendární M16ka ve Vietnamu

Od konce 19.století se vyráběly pušky s výkonným nábojem jejichž ráže byly nejčastěji mezi 7-8 mm. Že je používání takového kalibru v moderní válce zbytečné si poprvé američtí pracovníci ve vojenském výzkumu povšimli v padesátých letech. Při práci na návrhu ochranných vest se dotazovali pěšáků se zkušenostmi z korejské války. Dotazovaní uváděli, že ve většině případů stříleli na cíle, které byly blíž než 300 metrů. Průzkum také ukázal, že mnoho zranění a zabití bylo způsobeno nemířenou reflexivní střelbou. Tak se zrodila myšlenka na lehkou automatickou pušku malé ráže - projekt SALVO. Projekt SALVO probíhal v letech 1953 - 1957 a po jeho ukončení požádalo Continental Army Command (CONARD) firmy Winchester a Armalite o zkonstruování nových vysokorychlostních pušek ráže .22. Výsledkem byly pušky .224 Lightweight Military Rifle firmy Winchester, klasická puška s dřevěnou pažbou podobná karabině M1 a AR-15 od Armalite.

Psali jsme: Samopal MP 40 - německá druhoválečná legenda

Jedním z požadavků na novou zbraň bylo i to, aby na 500 metrů prostřelila obě strany ocelové přilby nebo pancíř o síle 3 mmKonstruktér firmy Armalite Eugen Stoner proto požádal firmu Remington Arms Company o zesílení jejich náboje .222 a vznikl tak náboj .223 Remington (5.56 x 45 mm, původně označovaný jako.222 Remington Special). Firma Armalite, divize Fairchild Engine and Airplane Corporation se snažila používat u svých pušek neželezné slitiny a plasty. Stoner při konstrukci AR-15 vycházel ze svého předchozího modelu AR-10. Tělo závěru z hliníkové slitiny navrhl jako sklápěcí, podobně jako u FN FAL, i některé další konstrukční prvky byly v minulosti viděny u jiných zbraní - uzamykací mechanismus u pušky Johnson M1941, systém zpětného odběru plynů u švédské pušky Ljungman AG42B, hlaveň a pažba v jedné rovině (omezuje zdvih zbraně při výstřelu) u pušky Harvey T-25.

COLTM16_01
Foto: Airsoftová verze Colt M16 v akci

V roce 1958 byla AR-15 hotová a začalo testování. Armádní představitelé ale nebyli z nové pušky nadšeni. Nejspíš byli toho názoru, že voják by měl být vyzbrojen „pořádnou" puškou a ne nějakou plastovou malorážkou. Při testech se ale vyskytly i problémy. Dešťová voda se dostala do hlavně z jedné AR-15 a hlaveň se při střelbě roztrhla. Stoner proto hlaveň zesílil, ale armádní velení nebylo stejně spokojeno a navrhovalo předělat pušku na náboj ráže .258 (6,35 mm). Náčelník štábu generál Taylor navíc doporučil pokračovat ve výrobě pušky M14. Firma Fairchild ztratila s AR-15 trpělivost a aby se jí vrátila aspoň část nákladů, které vložila do vývoje, prodala v prosinci 1959 práva firmě Colt's Patent Firearms Manufacturing Company. V roce 1960 byla firma Armalite re-organizována a Eugen Stoner z ní odešel.

Psali jsme: Beretta ARX 160A3

Colt měl samozřejmě zájem prodávat AR-15 a proto oslovil i jiné vojenské činitele. V červnu 1960 zakoupil náčelník štábu USAF Curtis LeMay 8 500 AR-15 jako náhradu za karabiny M1 a M2 používané u Air Force Security Police. Další krok, který se Coltu vyplatil, byla s spolupráce s ARPA Advanced Research Project Agency - Agentura pro projekty pokročilého výzkumu (Agentura má „na svědomí" také ARPAnet, předchůdce Internetu). Ta byla financována z peněz ministerstva obrany a je zodpovědná za vývoj nových technologií určených pro vojenské použití.

Agentura hledala lehkou pušku pro asijské spojence, kteří jsou menších postav a Colt jí dodal 1 000 pušek AR-15. V rámci projektu Agile poslala ARPA v roce 1962 pušky do Jižního Vietnamu. Z jihovýchodní Asie přišlo příznivé hodnocení AR-15, byly zabaveny i dokumenty Vietkongu ve kterých varuje před jednotkami vyzbrojenými „černou puškou".

Ministr obrany McNamara měl najednou v ruce dva odlišné názory. ARPA favorizovala AR-15, armáda M14. McNamara nařídil provést testy AR-15, M14 a AK-47, nejlépe ze zkoušek vyšla M14, ale nakonec se ukázalo, že byla zvýhodněna.

V lednu 1963 nařídil ministr McNamara ukončit výrobu M14 a v listopadu 1963 dostal Colt objednávku na 85 000 XM16E1 pro armádu a 19 000 M16 pro USAF. Rozdíl mezi XM16E1 a M16 je v zařízení, které umožňuje ručně dorazit závěr v případě jeho nedovření pro nečistoty apod. Zařízení je umístěno na pouzdře závěru za okénkem pro vyhazování nábojnic. Označení XM znamená že se jedná o experimentální model, E1 je označení pro první experimentální úpravu, když je tato úprava přijata jako standart, písmeno X se odstraní a E1 se změní na A1, XM16E1 byla tedy vlastně M16A1. V červnu 1966 podepsal Colt smlouvu na 840 000 pušek.

COLTM16_02
Foto: Detail zbraně Colt M16

Ve Vietnamu ale provázely XM16E1 některé problémy. Stoner konstruoval AR-15 pro náboje plněné střelným prachem označovaným jako IMR (Improved Military Round), který vyhoříval velmi čistě, a puška s ním byla velmi spolehlivá. Armáda ale začala používat nábo-je s výmetnou směsí o jiném složení. V hlavni, komoře i v zařízení pro zpětný odběr plynů se usazoval karbon, který byl příčinou zasekávání zbraně. Puška navíc neměla pochromovanou hlaveň a komoru. Armáda sice vyžadovala, aby zbraně pracující v automatickém režimu měly hlaveň a komoru pochromovanou, ale AR-15 měla výjimku kvůli zlevnění výroby. O pušce se navíc tvrdilo, že nepotřebuje čistit. K odstranění nejvážnějších problémů stačilo vojákům rozdat čištění na zbraně a naučit je s ním zacházet.

Po dalších úpravách byla v únoru 1967 puška přijata jako standardní zbraň a označení bylo změněno na M16A1. Změněno bylo i složení prachové náplně v nábojích .223. M16A1 měla pochromovanou hlaveň a komoru, novou pažbu s prostorem pro uložení čištění, změněn byl i tvar tlumiče ohně (starý tříhrotý tlumič ohně se zachytával o vegetaci apod.) a další úpravy. Jednou drobnou změnou je i vystouplý útvar kolem tlačítka na vyhazování zásobníku. Účelem této změny bylo zabránit náhodnému vyhození zásobníku v případě, že se voják puškou o něco opře. M16A1 byly do Vietnamu dopraveny v roce 1968.

Pušky M16 neměli ve výzbroji jen Američané, ale také Jihovietnamci, Jihokorejci nebo Australané. V pozdějším období války (kolem roku 1970) bylo možné vidět i zásobníky na 30 nábojů, jinak se standardně používaly zásobníky na 20 nábojů.

Různé verze M16 jsou doposud široce používány nejen americkou armádou, ale i ostatními armádami po celém světě. Od Vietnamu se pušky dále osvědčily ve válce v Zálivu (operace Pouštní štít a operace Pouštní bouře), v Afghánistánu, Iráku apod.

M16
Foto: M16A1, M16A2, M4, M16A4 (shora dolů)

Zdroj: nam.wz.cz

 Autor: Redakce

ARMY24

Komentáře

K2

11. 10. 2018

Panove to se to mluvi, kdyz s tim nemate prakticke zkusenosti. V roce 1966 jsem narukoval a dva roky nosil VZ 58 (skvela zbran, roku 69 jsem byl znovu povolan nekde jindee a 2 a pul mesice nosil M-14 (zkuste ji nosit ve strazi 4 hodiny) a potom v ITR nam dali M-16, zasobniky na 20 naboju, ale davali jsme pouze 18, protoze jinak se zasekavaly. Parkrat se mi zasekla a to jsem vzpominal na VZ-58. Z vojny jsem odesel k jedne organizaci a tam jsem vyfasoval mimo SIG P226 a Sig P 230 jeste Remington 870 a AR 15 Commando. Zalezelo na me, co budu nosit v poli. Z AR 15 jsem se musel kvalifikovat kazde 3 mesice (60 ran -stoje, sede, klece, leze - minimalne 70%. Ze jsem mel rad VZ 58, ale netroufl bych si strilet na hlavu na 100m, z AR 15 se daly strilet tight groups, nosil jsem ji ve vedru v pousti, v desti, snehu a nikdy se nezasekla.

Marty

10. 10. 2018

Jeste sem chtel napsat, že AK47 se mi nidky nepodarilo rozebrat bez pomoci nejakeho nastroje na vyrazeni toho cepu u plynového nástavce. U 58ky sem nidky neměl problém. Dílenské zpracování AKacka také není nic moc, pokud si ho nekoupíte někde licenčně vyrobený ať už u nás, v USA, atd.kde je kvalitní strojírenská práce, ale to už nestoji 10-15000, nevím jak je to u nějakých nově vyrobených ks v zemi původu. Někdo řešil výkon munice. S M4kou kluci zkoušeli balistické pláty na cca 100m. Díky vysoké úsťovce prostřelila 5.56 mnohem širší pláty než Sa58, nebo AK. U 5.56 byly čisté průstřely u 7,62 pouhá prohlubeň v plátech. Jinak nechci hanit ruské zbraně. Za mě bych třeba kulomety, ať už PKM, NSV, nebo stařičký DŠKM volil raději, než západní produkci, grannátomet AGS17 je také vynikající ruská zbraň. :wink:

Marty

10. 10. 2018

2Jirka: Klony AR15 se v 7,62x51 delaji, stejne tak jako novy Bren2. Nedavno tady k tomu Brenu byl clanek - za me vypada uzasne. Jinak osobne bych volil do asi taky trochu ovesenou Sa58ku, sdrcova zalezitost a spolehlivost. Co do presnosti, tak tam jednoznacne M16. Vysoka ustova rychlost a male strela ma ale sve nevyhody. A to, ze amici radeji pouzivali ve vietnamu, koreji AK47 je kec. :)

Jirka

10. 10. 2018

Kamarád je do M16 a klonů magor tak jsem si s nima dost zastřílel a je to dobrá puška, přesná, nekope, vše je na ní na správném místě, samozřejmě jsem ji neválel ve špíně, nemá fullauto a střílí se do papíru nebo gongy takže se nebudu snažit o vojenskou recenzi. Srovnávat s AK to taky nebudu protože jsem dost zaujatý AKáčkář ale pokud bude Mko v 7.62x51 kdo ví.

Přidat komentář

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací